Švédskou legendu Arch Enemy snad není třeba představovat. Po prvních třech albech se zpěvákem
Johanem Liivou se za mikrofon postavila "nějaká" Angela Gossow z Německa a Arch Enemy se dostali
do metalových výšin. Revoluční album Wages Of Sin, které bylo vůbec první co kdy Angela nazpívala,
mělo obrovský úspěch a Angela se tak stala prakticky přes noc slavnou. Její drtivý hlas plný
odhodlání a agrese zalahodil celému světu. Předposlední album Doomsday Machine, při jehož
vydání patří Arch Enemy mezi rozsáhlou špičku nejlepších melodic death metalových kapel světa,
vydává kapela v roce 2005, a podle mého názoru je to prozatimní vrchol jejich tvorby (i přes
album Rise Of The Tyrant, se kterým kapela vyrukovala v roce 2007).
Uvítá nás intro Enter The Machine, už samotné intro má ale skvoucí se kytarové vyhrávky
a je takovou předzvěstí které jednoznačně říká: "máte se na co těšit". A neobyčejný metalový
nářez začíná s "Taking Back My Soul". Čekání na Angelin "ječák" nám zkrátí opět kytarové vyhrávky,
které jsou pro "nové" (po příchodu Angely) Arch Enemy typické. Průraznost a barva Angelina zpěvu
je nepopsatelná, při vůbec prvním poslechu Arch Enemy s Angelou mi padla brada na zem. Zrhuba
v půlce skladby se tempo podstatně zrychlí a kytarové běsnění se rozjede naplno a na závěr Michael
Amott vysekne skoro až powermetalové sólo. Na začátek jedna z nejlepších skladeb. Třetí skladba
na Doomsday Machine představuje megahit, nebojím se říct hymnu samotného melodického death metalu.
"Nemesis" je jednoznačně to nejlepší z firmy Arch Enemy a rozšířilo se do celého světa takovou
rychlostí a s takovou líbivostí, že jej pozná každý metalový fanoušek, ať už má tričko Cradle
Of Filth nebo Iron Maiden. Nemesis má v sobě vše, co death metal ztělesňuje, Angelinin odzbrojující
zpěv, hutné kytary, i jemné melodické vyhrávky a sóla, dunivé bicí a energické přechody...
Nemesis je skladba vskutku legendární. "My Apocalypse" má po Nemesis laťku velmi vysoko, ale vypořádá
se s ní důstojně. Skvělý kytarový riff se snoubí s pronikavými bicími a Angelinin houpavý zpěv
tvoří skvělou mozaiku. Zde Angelina předvádí zapamatovatelný výkon. Zajímavé jsou i změny tempa,
kde hrají hlavní roli Danielova bicí souprava a neustále řvoucí kytara. "Carry The Cross" je
skladbou možná trochu pomalejší, epičtější, ale s obrovskou agresí a skvělými hudebními prvky.
Když pomineme úvodní kytarový riff, musíme zmínit procítěný zpěv a již zmíněný agresivní refrén.
Na pogování to není, ale po hudební stránce perfektní věc. "I Am Legend" nás uvede energickým
kytarovým riffem dokresleným čineli Danielových bicích. Který se asi po minutě zvrhne v opravdové
deathové peklo. Rychlé kytary a bicí doprovodí Angelinu při jejím deathovém vokálu, který zde graduje.
V druhé půlce skladby se tempo ještě zvedne a následuje sólíčko. Vynikající věc. "Skeleton Dance"
začíná potichou kytarou a pokračuje krásným riffem, který se dokonale hodí na headbang. Následuje
odzbrojující, procítěný zpěv. Energický refrén tuto skladbu už jen zdobí. "Hybrids Of Steel"
je instrumentální skladba, kde si spolu hrají bicí a kytary, ty začínají trochu netypickým soundem.
Celkově je tato věc velmi příjemná, takové odlehčení. "Mechanic God Creation" je další spíše
pomalejší houpavá skladba s velmi silnými melodiemi a refrénem. V "Machtkampf" nás přivítají bicí,
hutný kytarový riff a později rychlý, tuhý zpěv. Ten nás provází téměř celou skladbou,
uslyšíme opět i grandiózní kytarové sólo ve známe společnosti kopáků a doprovodné kytary.
Poslední věc na tomto, pro mě dokonalém albu, je skladba "Slaves Of Yesterday", která také
nikam nespěchá. Stejně jako Machtkampf se spíše soustředí na zpěv a kytarový doprovod.
Doomsday Machine nemůžu ukončit jinak, než kostatováním že to je skoro až legendární album.
Z 11 skladeb je minimálně 5 milníků death metalové hudby, kterou Arch Enemy zcela jistě spoluurčuje.
Johan Liiva nebyl špatný zpěvák, ale Angela Gossow dala Arch Enemy, kromě skvělého zpěvu,
charisma, energickou tvář, tu zdravou agresivitu, kterou každá kapela potřebuje. Kapela samozřejmě
podporuje své produkty častým koncertováním (v roce 2009 i u nás na Masters Of Rock) a troufám si
říct, že třetina jejich playlistu pochází právě z alba Doomsday Machine. Co dodat, Angela Gossow
byla jednoznačně krokem...skokem kupředu. 8.4.2009 (Dave [9/10])
