Z extrému do extrému
„Tak tedy do roka a skoro do dňa my tři králové jedem k vám…“ „My tři králové z H.M.B. jedem k vám…“ „My alko králové jedem k vám…“ Prdlajs králové, ale dva opilci s přítelem, který má již odpito, vyráží z Východních Čech směr Morava. Aby náhodou nebylo srandy málo, tak v Sudetech přibíráme ještě dvě alko obludy a po vcelku poklidné cestě s kouřovo čůracími zastávkami jsme, Bůh ví asi proč, v Žabčicích u Brna. Pro nás ze severozápadu tedy jako by Žabčice za Brnem. A tady bude prostě ten prostoduchý mejdan, na kterým si pořídíme pěkný ohluchnutí, hlavobol, frakturu jater a po jehož proběhnutí nám budou naše chlouby minimálně týden intenzivně viset. Jo, tady proběhne ta párty ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL v pořadí již dvanáctá, kde za hluku extrémních kapel se sleze pár stovek šílenců, kteří se většinou již mezi sebou navzájem znají, takže alko zdravice prostě začínají zostra a uzavírají se sázky, co si kdo bude pamatovat. Ono od času obědního do druhé hodiny po hodině duchů je vcelku slušnej maratón a sedmnáct ušních vejplachů v netaktických taktech prostě dá zabrat. Jo, těch přátel a známých tam byl fakt mrak, i když mi některé postavičky chyběly. A nevím, jestli jsem tak málo pil, ale přišlo mi, že loni těch lidiček bylo hned od začátku více. A věkový rozptyl? Od mláďátek školou nepovinných po hodně zasloužilé, nikoliv vysloužilé, veterány. Gentlemansky nemohu prozradit věk dámy, která tam polykala pivo za pivem a pomalu po každé písničce zvolala: „Kurva chlapi, dobrý, ne?!“
Celou tuhle maškarádu spouští v pravé poledne KANDAR, se kterými jsem zatím neměl tu čest. Za sebe mohu říci, že to byl dobrej grindovej rozjezd dne. Jediný, co mě štvalo, že jsem většinu jejich setu strávil ve frontě na pivo. To oproti loňsku sice výrazně zlevnilo, ale bylo snad o to teplejší a jeho výdej pomalejší než pomalej. Škoda, že tohle nemohou pořadatelé ovlivnit, neboť jsem tím přišel i o křest alba, které KANDAR vydal nesmrtelný Roman Poláček z Bizarre Leprous Productions, jenž ho zároveň na pódiu i becherovkou pokřtil. Tady se dostávám k tomu, že stánků s čímkoliv bylo dost a bylo tedy za co utrácet. Vinyly, cédéčka, třička i kšiltovky, jenom nafukovací panny chyběly. Jako druhý nastoupili švédští ANUS s inventářem ANTITRENDu Johanem u mikrofonu a já byl krutě zvědavej. Totální nadhled živelnosti mi zacuchal vlasy až ke kořínkům. To, že si Johan Bergström tenhle festival užívá a že to tady má rád, dal najevo dvěma lahvemi kvaky koňaku (peppermintový likér), jež nechal kolovat parnem zničeným publikem, dusících se ve vlastní šťávě. Jo, ta zelená rozhodně osvěžila více než to teplý pivo a člověk i přijmul za své, že někoho později napadlo napojit na něco s vodou hadici a kropit areál. To potom člověku bylo jedno, že vlasy nejspíš rozčeše jenom nůžkami a bude si muset koupit nová suchá cigára, a oddával se krůpějím vody. Jenže to člověk netušil, že si tý vody užijeme více než dost, i když to televizně rádiové rosničky z internetu předpovídaly. Jenže vraťme se ke třetí kapele MORTALLY INFECTED ze Slovenska. Tady u mne nastal decentní problém. Já nemám problém s propracovanějším druhem extrémní muziky, ale snaha o naprostou preciznost mě poslala k výčepu. Takhle z dálky poslechově to nebylo vůbec špatný, ale u pódia mě to prostě nebavilo. Jo, byly tady i další kapely, které hrály propracovanější mlácení mrtvé slámy, jako jejich krajani DEHYDRATED, kteří byli opravdu dobří. Nebo třeba další slovenská zrůda, hodně ujíždějící si na všelijakých parádičkách, THE INFINITE WITHIN byla naprosto skvělá. No a to nemluvím o perfektní blast fúrii PERFECITIZEN, kteří se prostě stali mými miláčky, i když jsem v jejich případě několikrát řešil, jak by jejich vystoupení znělo s druhou kajtrou, ale i s novým vokalistou se mnou tahle smečka cloumá. Na tomhle festivalu je fajn, že si na své přijdou příznivci odvážněji strukturovaných skladeb i hovada bezprizorní zábavy. Tady asi bezkonkurenčně letos vládla gigolo parta SPASM. Perfektní taneční zábava doplněná o seznamovací kancelář. Kdo neviděl, by patrně nepochopil a odvážlivec Kruton šel do toho po hlavě. I když SPASM patří ke světové komerční elitě gore grindu, tak jsem si vcelku hodně ulítl na CARL GUT. Jo, když muž se ženou snídá, tak se prostě může udělat za pár sekund. A proč ne, když zbytek je zbytečně promrdanej čas. Ovšem, dost mě dostali ECITION, kteří svou brutalitu podávali s naprostou lehkostí, vyšperkovanou killer kytarovými sóly. Smetli mě i COLLISION svojí bezprostředností, která mě vrátila někam, co jsem zažíval v pubertálním thrash metalovým období a při pařbě na ně v provazech vody jsem si v mokrých botách uhnal pěkný puchýř pod palcem a fakt jsem tý vody měl v tu chvíli pokrk, když tam mi měl původně sahat alkohol. V domnění, že by ta vytrvalá přeháňka mohla skončit, se uchyluji pod zastřešený výčep. Vynechám tedy MINCING FURY, které vídávám poměrně často, i když jejich zametání pódií vždy pobaví. Obdivuji nadšence, kteří to prostě v tom počasí nevzdali a paří dál. Já už to bohužel pojímám poslechově, protože nebesa tomu dávají krutě zabrat. Je to škoda, protože na RAZORRAPE jsem se těšil a hrají spíše tu pařící metodu extrémní komunikace... tak jsem si to řádně neužil. Ovšem poslouchat takové TAXIDERMIST bylo více než velké žůžo labůžo. Zbylé dvě kapely mi již poněkud splývají, neboť co se nestihlo v tom odporném parnu, jsme doháněli pro zahřátí po hodině duchů a to v nemalém množství.
Takže za sebou máme další ročník hulvátského festivalu, kde člověk na blba narazí jen stěží. Festivalu, kde nám kapely svým snažením šedou mozkovou kůru přebarvily na růžovo. Festival, kde se nám huba nezastavila a je jedno, jestli to bylo chlastem, líbáním, nebo vyprávěním těch nejodpornějších vtipů. Sraz dětí a přerostlých dětí se prostě vyvedl a jen opravdový ňouma si to nemohl užít. Vždyť jak romantické je smažit se ve vlastní šťávě a tančit mezi kapkami deště, i když vás týden bolí krční páteř, vlasy vypadají jako uzlové písmo a dostanete z toho chlapskou nemoc jako kašílek a rýmičku.
11.7.2016 (Rock´N´Roll Hell)
