Od roku 1992 kapela dobývala metalová území a usilovala o přízeň fanoušků pod názvem Occult.
Spojení žánrů black/thrash/speed za podpory výborné produkce a muzikantských výkonů se setkávalo
s úspěchem. Od roku 2005 muzikanti začínají takřka od začátku, kdy přicházejí o kontrakt s
labelem Painkiller Records a mění název na Legion of the Damned.
Pod touto značkou kapela od roku 2006 každou zimu vydává po jednom albu.
Novinka "Descent into Chaos" navazuje na předchozí alba a jde především o thrash deathmetalovou
jízdu bez jiných výraznějžích vlivů.
Od internetového portálu specializujícího se na bubenické techniky a osobnosti dostává bubeník
Erik Fleuren v roce 2010 otázku: "Co Legion of the Damned odlišuje od ostatních kapel hrajících
thrash/death?" - "My jsme ta jediná opravdová thrash/death mlátička. A to opravdové od nás taky
dostáváte, protože naši hudbu hrajeme od srdce!", odpovídá Fleuren a materiál na novém albu není
v rozporu s tímto tvrzením. Obávám se ale, že v dnešní době na metalovém trhu hrát "pouze" od
srdce již nestačí. Od srdce na kytaru zahraji taky, otázkou ovšem je jak. Řezničina, thrashing
s trochou deathmetalového cítění. Konec. Kompletní popis materiálu na "Descent into Chaos".
Toto album nemá kromě vyjmenovaného nic navíc. Melodie? Zapomeňte. V thrash metalu? Ses zbláznil ne?
Nějaké mezihry, zvolnění, nápady oživující skladbu? Na albu "Descent into Chaos"? Škoda. Chlapi ani
neúročí své dlouhodobé působení na metalové scéně a je toho dost, co by mohli předvést. To by je
ovšem nesměl svazovat takto ortodoxně orientovaný materiál. Nemohu vyzdvihnout jedinou skladbu alba.
Ani po sedmém otočení si nedokážu vybavit silnější momenty alba, které by mi zůstaly v paměti. Snad
vybrnkávaný nástup sedmé "Lord Of The Files", ale to je hodně málo. Skladby se přitom neženou
všedrtícím tempem vpřed, ale v takovém tom "středním" tempu, kdy očekáváte sólo, které bude aspoň
jakýmsi poznávacím znamením skladby. Takto ale bohužel zní každá skladba stejně a jen těžko se
orientuji, kterouže to skladbu zrovna poslouchám. Celkovému dojmu z poslechu nepřidává ani vokál
Maurice Swinkelse, který je dosti nevýrazný. Naopak velkým kladem albem je produkce, nad kterou měl
dohled Peter Tägtgren a jak jsme již zvyklí, tak zvuk ze studia Abyss je prvotřídní. Opakuji se.
Trochu málo.
Nové album mě rozhodně nepřesvědčilo o tom, že jdou Legion of the Damned správným směrem.
Já to ten rok vydržím a počkám si na další album, které může být pro tento band klíčové. 10.1.2011 (Crippled Reverend [6/10])
