Jsou kulty a jsou kulty. Když se řekne italský thrash metal, tak většinu lidí asi napadne
Buldozer. A potom asi nic. I mezi pamětníky je taková black thrash metalová legenda
NECRODEATH jaksi pozapomenutá a snad i neprávem opomíjená, a to pořád
nebezpečně funguje. Kapela existující od prvopočátků toho špinavéhu brajglu. No, nebudu
si hrát na hrdinu a přiznám, že nejsem zrovna expert na tvorbu NECRODEATH, přesto se ke mně
tahle kapela dostala v mých raných letech a už jenom pro svoji dlouholetost si své album poct
zaslouží. Ale nejenom za tu dlouhověkost. Nebudu přímo tvrdit, že si to zaslouží za nějaký
přínos thrash metalu, ale schopná alba tahle kapela vydávala. Ale jako by firma Black Tears
věděla, že jde především o italský kult, tak sestavila album poct především z italských, spíše
neznámých kapel a nazvala jej výmluvně „The Cult Of NEDRODEATH“.
Jako první spouštějí tenhle maratón poct thrash metaloví DEATH MECHANISM se skladbou
„At The Mountains Of Madness“ z debutového alba. No a řekněme, že tady mě vcelku zajímalo, jak se
kapela popere s kytarovými sóly více než se samotnou písničkou. Kapela se s tím poprala se ctí a
snad i té celé písničce dala i něco navíc.
Nebál se toho ani one man black metalový soubor MALIGNANCE, který roztlačil
káru „Mater Tenebrarum“. Ovšem tady si nejsem jist, jestli tu páru, natlačenou do songu, někdo
trošku někde nekrade. Ta špína tam je za nehty jako zarostlá, ale atmosféra skladby samotné se
poněkud vytratila.
DAMNATION GALLERY přinášejí temnotu „At The Roots Of Evil“. Dá se říci, že tahle
heavy kapela tomu teda dává. Ta písnička teď zní jako black doom gothic metal a zpěvačka tomu dává
teda hodně na prdel. Asi se začnu bát a o tuhle kapelu se více zajímat. Dá se říci, že tohle je moje
nejoblíbenější skladba z tohoto tributu.
Zato mě na první poslech teda nevzali KILLERS LODGE se svým podáním „The Creature“.
Bezprizorní thrash´n´roll, kterýmu jsem teprve musel přijít na chuť. Trochu teda tý písničce chybí
tah na branku, ale atmosféru má sežratelnou.
Francouzsko kanadská thrash metalová kapela E-FORCE si střihla „Master Of Morphine“ a
řekněme, že je to další z kapel, o kterou bych se měl zajímat. Povedené. Dost povedené.
Jenomže přichází moje druhá nejoblíbenější záležitost tributu a to je skladba „Red As Blood“,
v podání death metalových FOG, kteří v tomto případě znějí nebezpečně black metalově.
Tahle věc má neskutečnej náboj a doslova vraždí.
Takovou malou perličkou na albu poct jsou BARCHE A TORSIO, kteří si vzali do prádla
„A-e Reixi Do Ma“. V podstatě se nejedná o metal, ale o akustickou folkařinu. Jenomže krutě drsně
podanou, takže tady fakt tleskám zvrhlým nadšením.
Zato black metaloví CADALSO mě moc neuchvátili a jejich zpracování „Thanatoid“
je možná moc tradiční, či snad typické, nebo jak bych to měl nazvat. Prostě mě to nějak neoslovilo
a snad i ten výběr písničky možná nebyl nejideálnější pro tento spolek černoty.
No a snad totéž by se dalo říci o death metalových HORNHAMMER, což je svým způsobem taky
jeden človíček. Jeho předělávka „The Flag Of The Inverted Cross“ je naprosto precizní. Dalo by se říci i
skvělá, jenom neobsahuje ducha původní skladby a atmosféra je šum a fuč.
PATH OF SORROW jsou taky jakoby prázdná nádoba. Jenže tuhle pro změnu plní alespoň
temná atmosféra skladby „Smell Of Blood“. Jenže žádná velká vášeň z poza hrobu se nekoná.
A tak docela překvapili heavy metaloví SEPTEM, kteří mi k srdci albově až tak moc
nepřirostli. Zpěvák trochu netradičně v písničce „Process Of Violation“ spíše lká než zpívá, ale tvrdý
doprovodný vokál to nahrazuje a celá písnička tím má spád a zajímavou šťávu.
No a teď nevím. Mám brát NECROBREATH jako revival Necrodeath? Zruční to muzikanti,
kteří to ovšem neumějí prodat a písnička „Eucharistical Sacrifice“ zní jenom jako moderní retro. Žádné
city ani pocity.
Ty pocity ovšem mám při poslechu písničky „Ester My Subsconsious“. Tady jako kdybych se fakt vrátil
strojem času SCHIZO někam zpátky, i když to není Necrodeath jako vyšitej.
No a závěr týhle poctivý anabáze uzvírají jako bonus samotní NECRODEATH a to skoro novinkovou
skladbou „Cult Of Shiva“. Parádní, špičková záležitost. Jenom mi nejde na rozum, jestli bylo moudré tohle
na album poct zařazovat. Takovýhle black thrash metalový retro peklo umí vytvořit jenom kapela sama. Trochu
mi to přijde jako výsměch kapelám, co se snažily vzdát hold jim samotným.
Tak samozřejmě není každej den posvícení, ale neřekl bych, že tohle album poct je vyloženě nepovedené.
Tak to tedy ani omylem. Pestrost kapel je uspokojivá, jenom se některým nepodařilo dosáhnout kýženého
efektu a to ďábelské atmosféry NECRODEATH. Ale zase jsem přišel na další zajímavá jména kapel, které by
se vyplatilo sledovat. NECRODEATH jsou prostě kult, ať chcete nebo nechcete a mají za sebou plno zajímavých
následovníků.
