Změny legendárních basáků s hvězdnou minulostí se poslední dobou staly v České kotlině nějakou módou, naposledy k tomu došlo začátkem léta v brněnské skupině TITANIC, která burcovala tisícihlavé davy na počátku devadesátých let a před dvěma lety absolvovala comebackové tour s Arakainem. Zmíněné kopačky však daly vzniknout dvěma uskupením, jednak „starému“ (leč nekompletnímu) TITANICU okolo Milana Hanáka, jednak kapele, která jej doprovázela před jeho vyhazovem. A světe div se, oba tyto celky si nárokují jméno TITANIC, ačkoliv ta druhá zmíněná na něm netrvá tak zarputile. Rozhovor s Milanem Hanákem si můžete přečíst u nás na webu už pár neděl, mně se ale nyní konečně podařilo spojit se s protistranou a položit jim několik otázek ohledně současné situace v kapele. Na mé dotazy odpovídala celá kapela společně, prostřednictvím svého manažera pana Ivana Racina.
Co bylo příčinou odchodu Milana Hanáka z TITANICu?
Úvodem, trochu mimo tuto otázku bych rád, vzhledem k atakům, které jsou na nás podnikány, uvedl, že vše, co tu bude řečeno, jsme schopni doložit, pokud by nás chtěl kdokoli nařknout ze lži. Teď k otázce. Nepoužil bych slovo odchod, spíš ukončení spolupráce a jednomyslné rozhodnutí kapely o změně na postu baskytaristy. Důvod? Myslím celkem prostý. Každá skupina, která v současnosti chce něco dokázat, (bez urážky i garážová) tvrdě pracuje, její členové pravidelně cvičí, zdokonalují a vylepšují svoji hru, image i nástrojový park atd. O tom v Milanově případě nemůže být řeč. Milan se vžil do pozice hvězdy, která je daleko před ostatními a nemusí tedy prakticky nic dělat. Stačí, když příjde občas na zkoušku a na koncert. O Milanově vybavení a hlavně způsobu jeho použití již začaly mezi muzikanty a zvukaři kolovat úsměvné skazky. Situace, kdy ostatní kluci tvrdě makají a jeden, byť je to leader kapely se jen veze je dlouhodobě neudržitelná. Ještě nutno dodat, že já i celá kapela jsme několikrát nabízeli výraznou pomoc ke koupi aparatury, ale ze strany Milana nebyl absolutně žádný zájem. Nastal tedy bod zlomu, kdy bylo jasné, že takto to dál nejde. Pohled na smutnou, 20 let starou historii nás postupně přesvědčil, že u Milana ke změně nedojde a proto padlo jednoznačné rozhodnutí o jeho výměně.
Jak se stavíte k situaci, že na české scéně nyní vystupují dvě kapely TITANIC, které proklamují návaznost na tradici hvězdné éry této kapely na začátku devadesátých let?
Tady bych upřesnil, že nikde neuvádíme a neříkáme, že navazujeme nebo dokonce parazitujeme na úspěšných létech éry Zdeňka Černého a Mirka Horňáka, jak je mnohdy fanouškům předhazováno, nýbrž jsme poslední fukční pokračování vyvíjejícího se TITANICu, které pouze vyměnilo hráče na basovou kytaru, který se zbytkem formace nebyl schopen držet krok a to jak po morální, tak po hudební stránce. (viz. v protičlánku koment na téma Broňka Mikulince). Naším cílem od začátku bylo co nejdříve uvést na pódia nový repertoár a ne dokola žít z minulosti. Myslíme si, že mladým již tato hudba moc neříká a reakce na dosud uvedené nové písně nám to jenom potvrdily.
TITANIC Milana Hanáka vám „vyfoukl“ některá nasmlouvaná vystoupení, to určitě nenechá člověka chladným, jaká byla vaše reakce, když jste se to dozvěděli?
Otázka přímo na mně. Nelze říct, že jsem se něco dozvěděl, spíš jsem byl o celém průběhu jednání pořadateli informován. V tomto mě skutečně mrzí způsob jednání, které použila protistrana. Byl založen především na výhružkách pořadatelům, kteří v našem sporu nijak nefigurují a nemají s ním nic společného. Všechny uvedené skutečnosti můžeme opět samozřejmě doložit. Některé akce jsme kvůli zdravotnímu stavu kytaristy museli pustit a následně pořadatel po dohodě se mnou teprve oslovil Milana Hanáka. To mi nevadí, naopak jsem velice rád, že paradoxně díky existenci konkurenční party mohu vyhovět a pomoci pořadateli takto jednoduchým způsobem. Poněkud komická se mi pak zdá situace okolo našeho vystoupení pro nadaci Arcus OC, kdy nám jde od počátku (o této akci jsem jednal již na konci minulého roku) výhradně o to, abychom pomohli dobré věci, přesto jsme dokola zasypáváni nesmyslnými obviněními z řad příznivců druhé strany. A to i přes to, že sama managerka protistrany se vyjádřila v tom smyslu, že takové akce pro ně nejsou zajímavé. Na závěr dodám, že jsme žádnému pořadateli neuváděli, že tam přijede „jen TITANIC“, naopak všechny důsledně informujeme, že v sestavě nebude Milan Hanák!!!
Vaše kapela chce pokračovat pod vlajkou TITANIC, ačkoliv už v sestavě nezbyl nikdo z členů, kteří tu byli během nejslavnější éry skupiny. TITANIC pro vás tedy musí mnoho znamenat, když se jej nechcete tak snadno vzdát, je to tak?
Jak jsem již uvedl, kam a jak chceme pokračovat, se nás zatím nikdo neptal a jen se všemi směry šíří smyšlené informace a spekulace. Naše reálné záměry a cíle spatří světlo světa v brzké budoucnosti. Teprve pak se všichni budou moci podívat, kudy jdeme. To, že nesedíme u internetu a vytříbenou češtinou neurážíme lidi okolo Milana Hanáka neznamená, že tvrdě nepracujeme. Na čem? Brzy se dozvíte... [úsměv]
Kvůli enormnímu množství negativních reakcí ze strany fanoušků Hanáka jste před nedávnem zrušili diskuzi na vašem webu. Krok to byl pochopitelný a z mého pohledu opodstatněný, ostatně své diskuse uzavíralo nedávno mnoho kapel, a to právě neprocházely takovými změnami. Existuje šance, že bude tato diskuze ještě někdy v budoucnu znovu otevřena?
Opravdu se objevilo enormní množství negativních reakcí, všechny ale byly od šesti, když přeženu možná deseti lidí pod různými přezdívkami. Nevadí mi nesouhlasné reakce ani věcná kritika, ale pokud je větě 8x pí..., haj..., vo..., zmr... a podobné, myslím že nebylo možné to nechat běžet dál. Takové fórum pak zcela ztratilo smysl, protože se začali i naši příznivci bát do něho napsat jakýkoli svůj názor, za který byli okamžitě sprostě uráženi. Já osobně jsem spíš zastáncem registrace do fóra, abychom předešli té úplné anonymitě, díky které si nyní mnoho lidí v podobných fórech léčí své komplexy. Na závěr uvedu jen to, že diskuzi z webu si archivuji, uvedené věci lze tedy opět doložit včetně IP adres. Otevření fóra je věcí, kterou asi budeme řešit, jak je u nás zvykem, všichni dohromady a většina rozhodne. Termín bych zatím raději nesdělil, v nejhorším případě po vydání nového CD.
Jedna z poměrně častých reakcí od podrážděných fanoušků je, že současná kapela se skládá z mladých lidí, kde nejstaršímu členovi bylo v době, kdy pánové Černý, Horňák, Hradecký a Fric zakládali TITANIC, třináct let a nejmladší se měl narodit teprve za dva roky. Jak se stavíte k takovýmto argumentům?
Ona ta mince má opět dvě strany. Ano, máme oproti původním zakladatelům skutečně relativně mladé muzikanty a dobře víme proč. Za těch dvacet let, co Titanic prakticky stagnoval (a to snad ani protistrana nemůže popřít), se česká a moravská hudební scéna posunula hodně dopředu a jen málo muzikantů ze staré gardy s ní udrželo krok. Proto raději sázíme na mladší generaci. Druhou stranou oné mince je pak skutečnost, že díky výše uvedené době stagnace se z paměti drtivé většiny fanoušků Titanicu kompletně vytratila jména i podoby hlavních protagonistů. V domovském Brně se ještě někteří najdou, ale mimo tuto lokalitu již nejsou prakticky žádní. Často zažíváme na koncertech humorné případy fanoušků, kterým musíme vysvětlovat, že na obalech starých LP, které jim podepisujeme, nikdo z nás není. Přesto od nás ty podpisy vždycky chtějí [smích].
Je šance, že se od vás dočkáme nového materiálu v podobě singlu, EP nebo LP pod hlavičkou TITANIC, nebo takové ambice nemáte?
Nový materiál je víc než jistý a troufám si říct, že za rohem. Podle toho, co slýchám na zkouškách, si myslím, že se je i na co těšit. A jelikož domluva studia a financí na něj je moje parketa, tak skutečně potvrzuji, že je to na spadnutí. Dál jako každý dobrý politik uvedu, že singl, EP a LP asi ne, patrně to bude CD. Bude celé nové a patrně pod nějakou hlavičkou. Jisté je, že vznikne ve studiu LA SOUND v Lanškrouně.
Milan „Milík“ Velecký bubnoval v TITANICu už zhruba v letech 2001–2002, kdy byla kapela v úpadku, po comebacku pak v roce 2009 nastoupil do kapely znovu. Tedy Milane, kdybys měl srovnat obě éry svého působení v této kapele, v čem se nejvíce lišily, nepočítám-li samozřejmě obsazení kapely?
Milan: Na přelomu tisíciletí se to příliš nepovedlo. Nemohu moc posoudit, zda to bylo vinou špatné prodejní strategie nebo prostě jen tehdejším nezájmem fanoušků o Titanic. Jsem ale přesvědčen, že nikdo z nás (tehdejších členů kapely) neměl v úmyslu odehrát těch pár koncertů a zase Titanic nadlouho pohřbít. Comebackové turné s Arakainem v roce 2010 vzbudilo určitě větší zájem, než koncerty před deseti lety.
Je jasné, že TITANIC po svém comebacku míří hlavně na střední generaci, která pamatuje jeho nejslavnější období, myslíte si, že má kapela co nabídnout i současné mladé generaci? Přeci jen rokenrol si mezi ní stále udržuje určitou míru popularity, zvláště na venkově. Hity „Metalový svátek“ nebo „Tchýně“ mají slušný potenciál i dnes, nebo raději zkusíte oslovit nové fanoušky novým materiálem?
Použil bych slovo, že se asi snažil mířit a to dost dlouho stejným repertoárem. To je podle mého názoru právě špatně. Kolikrát by jste Vy šel na koncert na to samé? Já mnohokrát ne a to ani na nějakou moji „srdcovku“. Nechci se nijak dotknout původní tvorby a ani fanoušků, ale obrovský potenciál těchto hitovek byl hlavně v 80-tých a 90-tých letech, tedy v době jeho vzniku. Samozřejmě, že si takové hity občas každý rád poslechne, ale nelze na nich stavět příliš dlouho. Pro mladší generaci si myslím, že je to v jejich slangu old school metal a ten je zrovna moc nebere. Vyžadují nový směr, jiné texty, útočnou přímočarost, svěží nápady... Tak jsem to pochytil přímo od nich, při svých častých rozhovorech s nimi.
Při vašem předloňském návratovém turné jste koncertovali s Arakainem, jaké to bylo?
S Arakainem koncertoval na turné pouze Milík Velecký, my ostatní jsme s nimi odehráli pouze jeden koncert, který proběhl standardně v pohodě a z obou stran na profesionální úrovni. Myslím, že více k tomu není co dodat.
Nový basák Standa Pavlík a kytarista Michal Janků přišli do kapely ze skupiny Dying Passion, která hraje úplně jiný, rockovější a spíše undergroundový styl oproti kapele TITANIC. Co vás dva vedlo k opuštění předchozího působiště a nástupu do kdysi legendární brněnské heavymetalové kapely?
Michal: Příchod do řad Titanicu pro mě znamenal novou výzvu. Věděl jsem, že to byla jedna z nejvýznamnějších kapel 90-tých let, která se ovšem poslední roky spíše potápěla. Cíl byl tedy jasný, dostat toto jméno zpět do první ligy. Po roce působení jsem pochopil důvody její stagnace, a tak jsme se je rozhodli situaci rázně vyřešit, tedy vyhodit Mildu Hanáka. Že se poté naši starší kolegové dali opět dohromady, to je přece pro fanoušky to nejlepší. Oba tábory budou muset zatraceně makat a kvalita jejich produkce bude jistě o třídu výš, než kdyby jedna, či druhá strana neexistovala. Budeme-li se k sobě chovat slušně, určitě to může oboustranně dobře fungovat.
Standa: Já z Dying Passion odcházel asi před rokem a celý rok jsem před nástupem do současné kapely nikde nehrál. Michal se mi ozval právě v době, kdy jsem o hraní začal znovu uvažovat a protože jsem Michala, právě z Dying Passion znal a věděl jsem, co od něho mohu očekávat, jednoduše jsem kývl. Jak se kapela bude jmenovat, nebo jmenuje jsem neřešil a neřeším! Chci jen hrát a hlavně TVOŘIT nový materiál, což byla a je má jediná podmínka. Co se týče undergroundu samotného... v době MP3 a nechuti potenciálního metalového fandy chodit na koncerty, v UG lítáme všichni!!!
