Tentokrát trochu netradičně představí kapelu, se kterou je veden rozhovor,
osoba, jenž je na české metalové scéně dobře známá. Slovo má frontman HYPNOS Bruno.
Dle pravidla, že všechno je jednou poprvé, tak i já teď premiérově píšu úvod
k rozhovoru s kapelou, která si bezesporu zasluhuje mimořádnou pozornost. A to
tím spíš, že se jedná o tuzemský exportní klenot, kterému, jak jsem kdysi napsal,
pouze geografická příslušnost brání v tom, aby celosvětově určoval hudební směr
a aby měl všude zástupy následovníků. Tou kapelou jsou šumperští DYING PASSION.
Přiznám se, že moje seznamování s tímto fenoménem, bylo velmi pozvolné. Jméno jsem
registroval delší dobu, ale s jejich hudební tvorbou jsem přišel poprvé do styku až
v období okolo alba „Relief“ z roku 2007 a tehdy jsem ještě na kolena nepadnul, za
což se dneska lehce stydím. To pokleknutí přišlo až s následující deskou „Absorb“,
která obsahuje velehit „Muse Of Mundane Days“, jenž mě dokonale očaroval. Od té
doby jsem viděl DP asi 10x i naživo a můžu zodpovědně prohlásit, že se jedná o
absolutní tuzemskou špičku, jejich koncerty mají úžasnou atmosféru, všichni hudebníci
jsou ponořeni do sebe a nad vším ční originální a suverénní vokál Zuzany Lípové
(ano, vím, že z ní leader Standa udělal paní Jelínkovou). Letošní CD „Amplify“,
které je důvodem k povídání níže, jen potvrdilo neotřesitelný status této skupiny,
nahrávce při sebevětší snaze nelze vytknout vůbec nic, ani zdánlivý „úlet“ v podobě
lidovky „Čí to husičky“ dojemně nazpívaný malou Eliškou Jelínkovou. To je jen důkaz
toho, že kapela má otěže pevně v rukou a tím pádem si může dovolit udělat cokoliv,
aniž by tratila na kvalitě.
Věřte tomu, že kdyby nefungovaly nalinkované mezinárodně-ekonomické vazby,
DYING PASSION budou headlinerem velkých turné a festivalů, budou vyprodávat ne kluby,
ale sportovní haly (tak, jak třeba The Gathering, Within Temptation nebo Nightwish,
aniž bych je teď chtěl srovnávat hudebně), a po jejich vystoupení budou stát na
boku pódia Vincent Cavanagh s Anekke Van Giesrbergen, oba freneticky tleskající...
Jsou tomu dva měsíce, co vám vyšlo nové album "Amplify", jaké jsou na něj reakce?
Miky:
Zatím vesměs velice pozitivní, za což jsme moc rádi. Asi největší radost nám udělal
Petr Korál tím, že si naši desku vybral na kritickou židli v pořadu Kultura na ČT2,
kde o ní promluvil ve velice pozitivním duchu. Také nás velice těší, že posluchači
přijali pozitivně zvukový koncept nekomprimované, dynamické nahrávky.
Nové album vydává váš staro-nový vydavatel Epidemie rec. Jaký je důvod tohoto návratu?
Standa:
Řekl bych, že návrat vyšel spontánně z našeho společného setkání. Martin přijel se svou
přítelkyní k nám návštěvu a při procházkách po místních kopcích vzešla nezávislá dohoda
o vydání naší nové desky. Pak jsme už jen poslali studiovou nahrávku a nakonec si plácli.
Epidemie, resp. Martin Čech, má hodně kontaktů i v zahraničí. Nerýsuje se nějaká
nabídka zahraničního, nebo licenčního vydání alba?
Standa:
Momentálně se nic boužel nerýsuje. Martin má v plánu od září zapracovat na zahraničním
promotion, tak uvidíme pak. Ozval se nám finský Inverse Records s nabídkou na spolupráci,
ale v jaké je to fázi netuším. Hned po prázdninách na tom začneme intenzivněji pracovat.
Album vyšlo jako limitovaný digipak, bude po jeho doprodání album dostupné i v
plastové verzi, nebo ten, kdo zaváhá a digipak si nepořídí, má smůlu?
Miky:
V tuto chvíli neplánujeme žádný další náklad této desky, tudíž zmíněných 300 ks "Amplify"
je opravdu zatím jediná edice na CD.
Vaši kolegové FORGOTTEN SILENCE měli u svého vydavatele jako podmínku, že nové
album vyjde také na vinylu. Vy nic podobného nechystáte v době, kdy je tento formát opět živý?
Miky:
Vinyl je velice nákladná záležitost. Ta představa mít vydané album na vinylu je
bezpochyby velice lákavá, ale v tuto chvíli pro nás není aktuální. Co však není, může být...
Moje tradiční otázka. Myslíte si, že dnes má ještě smysl vydávat album na CD kvůli
jeho prodeji a finančnímu zisku, nebo se spíš jedná o to, že chce mít kapela svou práci
zhmotněnou na fyzickém nosiči?
Miky:
Kvůli finanční stránce prodeje to samozřejmě dnes již valný smysl nemá. Určitě chceme
mít nahrávku nějak zhmotněnou. CD je dnes spíše artefakt, který si fanoušek může odnést
s sebou, také jako vyjádření podpory kapele.
Opět jste nahrávali ve studiu Šopa. Nelákalo vás vyzkoušet něco nového?
Miky:
Zatím nebyl důvod. Zvukový mág Staňa Valášek zatím vždy vytvořil nahrávku tak, že jsme
se zvukem byli velice spokojení. Navíc atmosféra vesničky Lipov a celého okolí je hodně
inspirativní a zanechala ve mně krásné vzpomínky.
Album má do modra vyvedený obal, jenž asi poprvé ve vaší historii nezobrazuje alespoň
obrys nějaké postavy, má to svůj důvod?
Miky:
Výběr coveru alba byla zdlouhavá záležitost. Proběhlo spoustu návrhů a vzniklo spoustu
nápadů. Současný obal asi nejvíce vyjadřoval náš pocit z desky. Velké poděkování určitě
patří Phobovi za zpracování, nápady a hodně velkou dávku trpělivosti!
Standa:
To mě ani nenapadlo, že nemáme poprvé na obalu nějakou postavu. Jsi pozorný. Ale jeden
z návrhů obalu postavu měl. Byla tam křičící postava ovázaná obvazem a z ucha tekla krev.
Což bylo možná až moc okaté vyjádření názvu "Amplify". Navíc na první pohled to vypadalo
jako death metalové album.
Jak to bylo s tvorbou nového materiálu? Probíhaly porodní bolesti, nebo šlo vše,
včetně nahrávání, hladce?
Standa:
Skládání nového materiálu probíhalo celkem hladce. Nejprve jsme si nahrávali
na zkušebně základní nápady, rozepisovali je a aranžovali. Doma jsme to poslouchali a
dolaďovali. Postupně se dodělávaly zpěvové linky a klávesové zvuky. Do zpěvů se doladily
texty tak, aby seděly do frázovaní. Pak jsme znovu všechno natočili u Mikyho
(kytarista) ve studiu, abychom si udělali obrázek a aby se dalo s náhrávkou dál lépe
pracovat. Vše jsme ještě došperkovali, a až jsme byli spokojení, šli jsme naostro točit
do studia Šopa. Ve studiu se pak s nahranou předprodukcí i lépe pracuje.
Vaše tvorba se vymyká tomu, co na české undergroundové scéně produkuje většina kapel.
Vzešli jste z metalového podhoubí, ale dnes jste už jinde, fandí vám pořád metaloví
fans, nebo jste dnes více v oblibě fandů alternativní hudby?
Standa:
No, myslím, že nás znají spíše metaloví fans. Lze i usoudit, že hrajeme spíše na metalových
akcích. Ale těžko říct. Nedávno jsme hráli třeba v Šonově. Jedná se o alternativní
festiválek v krásné oblasti nedaleko Broumova. Letos mě tam třeba moc nadchl M.CH.
Band. Takže i tyto posluchače zajímáme, což nás těší.
A jak je to s vámi? Zajímáte se o dění na metalové scéně? Je ve vašich řadách
pravověrný metalový fanda, nebo dnes ujíždíte spíš na věcech jako PORCUPINE TREE?
Miky:
Hudební vkus máme v kapele velice podobný. Nejsem si jistý, co si představit pod
pravověrným metalovým fandou, ale já osobně se nebráním ničemu. Rád si poslechnu všechno
od tvrdších songů až po největší „ploužáky“ nejenom metalového ražení. Oslovují mě hlavně
nápady a náladou uvěřitelné motivy. Velkou zálibu v kapelách jako Porcupine Tree,
Anathema nebo Opeth sdílíme v kapele asi všichni.
Standa:
Máme rádi metal, ale i kvalitní pop. Jezdíme na koncerty Porcupine Tree, Opeth, Blackfield
a se Zuzkou se chystáme na podzim shlédnout po 16-ti letech naše oblíbence Dead Can Dance.
Mám v plánu jet i na Brutal Assault, takže je asi jasné, že mě metal stále vzrušuje.
Z českých kapel nás teď hodně oslovila poslední deska Forgotten Silence. Mám je rád už
dlouho, ale po turné s nimi a s novou deskou ještě víc. [úsměv]
Vy sami se koncertům před metalovým publikem nebráníte, čehož důkazem je i vaše
jarní turné s FORGOTTEN SILENCE. Jak jej hodnotíte po pár měsících?
Standa:
Turné jsme si náramně užili. Na cestách je vždycky sranda. No, kdybychom to neodjeli,
tak bych nevěděl, že kopec nedaleko Šumperka má nadmořskou výšku 666. Díky, Medvěde!
Samotné koncerty byly, myslím, zmáknuté na jedničku, měli jsme svého zvukaře, který odvedl
vždycky svou práci dokonale. Návštěvnost v jižních Čechách byla skromná (prý hokej
nebo co?!), ale Praha, Ostrava a hlavně Brno to zachránilo, za což jsme moc rádi.
Nedávno jste opět hráli na „malé“ stage na festivalu Masters Of Rock. Byl jsem
se na vás podívat a vcelku příjemně mne překvapilo, kolik lidí vám dalo přednost před
headlinery tohoto spíše power metalově založeného festivalu. Čekali jste takovou odezvu?
Standa:
Hráli jsme na Masters Of Rock po čtvrté a vždycky odezva byla, čímž všem zúčastněným
moc děkujeme. Když začli mohutně tleskat do 7/4 rytmu, tak jsem smekal. To si pak kolikrát
člověk připadá jak rockstár. [úsměv]
Z vaší zpěvačky Zuzany vyrostla nepřehlédnutelná osobnost s výrazným a osobitým
hlasem. Stalo se tak díky lekcím zpěvu, nebo jde o přirozený vývoj?
Standa:
Zuzka chodila akorát v dětství do pěvěckého sboru Motýly. Od účinkování v Dying
Passion neabsolvovala žádné lekce zpěvu. Je to čistě osobní vývoj a dar od pána boha.
Nebudeme si nic nalhávat, ale Zuzčin hlas je to nejdůležitější, a nejvzácnější,
co kapela má.
Také její projev na pódiu je přirozený a nenucený, stejně jako u zbytku kapely.
Bylo třeba na něm zapracovat, nebo se jedná o vyústění koncertní praxe?
Standa:
Na choreografii jsme ještě pro živá vystoupení nepracovali. [úsměv] Zuzčiny i naše
pohyby jsou, myslím, zcela přirozené a činíme tak, jak cítíme. Jediné, na čem je
třeba se domluvit, jsou zvukovky, aby vše odsejpalo tak, jak má. Pak trošku řešíme,
hlavně Zuzka se furt vyptává, co si vzít na sebe, což se dá u žen pochopit. Ale myslím,
že jí to pokaždé moc sluší.
Chystáte na podporu nového alba vyjet také za hranice, nebo jste spokojeni s vaším
postavením na domácí scéně a nikam se netlačíte?
Miky:
Vyjet do zahraničí by bylo skvělé, ale je to trochu komplikovaná věc - ať už časově,
tak organizačně. Do konce roku bychom rádi nějaké zahraniční koncerty naplánovali.
Záleží také na tom, jaké příležitosti se naskytnou. Určitě to bude velká zkouška toho,
zda-li máme v zahraničí dostatečnou fanouškovskou základnu. Rádi bychom v tuto chvíli
zkusili asi Německo a Polsko.
V červnu jste vystoupili v Praze před EVANSCENCE. Jaká to pro vás byla zkušenost a
máte nějaké zákulisní perly?
Miky:
Zkušenost to byla určitě obrovská. Vidět v praxi celý produkční tým kapely a technické
zázemí na vlastní oči člověka docela ohromí. Koncerty před velkým publikem, na velkém
pódiu a přes velký a kvalitní aparát jsou pro kapelu velkou zkouškou, ale také hodně
příjemným zážitkem. V zákulisí jsme měli možnost potkat se se zpěvačkou Amy. Docela mě
překvapilo, že měří tak 160 cm...
Jak jsou na tom DYING PASSION se zkoušením? Setkáváte se pravidelně celá kapela v
zakouřené zkušebně, nebo fungujete pomocí internetu a občasných setkání?
Miky:
Jelikož dva členové nejsou místní, zkoušky probíhájí spíše jednou za čas, ale o
to intenzivněji. Internet nám v komunikaci hodně pomáhá, protože je pořád co řešit a
na čem pracovat nejenom ohledně hudební stránky věci.
Čistě hypotetická otázka. Pokud by se vám podařilo v budoucnu výrazně prosadit,
byli byste ochotni rezignovat na své civilní životy a stát se hvězdami, nebo jsou pro
vás dnes DYING PASSION spíše koníčkem a zábavou bez větších ambicí?
Standa:
Tuhle otázku jsme si už několikrát kladli. Každý z nás tu má nějaké závazky, které by
se musely ošetřit tak, aby to nezasáhlo naše životní jistoty. Tudíž otázkou je, jak moc
myslíš "výrazně se prosadit". Pokud bychom byli schopni tou slávou vše pokrýt, v žádném
případě se tomu nebudeme bránit. Ale řekněme si na rovinu, že to je utopie. Určitě ty
ambice někde v hloubi jsou, ale momentálně je to zábava, která nás strašně moc baví.
Pokud je něco důležitého, co jsme zapomněli zmínit, tak s chutí do toho,
nebo alespoň nějaký vzkaz pro čtenáře...
Miky:
Právě jsme dotočili klip, který bychom do měsíce rádi zveřejnili. Na který song, zatím
neprozradíme, ale určitě se je na co těšit. Také nyní připravujeme projekce a světla
na koncerty, takže bychom na podzim rádi odehráli pár klubových akcí, kde bychom chtěli
fanouškům nabídnout další úhel pohledu na požitek z živé produkce. To je však zatím pouze
ve fázi plánování.
