Institut černého kovu
Měl–li by se sestavit žebříček deseti odporně nejvyřvávanějších metalových refrénů pubertální mládeže na nejrůznějších pařbách konce osmdesátých let, tak by v něm nechybělo ani „Inkvizitóóór... zvedá svůj kříííííž...“ ze skladby „Kladivo na čarodějnice“ od dnes již kultovních TÖRR. Ano i takhle se dá měřit popularita kapely, jež by jen stěží pronikla do nějakých hlasovacích soutěží tipu Zlatý slavík a soutěž jako Postřelený hroch nikdo nevymyslel. Sorry, Černá vráno, ty jsi přišla později. Nebo někdo žije v domění, že mládež si s limonádou v ruce na večírcích prozpěvovala „Víš lásko…“ od Ivetky Bartošový? Tady snad při alko párty byla konkurence pouze v Nedvědech. A TÖRR měli těch hitovek na vyřvávání povícero. Kdo znás si rád nezařval jisté pobouřlivé sloky, zakončené refrénem „Válka... s nebem... válka“. Vlastně celé demo „Witchhammer“ je od skladby „Armagedon“ po „Fuck, fuck, fuck“ jedna velká hitovka, na kterou prostě pamětníci nedají dopustit a nazývají jej dokonce kultem. Už jen a pouze tento zásek by si zasloužil tributní album. Což potom, když se k tomu přidají ještě další tři legendární alba „Armagedon“ (90), „Institut klinické smrti“ (91) a „Chcípni o kus dál“ (92). Všude se najde nějaká ta skladba, která se zapsala do podvědomí rock´n´rolových prasat. Mám tedy opravdu probírat opodstatnění této pocty? Proti budou patrně jen vyznavači naleštěných plíšků a natupírovaných vlasů, jež nikdy nepochopí podstatu špinavého rock´n´rollu.
Tak jako první je zde „Samota v smrti“ v podání kapely PANDEMIA a je to
prostě totální death metalová smršť, která v žádným případě neuráží posluchače ani originál
samotný. Zvlášť podařené je začlenění kláves pod kytarové sólo pro umocnění atmosféry temnoty
a možná bych si dokázal představit i jejich širší využití. V každým případě dost dobrá práce.
Jako druhý je song snad nejkultovnější – „Kladivo na čarodějnice“ v podání KARDACHERON.
Tahle verze je obohacena o vsuvky z neméně kultovního stejnojmenného snímku Otakara Vávry.
Jinak tahle verze téměř věrně kopíruje originál a k hudebnímu provedení bych neměl
nějakých zvláštních výhrad. Snad jen ten zpěv by mohl být více spjatý s atmosférou skladby.
Zato ten hysterický hrdelní výlev v refrénu, tak ten tam prostě prdí.
RADIOLOKÁTOR se se skladbou „Armagedon“ vůbec nesrali a nařezali ji tam
dle svého nejlepšího svědomí a vědomí, což se vlastně dalo čekat. Z masakru udělali totální
marast dle svého gusta. Parádní válcování.
To samé se dalo čekat i v případě MELANCHOLY PESSIMISM a jejich předělávce
„Exorcist“. Melancholici rozhodně nezklamali, přistoupili ke skladbě s odhodláním sobě
vlastním a jejich mega brutální verze je naprostá bomba, za kterou se netřeba stydět. Tady
není naprosto co dodat.
INSANE také přistoupili ke skladbě „Život a smrt“ po svém a tady bude
nejspíše záležet, jak koho bere jejich původní tvorba. Nejsem zrovna jejich ortodoxní
fanoušek a tak mě tahle předělávka moc nevzala. Pro mě osobně nejslabší záležitost na tributu,
ale to je otázka vkusu.
PANYCHIDA je Panychida a „Posedlá“ jim vyloženě sedla. Zvláště, když se
jim podařil husarský kousek a k mikrofonu se jim podařilo dostat samotného Šakala. Takže
v naprosto nové parádní verzi čarodějnického eposu zůstalo i hodně z původní zvrácenosti.
FLESHLESS jsou pro mě tak trochu zklamáním, neboť bych očekával výběr
skladby, kde se projeví jejich brutální bestialita. To ovšem neznamená, že jejich „Kult
ohně“, který vcelku věrně kopíruje originál, je nepovedenou záležitostí. Ba naopak, Fleshless
jako jediní zachovali původního ducha skladby, což taky není zrovna jednoduchá věc.
Tribut též obsahuje i pár překvapení a tím prvním jsou „Vzpomínky na život“ v podání
doomových EVERLASTING DARK. A tak se stalo, že z nekonformního black
metalového cajdáku na ruby se stala velmi příjemná písnička, až by se všichni čerti divili.
Hned tím dalším jsou DISSOLVING OF PRODIGY a jejich hodně originální
předělávka „Padlý chtíč“, takže z black metalové hymny se stala depresivní romantika pro
neromantické noci. Tak tohle vážně nemá chybu.
Veteráni V.A.R., kteří by si sami zasloužili nějakou tu poctu, předělali
k obrazu svému nářezovku „Král mor“. A vlastně se od V.A.R. nedalo nic jiného čekat, než
decentní alko řeznické vypořádání se s démonem sobě vlastním. Jo, tohle se jim povedlo.
„Žal“ si vzali do prádla VIRTUAL VOID. Jenže jejich práce postrádá
jakoukoliv atmosféru a přijde mi to tak trochu bohapusté přehrání originálu s pokusem o
vlastní invenci. Tak nějak písnička bez tváře. Z mého pohledu nejméně povedená záležitost.
IMPERIAL FOETICIDE na to šli vyloženě po svém a slyšet skladbu „V podzemí“
někde jinde než na poctě Törr, tak těžko bych tuhle skladbu poznal. Jinak ovšem velmi
povedené podání.
Další hodně povedenou předělávkou do doomových vod je „Institut klinické smrti“ v podání
ET MORIEMUR, jež by mohl být i klenotem jejich alba. Tady mě přijde, jako by
se muzikanti nemuseli ani moc snažit, jak moc si o podobné ztvárnění prostě skladba říkala
sama. Opravdu výborná práce.
DEVASTATHOR vzali „Právem silnějšího“ do svých pracek opravdu devastačním
způsobem. Prostě to nahrnuli pod tlakem a bez nějakých servítků, což v jejich případě byla
ta nejlepší volba i pro uši posluchačů. Nekompromisní paráda.
Další veselá smaženice je „Pán snů“, do které se opřeli deathmani DEMIURG.
A zvládli to bravurně. Mimo to, že považuji jejich podání k těm nejzdařilejším, tak zde bych
udělil i absolutorium za nejlepší pěvecký výkon, jež se snad nejlépe dokázal ztotožnit s
atmosférou textu i hudby samotné.
Jako poslední na CD, a zároveň jako poslední překvapení, jsou zde INTERITUS
se skoro symfonickou předělávkou „Jedu v tom dál“, kteří z neurvalého songu dokázali vykouzlit
zajímavost vezdejší. Opravdu velmi milé překvapení a dost povedená verze. Snad jen místy
jako by zpěvačka poněkud ujížděla.
Závěrečnou bilanci o tom, jestli se jedná o poctu povedenou či nepovedenou začnu trochu jinak. Bylo totiž zajímavé sledovat rozporuplné přijetí tohoto tributu. Našlo se totiž vcelku dost příznivců jímž vadilo, že pro poctu prasečích hodů byly vybrány i duchaplnější spolky. Dokonce jsem někde zahlédl názor, že black metalové kapele by měly vzdávat hold zas jen black metalové kapely. Tady se tak trochu opakovala historie z tributu Master's Hammer. Já si ovšem myslím, že právě výběr různorodých kapel udělal tenhle tribut mnohem zajímavějším a možná by se dalo říci i originální. Pokud bych se měl vyjádřit k výběru kapel, tak tam vidím i slabší články řetězce, ale ty se nacházejí jinde, než bylo všeobecně probíráno. Je právě s podivem, že u mě právě zvítězily ony poněkud podceňované duchaplné soubory nad těmi, jež jsem sám pasoval na favority. Kdybych já osobně sestavoval kolekci pro tuto poctu, tak by mě asi nenapadlo zařazovat doomové kapely. Ne proto, že bych je diskriminoval, ale zdálo by se mi to trochu divné a upřednostňoval bych spíše nářezové kapely. A tak patří můj obdiv lidem z Pařátu za to, že se rozhodli jít touto mnohem zajímavější cestou, než bych šel já a tisíce dalších. Proto považuji tuto poctu za velmi povedenou.
17.12.2012 (Rock´N´Roll Hell)
