METALLICA - Ride The Lightning (1984)

Psal se rok 1984 a Metallica vydává svůj druhý klenot ve své bohaté diskografii. Kapela, která svým debutem jasně naznačila, že heavy metalové škatulky jsou jí těsné a rozhodla se vše promíchat se špetkou punku a hardcoru. Chtěla hrát rychleji, nasraněji a přitom neslevovat s technicky bohatého stylu, který před ní vybudovaly hardrockové a heavy metalové legendy. Přišla s novým stylem, kterému se začalo říkat trash metal a který následovaly zástupy dalších, později také legendárních kapel. Druhé album bylo jiné. Ať už stopáží, stavbou a epickostí skladeb, které se na tomto klenotu nacházejí. První, čeho si posluchač všimne je zlepšení Jamesova vokálu a propracovanost textové stránky. Už to není jen punkové vyřvávaní heavy metalových klišé, ale pokus o zpěv vážných témat(i když James se s každým albem postupně ještě zlepšuje). Ať už v titulce, kde se zabívají trestem smrti ve své rodné zemi, či náboženskou tématikou v Creeping Death. Nebudu zde vyzdvihovat jednotlivé skladby, protože album drží pohromadě jako celek (podobně je na tom i jeho ještě slavnější následovník) a všechny skladby se dnes již počítají do metalové klasiky. Zmínil bych jen instrumentálku The call Of Ktulu na které je zřejmé, jak Metallica již ve svých cca dvaceti letech byla technicky a skladatelsky vyspělá. Od vybrnkávaného pomalého úvodu, přes riffo malbu, kde se riffy krásně prolínají a střídají, až k vrcholnému závěru, který zakončuje pro mne jedno z nejlepších alb v metalové historii vůbec. A to jsem prosím hudebně již úplně jinde. Krásná deska, která má co říct i v roce 2009 a s tím se mnoho kapel pochlubit nemůže!!! 30.4.2009 (Yshtwan [10/10])