Jako další tu máme holandské progresivisty Cirrha Niva s jejich novinkou For Momets Never Done,
která se v Evropě objevila 3.9. 2009. A kromě kmenové pětice (s novým zpěvákem LeGrandem) se
natáčení zúčastnilo i několik hostů: Robin De Groot z Chiraw, Manda Ophuis z Nemesea, Joost Van
Den Broek z After Forever, Yuval Kramer z Amaseffer a Brouke Visser. Ale dost teorie, nechť promluví
hudba.
„The Fooling“ tvoří zajímavě pojatý úvod s takřka thrashovými rify a do toho jasný hlas zpěváka.
Po chvíli následuje první změna tempa, jakýsi hlas v telefonu a jede se dál. Nejvíc mě tato skladba
zaujme v pasážích, kdy LeGrand zpívá co možná nejmelodičtěji. Druhá skladba „Dreamon“ začíná rovněž
výborně, změny tempa nejsou tak násilné. Pravděpodobně kandidát na Top. „Framed“ zase vypadá na
pomalejší kousek, poměrně dramaticky a naléhavě znějící hlas zpěváka, poklidnější pasáže střídající
se s hutnými kytarovými rify. Bez pardónu jednička. Akustický úvod „Running From The Source“ slibuje
pěknou baladu, no snad to vydrží a bude změna na první příčce. No tak to vydrželo do cca půlky skladby,
ale ani zbytek mě neodradí od toho, abych napsal, že se jedná o jednu z nejlepších skladeb, které jsem
za poslední půlrok slyšel. A jestliže jsem doposud chválil, tak u „Golan Heights“ sice hanět nebudu,
ale tento kousek mě zaujal ze všech nejméně. Se „Spring Before Winter“ přichází další pomalá a současně
nejkratší skladba desky se saxofonem Brouke Vissera. A završuje tím trojici nejlepších počinů na For
Moments Never Done. Na tom nic nezmění ani závěrečná „Self-Chosen“, která sice také obsahuje hodně
zajímavého, ale celkově za těmi nejlepšími poněkud pokulhává. Takovéto progresivisty bych poslouchat
mohl, zvlášť když se instrumentálně předvádějí v únosných mezích a mají dobrý tah na bránu.
Poznámka na konec: poslední desku Cirrha Niva vydali v roce 2001, takže dlouhé čekání se určitě
vyplatilo.
24.9.2009 (apab [7/10])
