Po úspěšném znovuzrození této legendární čtveřice z moravské metropole – Brna, před několika lety jsem se na živou prezentaci nejen nesmrtelných skladeb z "Metal Celebration" a "Ábela" neskutečně těšil. Někomu se to může zdát úsměvné, ale já jsem datum 17.května 2013 bral jako velkou událost – datum, kdy se největší skvost v historii lodní dopravy – Titanic odrazí od mola v pražské Nové Chmelnici a bude nás za doprovodu burácejícího oceánu doprovázet po celý večer.
Do klubu jsem se dostal s dostatečným předstihem na to, abych si v klidu mohl posedět a pomalu se přepnout do režimu heavy metal. Nejdříve se na scénu postavil VETROL z Českého Dubu. S jejich tvorbou jsem měl už možnost se částečně seznámit, takže jsem přibližně věděl, co mě čeká. Příjemný heavík s hard rockovými prvky na sebe nenechal dlouho čekat a po krátkém dolaďování aparatury a nástrojů kapela spustila. Za sebe se musím přiznat, že mě bavila jen první polovina koncertu, skladby jako "21st Century Rock", "Klára" nebo "Pomsta davů" jsou hodně silné, navíc nový bubeník, který podle slov zpěváka s kapelou zkoušel pouze jednou, se předvedl v moc dobrém světle. Druhá polovina koncertu, kdy došlo na pomalejší skladby s akustickou kytarou, mě už moc nebrala, trošku mi to připomínalo takový ten Kabátovský zábavový styl.
Pomalu ale jistě se po opětovném ztlumení světel na scéně na pódiu začala formovat snad stohlavá saň – bicí Martina Marthuse Škaroupky, který přiletěl hned po turné s Cradle of Filth, aby mohl společně se zbytkem kapely v Praze zahrát. Okolo desáté hodiny se světla nad pódiem zhasínají úplně, bannery s logem TITANICu jsou už na svých místech po obou stranách pódia a po krátkém intru se na nás už valí první riffy v první věci "Netvor AIDS", menší technické problémy s baskytarovou aparaturou zbytek kapely vyplňuje spontánním jamováním, Marthus bubnuje jako zvíře, až je někdy neuvěřitelné, s jakou rychlostí, razancí a přesností dokáže některé pasáže zahrát. Stejně tak Džoro se svojí kytarou ukazuje velké věci a hned v další skladbě - "Ďábelské mumii" je vidět, že z energie, se kterou kapela na sklonku 80.let hrála svoje nezapomenutelné koncerty, mnoho neztratila. Problémy se podařilo už zdárně vyřešit a nic nebrání v tom, aby zazněla "Tchýně", třetí skladba v pořadí, jenž je dalším nesmrtelným hitem kapely a je první věcí, kterou odzpívá baskytarista Milan Hanák. Tchýně-svině je za námi, trošku zpomalujeme a již dobře známá vybrnkávací část nám dává tušit, co bude následovat. Ano, bude to další věc, kterou musí Titanic zahrát na každém ze svých koncertů - naprosto fenomenální skladba "Figurína", kterou Zdeněk Černý odzpívá snad ještě lépe, než kdysi. Jeho hlas nyní získal i patřičnou sílu, kterou dřív někdy trochu postrádal a jeho nezaměnitelné výšky se přenáší i do další skladby, tentokrát do "Guy Babylon", první ze dvou nových věcí, které si prý budeme mít možnost poslechnout na připravovaném a již netrpělivě očekávaném albu "Double Time", prvním po 18 letech od vydání poslední oficiální desky Titanicu. Druhá novinka se pak jmenuje "No Mercy" a jak lze slyšet z klávesového doprovodu, jedná se o poměrně strukturovanou a zajímavou věc, s netypickými aranžemi. Skladatelsky se na ní podílel zřejmě i Martin Škaroupka. Naživo to znělo moc pěkně, za mě určitě velký palec nahoru.
Pomalu ale jistě jsme se přehoupli do druhé poloviny koncertu, publikum se evidentně dobře baví a klubem panuje příjemná atmosféra. Titulní věc ze druhé desky "Ábel" pak uvádí Milan Hanák s památným vinylem v ruce, který mu podal jeden z fanoušků. Po další povinné skladbě "Simulant", kdy společně s kapelou zpívají i všichni fanoušci, přichází na řadu opět album "Ábel" z roku 1990, ze kterého zazní moje oblíbená "Hnusná smůla" a tak si na konci, společně se Zdeňkem Černým, rád zakřičím: "Mám ji v patách, mám ji v patách...". Než se stačím napít, začíná "Vizáž", další nesmrtelná věc, která vyšla na 7-palcovém splitku společně se skladbou Sifonu v roce 1988. Neskutečně tvrdá a energetická skladba, která se směle může řadit mezi top 5 nejlepších skladeb kapely. Všichni si neskutečně užívají a poslední skladbou se pak stává titulní věc z první desky – "Metalový svátek", jenž je další povinností, která patří do zlatého fondu této stále skvělé kapely. Jako tečku za vydařeným koncertem je skladba-přídavek, která svou inspiraci jednou nejmenovanou britskou ikonou prostě nezapře. Ano, tušíte správně, "Železná panna" se skvělými pasážemi, kdy Milan Hanák žene svou baskytaru neskutečně dopředu a pomocí slappingu ji typickými příklepy palcem nechává krásně znít mezi ostatními nástroji, je skutečně perfektním závěrem celého pátečního metalového happeningu.
Škoda jen, že nezazněl "Mistr čas", "Bludný kruh" či "Stále tě chci", další nepřehlédnutelné skladby, ale v času vyhrazeném pro páteční koncert, prostě nemohl být dostatek prostoru pro všechny výjimečné skladby, které kapela za svou, téměř 30-letou dobu, své existence dokázala stvořit a výběr těch, které zazněly byl určitě fajn. Celý další den mi burácení parních kotlů v podpalubí Titanicu znělo v uších, a když k tomu připočtu i výkony všech přítomných muzikantů, dá mi to dohromady jedinečné vystoupení, na které jen tak nezapomenu.
22.5.2013 (cermi-cermak)
