Tak, vážení přátelé, oprášíme prkýnka na kolečkách, namalujeme zespodu pentagram, na lebky zauzlujeme šátky příslušných gangů a vyrazíme do skateparku sebevražedných tendencí. Ano, i SUICIDAL TENDENCIES mají své album poct. Kapela, která je uznávána jak na thrash metalové scéně, tak i na scéně hard core a smozřejmě nemluvě o crossover šílencích. Naprosto jedinečná a především nezaměnitelná kapela. A to nejen pro jejich nespoutanou dravost, megalomanská kytarová sóla, lehkého bruslení v několika hudebních žánrech najednou, či chutí nebýt sví za každou cenu a jen prostě bavit sebe i lidičky kolem, ale i pro atypicky nenapodobitelnou kadenci slov Mika Muireho, přelétavého z kriticky sociálních témat k odlehčenějšímu crazy výrazivu, či kombinací obojího v sarkastických výletech do nitra okraje společnosti. Samozřejmě, že těm, jež nepřirostly k srdci mejdany, při kterých se proháníte v rozervaných džínách na ohnivým skatu ve vypuštěným bazénu svých rodičů s lahví v ruce místo učení se, za hluku řezavých kytar válčících gangů, přeplněných věznic a hřbitovů s poselstvím elektrického křesla a dávají přednost usedlejší kultuře, nejspíš alba SUICIDAL TENDENCIES nic neříkají a toto album poct pro ně patrně nebude patřit zrovna mezi oprávněné a nebude mít pro ně nijaký zvláštní význam. Zato se najde mnoho fans, kteří se nechali strhnout onou dravostí sebevražedných tendencí a skvosty, jako se nacházejí i na tomto tributním albu, považují za kultovní záležitosti daného žánru. Pro ně pak album „Suicide In Venice – Tribute To Suicidal Tendencies“ význam má a jim je určeno. Tak tedy vítejte.
Otvírákem se stali FURY se skladnou „Trip At The Train“ a rozhodně se
toho nebáli. Sice ctili základ, ale nařezali to tam pod tlakem, jako když se vám z pod
šátku tlačí naběhlé žíly na spáncích ven z hlavy. To, že frázování zpěvu je trochu
odlišnější, bych absolutně neřešil, protože to zde nedodržel tak nějak dokonale nikdo
a jak už jsem naznačil v úvodu, tak v případě Suicidal Tendencies je to prostě
nenapodobitelné. Tady je podstatné, že písnička v téhle podobě má prostě šťávu.
Všechny pochybovače o konkurenceschopnosti naší scény s tou světovou vyvádí
z omylu firma Dell Records nasazením hned druhé kapely. Brněnská INSANIA
tady po svém představila song „Love vs. Loneliness“. No, nechci aby to vypadalo jako
podlézání dlažebních kostek, ale Insania se opravdu předvedla v hodně dobrým světle
pouličních neónů. Jejich předělávka je naprosto super a řadím ji v této našlapané
konkurenci k těm nejlepším.
BLACK EARTH se mohou zdát oproti Insanii méně agresivní, ale to je
dáno spíše skladbou „Pledge Your Allegiance“ samotnou, než pokusem o degradaci
pouličních rváčů. A i když by se někomu mohla tato verze zdát od originálu poněkud
vzdálená, což zase tak není, tak rozhodně nepostrádá onen původní náboj.
Na řadu přichází moje soukromá hitovka „You Can´t Bring Me Down“ v podání
SCARY GERMAN GUY. Ti to prostě nařezali opravdu parádně. Ta kombinace
hrubého HC vokálu s thrashově agresivním ječákem je naprosto bombastická, že by se zaleklo
i elektrický křeslo pod proudem. Další z těch opravdu nej předělávek.
„Institutionalized“ si vzali do parády LESSER KNOWN a dali jasně najevo,
že tvorba S.T. jim rozhodně není cizí a že k ní mají hodně blízko. Jak jinak by se jim
mohla podařit takováhle hard core nádhera s brilantním přednesem. Prostě něco pro osamělá
rozbitá kolečka ze skatu.
THUNDERCORE se svojí předělávkou „Possessed“ by se dali označit jako
nejslabší článek tributu. Jenže to moje "by se dali" má své opodstatnění. I když se mi
opravdu jeví jejich zatěžkaná presentace jako nejméně povedená, nebo hůře stravitelná,
tak se pořád jedná o hodně kvalitní hymnu pro boj v ulicích.
Na poněkud odlehčenější notu zahráli BLACK ART, trochu depresivnější
„How Will I Langh Tomorrow“, kterou dokázali kvalitně vygradovat. Možná by někomu nemusel
sedět zpěv ve volnějších pasážích, kterej zní možná trochu úlisně, ale není přece potřeba
držet se striktně originálu. Parádní záležitost.
Stejně tak jako Suicidal Tendencies měli sklony k experimentování, tak i Dwell
Records zaexperimentovali a zařadili na tribut death metalovou kapelu z Itálie -
UNDERTAKERS. Jejich masakrální podání „Fascist Pig“ opravdu na albu hodně
vyčnívá a mohla by budit dojem, že sem vůbec nepatří, ale tady záleží na každém jedinci,
kterým směrem na žebříčku pouličních hodnot ji postrčí, jestli nahoru či dolů. Mně se
líbí, i když pramálo ctí ducha originálu.
Tichem před bouří, nebo snad relativním mírem mezi gangy, se může jevit „Suicidal Failure“
v podání SHALLOWS OF THE MUNDANE, kteří ovšem ten relax na uzdě přeci
jenom moc neudrželi a řádně se do toho opřeli. Přesto tuto předělávku řadím k méně
povedeným.
Dost drze, možná až provokativně zní „Subliminal“, kterou těžkotonážně nařezali
DISARRAY. On už poněkud drze zní originál, kterého se Disarray vcelku drží,
ale zároveň jej posouvají do role velmi napnuté struny před prasknutím. Pak už stačí
opravdu málo k neštěstí. To ovšem záleží na úhlu pohledu a na štěstí samotném. Hodně
povedená věc.
Ovšem samotný závěr tributního alba je naprosto famózní. O ten se postarali CATCH 22
svojí verzí na finanční záležitosti rozmrzelých „Send Me Your Money“. I když se věrně
drží originálu, tak zní naprosto jinak, mnohem živěji. A nemůže za to jen zvuk samotné
nahrávky, nýbrž i šílený projev pana zpěváka. Ten se tak nějak snaží striktně dodržovat
původní frázování, ale jeho projev je mnohem zpěvnější. Tomuhle já vážně říkám super
komerční sebevražda.
Je tento tribut povedený nebo ne? Tento tribut je krutě povedený a rozhodně patří k mým nejoblíbenějším. K výběru kapel se pro tentokrát nebudu nijak zvlášť vyjadřovat, neboť v tomto směru nejsem zrovna nejfundovanější, ale rozhodně žádnou z kapel, ze zde zúčastněných, bych nevyřazoval, protože odvedly maximální práci a z každé sklady je cítit maximální nasazení a zápal pro věc. Snad jen firma Dwell Records to album mohla našlapat dalšími kandidáty pro totálně nabušenou kapacitu CD a podpořit tak nadaci pro uvazování šátků. Přeci jenom těch volnejch super skladeb pro předělání zůstalo ještě požehnaně. Vyjadřovat se k výběru skladeb samotných nemá absolutně význam. Ten je naprosto luxusní a kdyby mělo být uspokojeno ucho fanouškovo všemi totálními hitovkami, tak by to jedno tributní album stejně nepobralo. A k obalu. No, teda nevím jak velkou spojitost má věž pobřežní hlídky s palmou v pozadí se SUICIDAL TENDENCIES, ale dá se říci, že tento front cover mě vcelku zaskočil. Jinak je ale rozkládací booklet docela povedenej, i když se některá, poněkud hluchá místa, dala využít lépe a doplnit více informací o kapelách. Třeba se i zmínit o SUICIDAL TENDENCIES samotných, ale tahle nemoc o nás bez nás, jak už jsem zmínil v předešlých dílech seriálu o poctách, je kamenem úrazu většiny tributních alb. Jenomže se musí uznat, že firma Dwell Records odvedla vskutku kvalitní práci.
20.2.2013 (Rock´N´Roll Hell)
