Tak na tuhle novou desku od Circle II Circle, jsem byl hodně natěšený. Většinou se ale stává, že když se člověk na něco hodně těší, bývá pak často zklamán. Doufám ale, že to nebude tento případ.
Hned v úvodu to tedy kapela pěkně rozparádí. Tohle jsem od nich rozhodně nečekal. Za úvodní Fatal Warning, by se nemusela stydět žádná renomovaná thrash metalová sebranka. Tomu thrashového soundu napomáhá především zvuk kytar, které jsou oproti minulým deskám daleko tvrdší a hutnější. Ještě jedna věc v úvodní skladbě možná posluchače ťukne do sluchovodů, a to provedení refrénu, které je spíše v gotické poloze, asi někde jako Sentenced. Další skladba Dead of Dawn už ale jede podle zavedených progresivních pravidel, tak jak je to u CIIC zvykem. Pomalejší pasáže se zde střídají s rychlejšími power metalovými refrény. V trojce Forever je ze všeho nejvíce cítit klasický hard rock, zabalený do modernějšího hávu. Skladba Echoes je ukázkou tradiční metalová balady, začínající piánem, ovšem i zde lze zaslechnout gotické prvky jako v úvodním songu. Pokud si v páté Waiting odmyslíte doprovodnou kytaru a nebudete věnovat přílišnou pozornost zpěvu, dostanete téměř čistý extrakt Iron Maiden. Následující Soul Breaker zase trochu evokuje sólovku Balls To Picasso od Bruce Dickinsona. S jiným soundem kytar a jinou barvou hlasu, to ale dává oběma skladbám, moderní, zajímavou tvář. Sedmá Seclusion má téměř baladický začátek, který plynule přejde do progresivnější, středně tempé polohy a v tomhle duchu se nese až do konce. Je to především taková oddechová záležitost. Osmička So Many Reasons je opět klasický CIIC, se zajímavým psychedelickým sólem uprostřed, kde právě velice dobře vynikne hutnost kytar v doprovodném riffu. Předposlední Chase the Lies je typickou ukázkou moderního progresivního metalu, takže je zde obsaženo vše, co k tomuto stylu a tváři CIIC patří. Při prvním poslechu závěrečné Every Last Thing jsem byl tak trochu zklamaný. Balada v úvodu skladby je naprosto dokonalá a troufám si říct, že při jejím poslechu musí změknout i to nejtvrdší metalové srdce. Pak se to ale sveze do progresivní části, což jsem si myslel, že není zrovna ta nejlepší volba. Chyba lávky. Po zhruba třetím poslechu jsem si teprve uvědomil, jek je tohle geniální kombinace. Někdy je třeba opravdu se pořádně ponořit do poslechu jednotlivých skladeb, aby člověk objevil tu skrytou krásu. Teď je pro mně tato skladba jednoznačně nejlepším kouskem tohoto alba.
Celkově se tedy jedná o velice povedené dílo a zároveň nejlepší album, které jsme měl možnost letos slyšet. Uvidíme jaké další perly letošní rok přinese. Pro mně osobně je tohle zatím na prvním místě. 13.11.2008 (666XHE [9/10])
