Na tržišti hříchů ve městě andělů Los Angeles pod palčivým sluncem kalifornským byl ve své době spáchán hřích ze všech hříchů nejhříchovatější. Někdo přišel s něčím novým, s něčím převratným. Někdo chtěl pouze naplnit své touhy, které se vymkly kontrole. Někdo se tak stal jiným, svým, jedinečným a to se ve všech dějinných epochách lidstva trestalo. Zatuchlá hierarchie se jedinečnostem vysmívala jako nechtěným anomáliím, které nakládala do lihu a vystavovala jako zrůdnosti v muzeích lékařství či jako atrakci po poutích. Psychické anomálie byly izolovány v ústavech a myšlenkové byly vyvrženy na periferii hrůzy. Ovšem nejtrestnější bylo, když ta myšlenková anomálie, ta jedinečnost slavila z pohledu vládnoucí inteligence úspěch u slabomyslné lůzy.
A přitom vše začalo tak nevinně. Prostě se dva kamarádi Raymond Herrera a Dino Cazares rozhodli založit kapelu a to i přes to, že Dino už v jedné grindcore kapele THE DOUCHE LORDS hrál. No a ve stejném domě, kde tihle dva zkoušeli, měla zkušebnu i jistá death metalová kapela HATE FACE, ve které vládl hrdlem jistý growler Burton C. Bell. Ten byl jednoho krásného dne přistižen, jak si melodicky prozpěvuje písničku od U2 a byl dvojicí kamarádů vyzván ke spolupráci ve zkušebně. No a metalovej průser byl na světě. To bylo v počátcích devadesátých let. Bylo to v dobách, kdy se na pomyslný vrchol zájmu dral death metal. Kapela ještě zdaleka netušila, co v budoucnu způsobí na scéně za zmatek, ale jako by podvědomě tušili, že v té relativně čisté scéně, kdy bylo všechno tak, nebo onak, ale nikdy ne obojí, že budou jakýmsi hnisavým vředem a přijali poněkud tradiční death metalový název ULCERATION, který ovšem v božské prozřetelnosti věcí budoucích změnili na originální a mnohem více podstatu tvorby vystihující - FEAR FACTORY.
Tak ten faktografický úvod by stačil, protože i když je tenhle článek o FEAR FACTORY, tak není přímo o tom, co se kdy a jak událo v dějinách kapely. Tenhle článek nemíní řešit, že některá alba FEAR FACTORY jsou geniální a nadčasová a další se krčí v jejich stínu, ať už jim chybí původní dravost či hitové ambice nebo se točí v bludném kruhu inovativnosti. Ani se nemíní zabývat otázkou remixů, kterých se FEAR FACTORY teda rozhodně nebáli. Nemíní se zabývat ani personálními problémy kapely, ani její rozdělení na dva tábory a ani zvláštními vztahy mezi jednotlivými členy i jejich manažerkou, které vyústily i v soudní při o využívání názvu FEAR FACTORY. Tento článek je o tom, že FEAR FACTORY přišli na scénu s něčím novým a ojedinělý. S něčím, co se dá nazvat moderním pokrokovým metalem. Současné kapely, hrající moderní metal, by si potom měly přebrat, jestli jejich tvorba je vůbec moderní či progresivní, nebo pouze provozují muziku, která je in. FEAR FACTORY ve své době byli pokrokovými vizionáři, hrajícími moderní metal, ale v žádném případě se nedá říci, že by byli in.
Ona ne totiž každá revolucionářská myšlenka si hned na poprvé najde své příznivce a zkostnatělé systémy se i revolučním řešením brání přínos nepřínos. A FEAR FACTORY provedli revoluci v death metalu už svým debutem „Soul Of New Machine“ v roce 1992, ale zlomovým albem pro kapelu bylo album „Demanufacture“ z roku 1995, které, ať chceme nebo nechceme, je zásadním albem v dějinách moderního metalu. Dnes je spíše zvláštností, když kapela využívá pouze jednoho typu vokálu. Ale v oněch dobách bylo něco nemyslitelného používat impozantní, překvapivé, čistě melodické výlety z murmuroidních vokálů. To bylo rouhání se čistokrevným bohům death metalu. Jenomže ty nádherné dominantní vokály byly pouhou třešničkou na dortu. Naprosto famózní je souhra drtivých kytarových riffů na hranici death metalu s hardcorem a futuristicky nazvučených, strojově přesných bicích, o kterých se kolikrát spekulovalo, zda jsou opravdu prací živého organismu či nějakého robotizéru. Ke konečnému orgasmu pak dovedou vřele mrazivé dotyky průmyslových kolosů. Zneklidňující industriální ruchy a šramoty i odcizující zvuky kláves vyvolávají nervní atmosféru bez toho, aby to zejména na raných albech ubralo na nasazení bestiální brutality.
Na FEAR FACTORY se z počátku hledělo s opovržením mezi prsty. Na scéně, kde zatuchlé zákony kázaly býti buďto melodičtí, nebo brutální nebo cokoliv jiného, jen ne všechno dohromady se prostě novoty netrpěly. A zatím co byla většina kapel uvězněna ve svých scénách, tak FEAR FACTORY mohli hrát a také hráli na death grindových koncertech, hardcore akcích i industriálních sešlostech. A zatím co ti, kteří nic nedokázali, odsuzovali kapelu za nevyhraněnost, všeobecná veřejnost metalová, otevřenější novým možnostem, i přes prvotní nedůvěru začala vzývat novou metalovou ikonu. FEAR FACTORY se stali průkopníky i modlou moderního metalu. A jak je možné, že někdo jako třeba FEAR FACTORY se dostane někam, kam se dostal?
A že se FEAR FACTORY teda krutě někam dostali a ovlivnili nemalé množství metalové populace a otevřeli tím bránu do krajin neprobádaných. Ano, FEAR FACTORY ovlivnili spousty mladých muzikantů. Začali se množit všelijaké klony originálu a spustila se příbojová vlna industriálního metalu. Jenže FEAR FACTORY nebyli pouze spouštěcím mechanismem nového trendu, ale jejich strojové bicí ovlivnily i scénu nu metalu a k jejich odkazu se hrdě hlásí i ikona žánru KORN a spolu s nimi i mnozí další.
19.9.2014 (Rock´N´Roll Hell)
