V ten den bylo fakt hnusný počasí. Čerti se ženili tak, že ani indiány nenapadlo vytrhávat koleje s dobromyslným úmyslem, aby lokomotivy, které již nejezdí na páru, nenastydly. Ono se to teda patrně promítlo i do návštěvnosti Divadelního klubu v Poličce, kde v ten hnusný čas hrála legenda hardcore metalu LOCOMOTIVE. I když teda marně zaháním myšlenku o lenosti lidí, neschopností se kolektivně bavit a vedu polemiky, jestli ti hrdí rockoví fanoušci jsou opravdu fanoušky muziky, nebo jen tupé ovce sociálních sítí. Vždyť co by chtěli víc? Vstup pouhé kilo, panáky v akci, pivo jak křen, sudové víno a naprosto luxusní zvuk, kterému právě při vystoupení LOCOMOTIVE jako by požehnal sám papež.
Jenže nebuďme papežštější než papež a vezměme to popořádku. Sám jsem měl obavu, jestli nejedeme pozdě a nepřicházím o set MADGOD, na které jsem byl hodně zvědavý, neb jejich bezejmenné ípko z roku 2014 mě vcelku dostalo. V divadelním klubu v Poličce jsme tak akorát. Dokončuje se zvukovka a fakt zaráží tak malá účast. Ne že by mi vadilo, že mám bar sám pro sebe, ale pít sám se sebou není to, co by mě bavilo. Ale osazenstvo již přišlé i přicházející se dalo dělit na dvě kategorie. Omladina s rovnými kšilty byla ovšem v menším zastoupení oproti veteránům metalových válek. Tady bylo prostě jasně viditelné na koho se přišlo. Přesto jsem rád, že vidím šumperské mlátiče moderního metalu MADGOD, jejichž sestava doznala výrazných změn. S vizáží skoro emo mažoretek sypali z pódia svůj thrashcore nářez, jenž se nebál rubanic melodického death metalu, hardcore skákání ani odlehčenějších pasáží. Kdo má podobnou muziku rád, tak si musel rozhodně přijít jako já na své a nový song podruhé naživo hraný naznačuje, že MADGOD si budou patrně klestit svoji cestičku propracovaného moderního metalu dál. Čistý, doprovodný vokál kytaristův sice párkrát ujel, ale nejednalo se o tragedii, která by se musela filtrovat přes játra. A víte, jak se pozná má spokojenost s účinkujícími? Když v nekuřáckém klubu vydržím na celý set kapely a MADGOD mě udrželi u pódia po celou dobu jejich vystoupení. A asi by to chtělo nějakou novou nahrávku. Co vy na to, chlapi? Ovšem nějakou tu placičku pro domácí užití bych uvítal u poličské smetánky FELLOW. Sice si kuřák zapráskanej nechává ujít první písničku, ale nijak to neřeším, protože jsem s kapelou měl již tu čest. Ale FELLOW snad zrají jako psí víno a jejich energická vzteklina je házena z prken, co znamenají svět, po gigalitrech. Na rozdíl od MADGOD hrají FELLOW spíše přímočařejší nářez moderní metalové subkultury, ale s nebezpečně chytlavým odérem. Obě úvodní kapely skvěle bavily, ale potom přišlo peklo, vedle kterého ta vystoupení vypadala pomalu jako nemotorný amatérismus a i pod pódiem to začalo pěkně houstnout. Strýcové z LOCOMOTIVE nám vytřeli zrak nejen parádní muzikou, ale i neskutečnou pohodou. Tady nebylo naprosto co řešit, nebo o něčem přemýšlet. Prostě se nechat vést, nechat se příjemně zmanipulovat. To potom člověk jenom zíral, jak ti, co se sice ještě zdaleka nechystají do hrobu, ale parcela na hřbitově se jim začala vyměřovat, tančí jako Harapes v nejlepších letech. Tady vyloženě platí: „Vidět, zažít a pak si vklidu zemřít“. Něco podobného vám kolikrát nenaservíruje ani zahraniční hvězda. To potom hodně těžkou pozici měli thrasheři D.O.P., kteří demoliční svátek kulturního zařízení uzavírali. D.O.P. jsou dobří a i tento večer odvedli skvělou práci, přesto mi tento večer přišli nejméně zajímaví. Patrně jsme byli již hodně namlsaní a svou daň si vybrala i únava z požitkářství alko materiálů.
Večírek v poličském Divadelním klubu v čase, kdy se venku čerti ženili, byl nadmíru vyvedený a v onen únorový chlad zahřál nejen na duši. Kdo tam nebyl, tak o hodně přišel. Jestli se mě někdo zeptá: „Hele vole, jaký to bylo?“, tak moje odpověď bude znít: „Měls tam bejt, pitomče“.
22.2.2016 (Rock´N´Roll Hell)
