Tak už jsme zde jeden díl zvláštních alb poct měli a to v souvislosti s kapelou
EVANESCENCE a stejně jako v jejich případě i tentokrát spláchneme hned dvě tributní
alba najednou, protože každé z nich má na starosti jeden interpret. A neb dějiny se
opakují, protože jedno album bylo natočeno opravdu jedním interpretem a to druhé jednou
kapelou, což v těchto případech vážně nemá extra velkej význam rozebírat skladbu po skladbě
a můžeme hodnotit čistě alba jako celek.
Mimochodem, doufám, že někdo nemá problém s tím, že legenda legend nové vlny britského
heavy metalu IRON MAIDEN má svá tributní alba zasloužená. Kapela, která nás
svým maskotem Eddiem v různých podobách straší přes tři desítky let a na svých albech
disponuje nespočtem šlágrů mladšího i staršího data zrození, které když už teda přímo
relativně nezlidověly, tak nabraly status hymnických kultů. Pokud s tím někdo problém má,
tak je zralej na psychiatra.
The Piano Tribute To Iron Maiden
Ano, stejně jako v případě Evanescence, tak i IRON MAIDEN má své pianové album poct.
No, ale on je vcelku rozdíl dělat pianové skladby z věcí, které piáno, popřípadě klávesy
obsahují, nebo byly dokonce na piano složeny, o čemž se dá u drtivé většiny skladeb IRON
MAIDEN oprávněně pochybovat. Tak tedy hned zkraje, i vzhledem k muzice jakou IRON MAIDEN
provozují, můžete zapomenout na silný emocionální zážitek, ikdyž teda není emoce jako emoce.
Sice se nabízí eventualita bláznivé rozvernosti, ale to taky není až tak přesné, i když
to tak někteří mohou brát. Spíše si zkuste představit zakouřený bar s návštěvníky v
posledním tažení těsně před zavíračkou a pianistu s trojkou pod kůží, kterého už nebaví
omílat to co se má a sluší na přání zákazníků i šéfa a tak přehrává variace na téma
IRON MAIDEN ke svému povyražení a k vypuzení intelektuálů, jejíchž inteligence vzala za
své po pár drincích. Ovšem nehaňme našeho podnapilého pianistu, neb spousta muzikantů je
v tomto stavu zručnějších a kompozičně silnějších, než s hlavou čistou a někteří umělci
s hlavou čistou mají tu hlavu úplně čistou. Tento náš umělec má sice mysl zatemněnou,
ale správným směrem. Přehrává skladby na piano přesně tak, jak je IRON MAIDEN presentují
na svých albech i koncertech a nesnaží se je nějak obohacovat, nebo z nich dokonce dělat
něco jiného. Sice by za takto nudné ztvárnění u umělecké poroty asi bodů moc nezískal a
patrně by byl nazván neinvenčním pablbem, přesto porota neumělecky opilá jeho neoriginálnímu
vyjádření dopřává sluchu s nadšením a v plném rozsahu. Pokud někdo měl něco dočinění s
baletem, tak si představte zneuznalého génia, jež byl odsouzen namísto sepsání nového
baletu k výuce baleťáckého potěru. V rámci neotřelosti inspirován Labutím jezerem vymyslel
pro vystoupení svých žáků něco novátorského. Namísto klasických, býlích oblečků a piškotků
oblékl své svěřence do černého a ti se svým tancem pokusili ztvárnit pocity labutí
uvízlých na ropné skvrně. Jako doprovodnou muziku si vybral skladby IRON MAIDEN předělané
pro piano. Nejspíše by rodiče a přátele lidové školy z toho umění nejspíše šlehlo, ale na
nezávislé alternativní scéně by to rozhodně slavilo úspěch i s „The Piano Tribute To
IRON MAIDEN“. No a teď záleží čistě na vás, čím se cítíte být. Jste intelektuálové,
jejichž intelekt se mění dle promilí alkoholu a nebo fanoušci nezávislé alternativní
scény? Mně osobně se to líbí a asi v tom baru ještě posedím, dokud mě vážně násilím
nevyrazej. Tak, pane pianisto, repete! „Two Minutes Midnight“, „Hallowed Be Thy Name“,
„Number Of The Beast“, „The Trooper“ a tak dále a tak dále, vždyť víš, co jsi před chvilkou
mlátil do těch černobílých klapek. Bravo mistr Scott Lavander.
PS: Poslední dvanáctá skladba není písnička od IRON MAIDEN, ale originální kompozice,
která je věnována přímo Eddiemu a má výstižný název „Eddie´s Lament“.
World´s Only Female Tribute To Iron Maiden
No a teď navštívíme paralelní vesmír. Fanoušci sranda seriálu Červený trpaslík už pravděpodobně tuší, kam mířím a neznalým decentně nastíním vo co gou přímo v díle pojmenovaném Paralelní vesmír. Při pokusu o překonání rychlosti a rychlejšímu přiblížení se k Zemi se dostala kosmická loď Červený trpaslík do paralelního vesmíru, kde potkali paralelního Červeného trpaslíka, kde na ně čekaly jejich paralelní protějšky. Jenže jejich paralelní protějšky byly ženy z paralelní Země, kde dominantní byly ženy, muži byli ti co mohli otěhotnět a v boji za rovnoprávnost se ženami kolektivně pálili své suspenzory. A pointa? Ta je přece v tom, jak už název tributního alba decentně napovídá, že se jedná o ženský ekvivalent IRON MAIDEN vystupujících pod názvem THE IRON MAIDENS, který mohou někteří nazývat třeba i klonem. Jenže ta vazba na paralelní vesmír je dotažená k naprosté dokonalosti v takové míře, že i maskot Eddie na obalu alba, jehož autorem je Derek Riggs, je ženského pohlaví a inspirací autorovi prý byla jistá Paris Hilton. No a jak to ženskejm hraje? No, v paralelním vesmíru jsou asi ženský stejně drsný, jako v tom našem chlapi. Ty skladby znějí naprosto věrohodně a nebýt onoho zpěvu, tak si s originály nezadají a nezasvěcený člověk by si tipoval nějaké ty předprodukční verze skladeb. Ovšem ani ten zpěv se neprojevuje něžně vzhledem k pohlaví. Je to naprostá dynamická břitva a pokud se některé zpěvačky chtějí titulovat metalovými, tak by si měly vzít příklad právě z této zpěvačky vtipně přezdívající se Bruce Lee Chickinson. Možná by se dalo THE IRON MAIDENS vytknout, že se až příliš striktně drží originálu a že spíše než o tributní album poct se jedná o album revivalové. Jenže jakej v tom je vlastně rozdíl? Pouhé slovíčkaření. V každém případě se dá mluvit o poctě velmi povedené. Takže, jestliže kdy děvčata házela své kalhotky po IRON MAIDEN, tak já v paralelním vesmíru budu házet suspenzor po THE IRON MAIDENS. Hauk – domluvil jsem.
Závěrečné resumé zní, že oba tributy jsou povedené, i když ten prvně jmenovaný by někteří mohli trochu hůře skousnout. Je vcelku možné, že by někoho mohl i pobouřit, ale to je problém ťulpasů. Ještě se zmíním i o decentních spojitostech obou tributních alb, krom toho, že jsou to tributy IRON MAIDEN. Obě tributní alba spatřila světlo světa shodou okolností v roce 2005. A při té spoustě skladeb, které IRON MAIDEN nahráli, je dost možné odhadnout, které skladby patrně nabyly statusu kultovosti, neb oba protagonisti se na svých albech ze tří čtvrtin shodli na výběru skladeb vhodných pro vzdání pocty.
30.8.2013 (Rock´N´Roll Hell)
