MY DYING BRIDE, jsou kapela, která nikdy neodbočila ze své doom metalové cesty. Ani po 22 letech existence neztratili nic ze své působivosti a každé jejich album je fanoušky netrpělivě očekáváno. Rozhovor se zpěvákem Aaronem Stainthorpem, který je zakládajícím členem kapely, se dotknul jak nového studiového alba, tak i jeho výtvarné činnosti, kterou odvádí nejen pro svoji domovskou kapelu, ale také například pro skupiny SYRACH nebo DEAD DAWN RISING. Aaronovi jsem zaslal seznam otázek emailem a do týdne mi poslal odpovědi s tím, že děkuje za můj čas, který jsem věnoval MY DYING BRIDE. Z takového chování by si jiní mohli vzít příklad.
PS: Touto cestou bych chtěl poděkovat Kristině za pomoc s překladem.
Na vašem facebooku jste uveřejnili info, že od dubna nahráváte nové album. Můžeš nám k tomu říct něco bližšího?
Prvního dubna jsme začali nahrávat naše jedenácté studiové album, které bude tentokrát trochu zvláštní. Už máme nahrané bicí a do nahrávání kytar se pustíme za pár týdnů. Pokud půjde všechno, jak má, album by mělo být vydané letos na podzim. Ještě máme pár nápadů, které se chystáme při nahrávání použít, ale to je zatím tajné.
Změnila se nějak sestava od vaší poslední studiové práce?
Máme nového houslistu Shauna Macgowana, který s námi už stihnul nahrát EP "The Barghest O´ Whitby". Nové album s námi nahrává náš starý bubeník Shaun Taylor-Steels, ale při živém hraní budeme nadále využívat bubeníka Davida Graye.
Jako autor obalu jsi podepsán pod albem "The Dredful Hours" a nyní, po deseti letech, pod "Barghest O‘ Whitby" (když nepočítám práci na bookletech). Budeme tedy čekat opět deset let na tvé další dílo pro M.D.B?
Dělal jsem také obal pro album "Evinta". Já na obalech pro kapelu pracuju, když na to mám náladu, nic jiného za tím není. Tentokrát jsme se rozhodli, že pro nový obal použijeme ručně malovaný obraz, ale ještě to není jisté.
Podle čeho se rozhoduješ, jestli přijmout práci na obalu nebo bookletu od kapely, která tě osloví s nabídkou?
Když mě nějaká kapela osloví s tím, že by chtěla použít můj obraz na svém albu, je pro mě rozhodnutí velmi jednoduché, já totiž neanalyzuju jejich hudbu, abych zjistil, jestli se mi líbí nebo jestli se hodí k mému dílu, protože to není moje kapela a já jsem rád, že je mé dílo někde publikováno.
Používáš při práci na obalu víc počítačovou grafiku nebo klasickou kresbu?
V poslední době mě hodně zaujalo fotografování, takže se momentálně věnuju tomuto médiu, ale samozřejmě jej používám jen pokud se hodí k tématu. Mám rád jak digitální, tak skutečně malované obrazy, ale v poslední době na ně bohužel nemám čas.
Odkud čerpáš inspiraci pro vytvoření nového díla, ať už textového nebo grafického?
Inspirace může přijít doslova odkudkoliv a kdykoliv, ze snů, fotografií nebo práce jiných lidí, opravdu je to různé. Co se textů týče, jsem velký čtenář poezie, takže to je moje inspirace.
Dokážeš tvořit bez problémů věci na zakázku pro jiné kapely nebo jim nabídneš některé ze svých děl?
Pokoušel jsem se pracovat s některými kapelami, ale bohužel to nefungovalo. Pořád měnili názory a vymýšleli nové věci, i když jsem na původním obrazu pracoval již několik dní. Takže teď pokud některá kapela projeví zájem o moji práci, jednoduše jim řeknu ať se podívají na moji stránku, kde prezentuji svoje díla a něco si vyberou. Je to pak mnohem lepší spolupráce. Moje umění vychází z mojí duše a nepotřebuji ho měnit jen proto, abych vyhověl někomu jinému. To není můj styl práce.
Můžeme tvé výtvory vidět také jinde než v hudební branži?
Dělal jsem také pár obalů knih, ale je to velmi těžký byznys, protože většina vydavatelství má své vlastní umělce.
Jako kapela jste i po letech velmi aktivní, skoro každý rok máte pro fanoušky něco přichystáno. Jen vloni to bylo album "Evinta" a mini cd "Barghest O‘ Whitby". Myslíte si, že je důležité být stále na očích?
Nemyslím si, že jsme hodně na očích, protože koncertujeme tak 10x do roka. Možná právě proto vydáváme víc hudby, abychom tím fanouškům vykompenzovali naši malou koncertní činnost. Ale když budu počítat jen řadové alba, tak je jich zatím deset, což za 22 let existence není mnoho.
Nejsem si úplně jist, jestli jste u nás v ČR odehráli samostatný koncert, zatím vás mohli fanoušci vidět pouze na festivalech Masters of Rock a Brutal Assault. Neplánujete po vydání nového alba více koncertů po východní Evropě?
Ano, doufáme ve více koncertů po východní Evropě. Hraní na festivalech u vás bylo skvělé a rádi na ně vzpomínáme, takže bychom se k vám rádi vrátili nejlépe na vlastním turné.
Je těžké přenést emoce, které prožíváš, na několika tisícový dav, který je na festivalech? I když teda většinou hrajete v nočních hodinách.
Opravdu mi nezáleží na tom, kolik lidí stojí pod pódiem. Já je nevidím. Jsem ve svém malém, posraném a špinavém světě. 200, 2000, 20 000 lidí je mi to úplně jedno. Jsem tam na pódiu ztracený a přesně tak by to měl cítit zpěvák, který prožívá své emoce.
Jako jedni z pionýrů doom metalového žánru zůstáváte nadále věrni svému stylu. Jak se dnes díváš na kapely, které s vámi začínaly (Anathema, Paradise Lost)?
Vypadá to, že se cítí dobře v tom, co teď dělají a jim přeju hodně štěstí. Je odvážné změnit styl a já je obdivuju, že na to mají koule, vyzkoušet něco abstraktnějšího, ale to není nic pro mě. Já se cítím dobře ve svém světě.
A naopak. Sleduješ také dění na současné doom metalové scéně, kdy nové kapely čerpají ze základů, které jste položili?
Celkem jsem se o to snažil, ale teď je na scéně tolik kapel, že je těžké je všechny sledovat, tak se tím už neobtěžuji. Některé kapely potkávám na festivalech, což je dobré, protože je vidím hrát a zároveň je můžu i poslouchat a musím říct, že některé se mi opravdu líbí.
Zajímalo by mě, jestli dostáváš také nabídky na hostování od hudebně spřízněných kapel?
Dostal jsem pár nabídek od kapel, které chtěli mít můj hlas na svém albu, ale je to pro mě dost složité, protože potřebuju být u toho, když se hudba tvoří, abych do ní mohl přenést své emoce.
Závěrem bych se chtěl zeptat, jestli je ve vaší diskografii album, které má z nějakého důvodu pro tebe zvláštní význam?
Ani ne. Ale kdybys na tom opravdu trval, tak by to bylo naše první album "As the Flower Withers", protože to je pro kapelu velký zážitek vydat první album. Jinak máme takovou tradici, že po nahrání každého alba uděláme velkou oslavu na počest nové desky, takže je mám rád opravdu všechny a žádné z nich pro mě speciální význam nemá.
