Proměny DORO

Úvahy o přirozeném vývoji a převlékání kabátů

Kapely můžeme z hlediska vývoje dělit do tří základních skupin. Skupina první by se dala nazvat „Zamrzlý v čase“ - nepodléhající jakémukoliv vývoji. Od svého stvoření si drhnou to samé bez ohledu na trendové směry a třeba i bez ohledu na nové technické možnosti a bez ohledu na vlastní muzikantské ego předvést něco ze svého zdokonalujícího se umění. Jako jediný vývoj se dá brát kompoziční nápaditost ve vykrádání sama sebe. Takových kapel není mnoho a jako zástupce této skupiny se dají označit AC/DC, TANK a MOTÖRHEAD. Skupina druhá by se dala nazvat „Vybrušovači vlastního stylu“. I zde se švec drží pevně svého kopyta, leč vyvíjí se jako muzikant i skladatel a chce o tom dát světu vědět. Je ochoten přijímat za své nové technické vymoženosti a využít jich ku prospěchu vlastní tváře. Prostě se dá říci, že se jedná o interprety více či méně neuhýbající ze svého směru, vybrušující svůj styl k naprosté dokonalosti. V této skupině se nachází drtivá většina kapel z různých žánrů. A zástupci? Třeba DEEP PURPLE, JOAN JETT, BON JOVI, IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, MANOWAR, RAGE, SCANNER, ICED EARTH, ANVIL, TANKARD, OVER KILL, HEATEN, RAZOR, SODOM, GORGOROTH, IMPALED NAZARENE, VADER, ASPHYX, GRAVE, MORTIFICATION, DEICIDE, OBITUARY, MACABRE, MORTICIAN a CANNIBAL CORPSE. Třetí skupinu, jež by se dala nazvat „Převlékači kabátů“, tvoří kapely, které z jakéhokoliv důvodu odložily svoji identitu, kterou vyměnily za jinou a třeba i několikrát. Tato skupina se dá dokonce rozdělit do tří podskupin. Na ty, jež ze svého směru odbočily (možná i zabloudily), aby se v jakémsi imaginárním kruhu vrátily k původnímu vyjadřovacímu jazyku jako třeba KREATOR a DORO. Potom na ty, jež trvale opustily svoje kořeny jako LEE AARON, STORMWITCH, ANGEL DUST, DISMAL EUPHONY, THERION, ANATHEMA, MOONSPELL, DARKSEED, PYOGENESIS, SENTENCED, ATROCITY či CEMETARY. Pak také na ty, jež svůj výraz nikdy zvláštním způsobem nezměnily, pouze zvolily jinou vyjadřovací formu jako LACRIMOSA, CREMATORY, HYPOCRISY, DEATH, HEART nebo DOMAIN.

V těchto článcích se zaměříme na třetí skupinu, ale nemíním přímo řešit jednotlivé důvody proč a nač. Spíše se zaměřím na přerod samotný v souvislostech s děním v kapelách, kolem nich a dobou, v nichž kapely vznikaly a přerody se děly. Nemíním ani probírat kompletní diskografie. Spíše vybereme alba z určitých období, jež by nastínila vývoj kapely, ať už se to fanouškům líbilo či nikoliv a zaměříme se především na alba nejrazantnějších změn. Bude se jednat o jakýsi soubor teoretických úvah, založených sice na faktech, ale i na pouhém úsudku, na který může mít každý zcela odlišný pohled.

DORO

Od metalové královny přes období úpadku k metalové hrdince.

Německá blonďatá ďáblice. Původně atletická závodkyně vlastním jménem Dorothea. Nekorunovaná královna heavy metalu, která na rozdíl od těch samozvaných královen opravdu něco dokázala. Ví, o čem heavy metal je a ctí jeho zákony ve vší jeho kýčovito klišovité nádheře.

TRIUMPH AND AGONY (1987) - Pokud se chceme bavit o DORO PESCH, tak musíme chtě nechtě začít u alb kapely WARLOCK. Ono totiž její následné vystupování pod jejím zkráceným jménem DORO nevyplynulo z jejího nabubřelého ega, jako spíše jako logické řešení nastalé situace, kdy autorská práva na logo kapely vlastnil bývalý manažer WARLOCK, jež utekl i s ukradenými penězi kapely do Turecka. To jen tak na okraj, protože toto téma není přímo předmětem našeho zájmu. WARLOCK byla prostě heavy metalová kapela. Možná, že více než za kvalitu muziky alb „Burning The Witches“ (1984), „Hellbound“ (1985) a „True As Steel“ (1986) mluvil fakt, že u mikrofonu je jistá Dorotka, jež se stala nepřehlédnutelným poznávacím znamením kapely a jakýmsi metalovým sex symbolem doby. Přesto ta alba mají rozhodně své kouzlo a osobitost. Jenže už před nahráváním alba „Triumph And Agony“ a během něho neskrývala Doro rozčarování a zhnusení z nekalých praktik vydavatelské firmy, na což dodnes vzpomíná i společně s ukradeným názvem kapely jako na těžkou noční můru. WARLOCK měli v úmyslu zůstat ryze heavy metalovou kapelou, ale firma měla s kapelou poněkud jiné plány. První zásah do fungování kapely přišel po vydání úspěšného alba „True As Steel“, kdy bylo kapele doporučeno rozloučení se s některými dosavadními členy, jež už nezapadali do uměle vytvářené image WARLOCK. Následně pak bylo zasahováno do tvorby samotné i do nahrávacího procesu. Doro byla dokonce donucena pozměnit texty i názvy skladeb a na albu se dokonce nalézají texty, jejichž autorem nebyl nikdo z kapely. Přes to všechno se podařilo vydat parádní heavy metalové album plné šlágrů, jímž vévodil mega hit „All We Are“ a balada „Fur Immer“. Nejlepší z období WARLOCK a pro mnohé i nejlepší v celé diskografii DORO. I přes jistou hudební umírněnost táhla Doro místy svůj pěvecký projev až na samotný kraj extrému jako třeba v „Kiss Of Death“ nebo „Touch Of Evil“. To bylo to, co ji pasovalo na metalovou královnu. V té době ji svým divoce dravým nasazením mohly konkurovat pouze dvě zpěvačky a to Sabina Clasen z Holy Moses a The Great Kat, jenže to už přeci jenom byla poněkud jiná váhová kategorie metalu. Jenomže, nerezignovala Doro poněkud na tlak firmy i vývoj scény na dalším albu „Force Majeure“ (1989), jež už vyšlo pod ochranou známkou DORO?

DORO (1990) - Jenže potom vyšlo bezejmenné album, k němuž Doro pronesla: "Bylo to jako splněný sen, který se vám nikdy nezdál. Jako hodně mladá fanynka KISS jsem na jejich koncertě postávala v první řadě a hltala je očima. Kdyby mi tehdy Gene Simmons podal ruku, tak bych si ji snad měsíc byla schopná nemýt. A teď přišla ta možnost s Genem spolupracovat na mém albu. Tohle se prostě neodmítá". To album bylo tak rozdílné od těch dosavadních, že by se dalo řešit, jestli to je opravdu album Doro, nebo album Gena Simmonse Dorou nazpívané. Různí redaktoři té doby dokonce řešili, jestli ten zlatavý obal desky a účast Gena Simmonse značí novou zlatou éru zlatých desek DORO. Z komerčního hlediska se to může jevit jako naprosto hloupé, neboť je album i přes svoji rockovou podstatu, i když s americkou aurou, řádně ostré a pěvecký výraz Doro tvrdší než na albu předcházejícím i na albech následujících, což si můžete vychutnat především ve skladbě „Rock On“. Onen rockový výraz se následně přenesl i na alba následující „True At Heart“ (1991) a „Angels Never Die“ (1993). Těm už se však jistá dávka amerikanizace vyhnula a tak, i přes možné měkčí vyznění, byly přeci jenom více hard. Jediným decentním zádrhelem by se potom mohlo jevit až neúnosné množství zařazených balad. Toto pomyslné rockové období uzavírá živé album „Live“ (1993) a spíše bych doporučoval jeho video podobu, neboť ta má, narozdíl od CD verze, téměř dvojnásobnou délku. Zde si navíc můžete všimnout, že i image Doro není klasická kovaná metalurgie jako spíše rockový sex symbol i s imitací striptýzu ve skladbě „Metal Tango“. Potom však přichází něco, co by snad nečekal ani strážnej anděl noční můry.

MACHINE II MACHINE (1995) - Z metalové královny se přes rockového andílka DORO stala cyber lady. Celé album zní jako naprostá bohovražda rock´n´rollu. Jistá rocková podstata zůstala, ale zmutovaný zvuk kytar a strojově znějící bicí celý produkt táhnou do industriálních vod. Samotná atmosféra alba pak má nejblíže ke cyber gotice. Sama Doro se k tomuto období vyjadřovala dost neurčitě a vlastně až postupem času jakoby získala nadhled nad tehdejším děním i nad sebou samotnou. A jak prohlásila: "Byla to tehdy těžká doba pro klasické rockové i metalové kapely. Zájem fanoušků se přesunul k flanelovým košilím grunge a spousta muzikantů začala experimentovat. Mě tehdy vcelku uhranula produkce kapel jako LAIBACH. No, a aby bylo evoluci učiněno za dost, tak ještě téhož roku se „Machine II Machine“ dočkává další podoby zremixovaných většiny skladeb různými interprety jako KRUPPS pod názvem „Machine II Machine Electric Clubs Mixes“, která mi možná přijde i o něco zajímavější než ta verze původní. Návratem do metalových vod by se pak dalo nazvat album „Love Me In Black“ (1998), které by se ovšem dalo v diskografii DORO označit též jako experimentální, neb se jedná o jakousi mixturu nu-metalu, hardcoru s příchutí elektronického romantismu a zatěžkaným moderním zvukem. I přes nesporné kvality tohoto alba to prostě nebyla pravá tvář DORO.

CALLING THE WILD (2000) - Patrně už nikdy nebude nic jak bývávalo, přesto se DORO rozhodla vstoupit do řeky, do které se patrně dvakrát nevstupuje a album „Calling The Wild“ byl oním pomyslným krokem k návratu. Album sice může budit dojem jisté rozpačitosti, ale bez znásilňování tváře moderními postupy nebo moderním vyzněním. Skladby „Burn It Up“, „I Wanna Love“ a „Now Or Never“ pak mají onen hymnický heavy nádech z alb „True As Steel“ (WARLOCK 1986) „Triumph And Agony“ (WARLOCK 1987) a „Force Majeure“ (DORO 1999), které se staly jakousi překlenovací klenbou k albům „Fight“ (2002), „Warrior Soul“ (2005) a „Fear No Evil“ (2009). Do vývojového odskoku z netradičně tradiční tvorby DORO neřadím album „Classic Diamonds“ (2004), jež neberu jako album řadové, nýbrž něco jako speciální dárek pro fanoušky, na kterém si mohou některé starší skladby a předělávky vychutnat v symfonicko akustickém podání a nebyla by to DORO, aby nepřidala bonus v podobě luxusního DVD „Classic Diamonds Live“.

Ano, DORO několikrát změnila svou podobu výrazu, ale dá se říci, že k různým ústupkům a změnám byla nucena, až jako by se sama v té spleti chtění a nechtění sama ztratila. Přesně tak se k tomu staví i samotná Doro ve svých vyjádřeních. Přesto se byla schopná vrátit k původnímu výrazu s visačkou heavy metal, za kterou jako by se mnozí styděli, označujíce se štítky power či dokonce progres. Je možné zpět DORO dosadit na pomyslný trůn metalové královny? Radši ne, protože ten zástup většinou samozvaných adeptek, jež s metalem kolikrát nemají ani nic moc společného a rozhodně toho tolik ani nedokázaly, je neúměrně dlouhý. Ovšem dá se nazvat metalovou hrdinkou za to, co dokázala již kdysi dávno, i za to, že se k tomu dokázala vrátit. A i navzdory vrtkavé přízni fanoušků se rozhodla odhodit krásu pomíjivých střípků sex idolu a kybernetické brnění vyměnit za nerezavějící nábojový pás heavy metalové vášně. Samozřejmě nemusíte s mými teoretickými úvahami souhlasit a můžete mít svůj vlastní názor. Vždyť se nejedná o žádnou zákonem danou vizi, nýbrž o úvahu, jež by se mohla stát jednou z pouhých konspiračních teorií.