Tohleto album mám ve sbírce už delší dobu,ale teprva po důkladnějším poslechu z něj vyšlo to, co mělo - že patří mezi klenoty. Zkrátka ten pravý feeling, co se z alba dříve či později vyvrbí, u některých bohužel nikoliv. Anno Satannae je však ambiciózním kouskem, není u něj pochyb.
Většina písní je zpívaná i založená na (snad starodávných?) latinských textech a atmosféra je zabalená do celistvé pochmurnosti a exotičnosti blízkého východu. Celé to dokáže solidně nahánět hrůzu odzačátku až do konce, Fernando vzývá rohatce na horní hranici svých pěveckým možností.
Epické, ale nemálo útočné, majestátní. Tvrdá gigantnost střídá vkrádající se temnotu arabských nocí, zaříkávadel a všeho esoterického a čarovného. Zpěv buďto formou řevu, občas pokus o growling a jinak chórický náběh Ribera na scénu. Bicí se řítí jako kočár hrůzy do nějaké propasti, klávesy ještě dodávají na onom hávu černoty a kytary technicky dolaďují. Nebudeme ochuzeni ani o brnkání lyry a jiných nástrojů středověku..A pokud vím, důležité je taky, že tohle album bylo už jednou nahrané a to jako demíčko roku 1993, jen je nahráno znovu. To aby mne příznivci neudupali, co tu melu o roce 2007.
