Dávno tomu, co legendární GRAVE DIGGER vydali kultovní album "Heavy Metal Breakdown". Dávno tomu,
co se po boku kapel jako HELLOWEEN nebo RUNNING WILD zapsali mezi elitu světového heavy metalu.
Pokud bychom si položili otázku, co se za těch třicet let v jejich tvorbě změnilo, možná bychom došli
k tomu, že celkem nic. Samozřejmě pomineme-li technické vymoženosti dnešní doby, změny v sestavě a
podobně, GRAVE DIGGER jsou stále ukázková učebnice heavy metalu v jeho nejčistší podobě, kde čekat
nějakou razantnější změnu je zatím celkem zbytečné.
Někteří jedinci přesto s každou její další deskou čekají, co nám kapela předvede nového, kam svou tvorbu
posune, čím ji obohatí a tak dále. Nějak jsem se naučil v jejich tvorbě na nějaké velké změny nespoléhat
a vždy dostanu to, co bych dostat chtěl. Jednoduché, poctivé, heavy metalové písničky, ohlodané až na
kost, syrové a přece s notnou dávkou něčeho, z čeho vás i po mnohonásobném poslechu zamrazí. A právě v
tom je jejich síla. Udělat z pár riffů písničku, prostou a přece zajímavou.
Když už jsem psal na úvod o těch změnách v sestavě, tak GRAVE DIGGER asi rok před vydáním alba přijali
do svých řad kytaristu Thilo Hermanna, ten s kapelou nahrál tohle album, ale dnes už opět v kapele není.
Druhým kytaristou je samozřejmě Manni Schmidt, jenž kdysi drtil struny u RAGE, a který už nějaký ten čas
odvádí s GRAVE DIGGER skvělou práci. Nejsem zdaleka jediný, kdo si v duchu říká, zdali mu ona dřevní
heavy metalová škatulka není příliš těsná, ale snad nám na to někdy odpoví on sám. Kapela mě naprosto
sejmula otvírákem "Ballad Of A Hangman", kterou bych určitě zařadil na jeden z vrcholů nejpovedenějších
skladeb téhle legendy. Celkově se dá říci, že album je oproti některým dříve vydaným dílům GRAVE DIGGER
hodně chytlavé. Pokud jsem si nechal ujít koncert GRAVE DIGGER v únoru tohoto roku v Plzni, ten příští
si už ujít nenechám, nejen proto, abych se přesvědčil, jak budou skladby z "Ballads Of A Hangman" znít
naživo. "Hell Of Disillusion", "Sorrow Of The Dead", nebo "The Shadow Of Your Soul" a další, to všechno
jsou skladby, kde na nás kapela útočí zbraní sobě vlastní v podobě nakažlivých riffů a chytlavých
refrénů, které musí na koncertech skvěle fungovat. Pořád nemůžu některé melodie dostat z hlavy, což se
mi u dřívějších desek zas tak často nestávalo.
Mnozí fanoušci považují za nejpovedenější baladu v tvorbě GRAVE DIGGER "Yesterday". Já si myslím, že ji
o málo ještě trumfla "Lonely The Innocence Dies" - na desce šestá v pořadí, kde si Chris Boltendahl
střihl duet se zpěvačkou Veronicou Freeman ze skupiny BENEDICTUM. V limitované edici pak jako záverečný
bonus uslyšíte navíc coververzi kapely THIN LIZZY a jejich skladby "Jailbreak".
GRAVE DIGGER opět potvrdili to, co jim je blízké už řadu let a to, že síla písně není v její
instrumentální složitosti, neustálém objevování nečeho nového ale... (odpověď si už jistě doplníte sami). 23.4.2010 (Magua [9/10])
