Veteran Party
Veteráni ďáblova kotlíku, pojďme se nažrat nezažraností a zapomenout na nezažranost současné doby plné strastí. Vždyť po jedenácti letech nám budou společně prznit sluchovody legendy českého black metalu TÖRR a ROOT. Toť skvělý důvod slávy syna, aby porušil pravidla životosprávy, doporučené světskými lékaři, aby na cestě do pekla člověk nezapomněl, čím vlastně byl, je a bude.
Šňůra HELL TOUR začíná v litomyšlské Kotelně. Příznačný název klubu pro devastační kremaci satanových veteránů, jak na pódiu tak pod ním. Jenže tenhle klub již dávno není to, co býval a po ukončení série koncertů, nebo spíše mini multižánrových festiválků HARD BURGER, se mi prostě tenhle klub nevyplatí navštěvovat, i když jej mám čtyři kilometry od své stařešinské prdele. Jenže tenhle svátek veteránů si nemůžu nechat ujít i přes to, že Kotelna je vyhlášená hodně špatným pivem. V tomhle směru se téměř nic nezměnilo, a tak funguje klasické: „Chceš-li pít pivo, tak nejdříve oblbni chuťové pohárky nějakým panákem a nejlépe někde jinde.“ Jelikož stále funguje, že když je koncert od osmi hodin, tak v tuhle dobu se teprve klub otvírá a hraje se až naleze stádo lidiček, tak to jdem omrknout až kolem půl deváté. Naštěstí se to pro tentokrát moc nezdržovalo a hrálo se pro chamtivce pekelného rock´n´rollu v pravdě pravdoucí docela brzy.
Člověčiska vlezou do kdysi slavného kulturního rockového stánku a v předsálí již stojí merch ROOT, za nímž stojí Paramba a na židli sedícího můžete obdivovat obdivuhodného staříka Big Bosse. Jenže kdo z nás mládne a již nebere prášky na nějakou tu divokostí vypěstovanou stařeckou zhoubnost? Na velmi slušný pozdrav „Dobrej večír“ se dostává odpovědi „Jen aby byl“ a nemohu se zbavit dojmu, že tam byl náznak padesáti odstínů šedivé skepse. Dobrej večer je přeci takovej, jakej si ho sami uděláte a je mi divný, že by si zrovna Brňáci ten večer neuměli udělat k obrazu svému. A již se nabízí myšlenka o tom, kterak strašně populární kapela po celým světě neumí rozkejchat poloprázdný klub, který zase není až tak velký, ale o tom trošku až dýlejc. Naprosto jiná atmosféra panuje u merchu TÖRR, kde se navíc slaví narozeniny a popíjí se velmi drahý rum, kterej můj vysokej tlak neminul. Tady konečně člověk zpustošilý dostává dojem, že je na tý správný rock´n´rollový párty, kde čerti budou skákat z pytlů ven a zpátky na požádání. Peklo tedy může začít.
Jako speciální host začínají ANARCHUZ. Taky veteráni, kteří se již nějakej pátek zapomněli holit. Hej hola, my se už holit můžem, neb dnes nám nalejou pivo i bez občanky. No, že to říkám zrovna já, jehož lenost si vyměnit žiletky v brusu na ksicht též přivedla k chlupaté tváři. Ano, ANARCHUS jsou též veteráni scény, ikdyž trochu obecenstvem zanedbávaní, ale tady se musím omluvit z nedbalé neznalosti, neboť jejich tvorba není to, co bych zrovna vyhledával. Ale chlapci a chlapi se na pódiu baví i přes to, že pod pódiem se motají pouze tři hlavičky. Ona návštěvnost je vážně z mého úhlu pohledu docela bídná a chyběj mi tady ksichty docela vážených veteránů litomyšlské metalové evoluce a některých dalších. Přesto ANARCHUZ hrají jako o život. Sice mi na jejich tvorbě vadí jistá střednětempá monotónnost, ale i tak se nechávám strhnou houpavými riffy k motání palice a to nejen já, protože k závěru jejich setu se těch palic přímo pod pódiem motalo o něco víc. Možná fungoval alkohol, ale bez tý dobrý muziky by to nešlo motat se ani omylem a zmotat se bylo potom mnohem zábavnější. No a velmi dobrý kámoš dokonce prohlásil: „Nic lepšího nás dnes již nečeká.“, s čímž jsem decentně nechtěl souhlasit. Rozhřešení, kdo z veteránů black metalu bude hrát první, je rozhřešeno a vyvěšuje se vlajka TÖRR. Vlastě jsem je od nuceného odchodu Vlasty Henycha neměl tu čest vidět poprvé, a tak mě vcelku zajímal playlist, no a ty pičo, ten byl dost překvapující. Po intru z debutového alba jede „Armagedon“ a další prvotní legendární vály a zazní i „Kult ohně“. Samozřejmě, že zahráli třeba i „Made in Hell“ i něco z nejnovější tvorby. Šokem navíc bylo, když zazněly i tóny ze skladeb, kdy ze současného Törru nikdo v Törru nebyl. Nebo se mi to jen zdálo? To zdání iluze je krutá věc, zvláště když se najednou zjeví kdysi bývalá láska, která již tuhle muziku dávno neposlouchá a v rámci omlazovací kůry přišla zavzpomínat na své hříchy. No a mě v tu chvíli napadlo zavzpomínat i na chvíle v trávě mezi keři za klubem. Ale TÖRR byli prostě skvělí a bavili sebe pekelným rock´n´rollem a bavili všechny veteránské pekelníky pod pódiem. TÖRR hráli pro skromný dav, ale hráli naplno a užívali si to. Jenže satanžel, se nedá totéž říci o ROOT. Ne že by byli špatní, ale jejich decentně teatrální vystupování vypadalo trošku arogantně a po dvou výborně bezprizorně propařených setech byli ROOT poněkud nudní. Tady se musím omluvit všem, kterým to takhle vyhovovalo, ale asi by líp fungovalo, kdyby ROOT hráli jako uklidňovák před TÖRR, aby se nám špinavým andělům křídla měnila v prach a nic na tom nemění ani šlágry šlágroucí. Tady se projevilo asi to, že legenda legend, uznávaná i celosvětově, hrála před míň než poloprázdným klubem. Co taky čekat od Litomyšle, jíž Lihomyšlí nazýváme, která nikdy nebyla metalovou baštou, kde i kdysi populární punk chcípá na úbytě.
Ale jinak to byl pěkně strávený večer a užil jsem si tuhle veteránskou párty plnými doušky v rodišti mém i Smetanově, a že jsem zase potkal několik známých, kteří přišli zavzpomínat na něco, co už vlastně není. Díky ti, Bože, za rock´n´roll z pekla.
19.10.2015 (Rock´N´Roll Hell)
