Přípravy na Vánoce jsou v plném proudu a v pražských ulicích jsou stánky, v kterých mají úplně všechno. Od vánoční výzdoby až po Staročeský trdelník za 60 korun českých. Pro mě to teď není to nejdůležitější, právě jsem totiž vyrazil na vystoupení kapely, která byla v 80.letech jednou z nejdůležitějších, která se zasloužila o vznik nového stylu, jenž vznikl zkřížením speed metalu a punk rocku... A vy už víte, kam tím mířím, ano, vyrazil jsem si na koncert thrasherů ANTHRAX.
Do Lucerny uprostřed Václavského náměstí jsem se dostal neobvykle brzo, tím pádem jsem měl přebytek času, který jsem ale strávil hledáním vhodného zákoutí k vykonání malé potřeby, a věru, nebyl to lehký úkol v centru Prahy najít vhodného místa. Brány Music baru Lucerna se otevřely těsně před osmou hodinou, takže bylo dost času, koupit si něco k pití a pomalu se přesunout někam na skvělé místo k pódiu. Já, ostatně jako vždy, zvolil prostor vlevo od pódia těsně u hrazení, které odděluje fanoušky od účinkujících. Následovala dlouhá půlhodinka, než se na scénu postavila avizovaná předkapela, možná ne úplně dobře vybraná česká partička říkající si THE.SWITCH. S jejich tvorbou jsem se předem příliš neseznámil, ale jejich hudba by se dala zaškatulkovat jako crossover rock, který v určitých pasážích zabíhá i do metalu. Řada fanoušků, hlavně tedy thrasherů, kteří na koncert dorazili v tak hojném počtu, že bar docela slušně praskal ve švech, mně dá určitě za pravdu, že jsme nejdříve všichni udiveně sledovali dost (možná až moc) sebevědomého, okravatovaného zpěváka, včetně jeho chásky, a říkali si, co to má být? Ale během několika minut se kapele podařilo klub alespoň trochu rozhýbat. Určitě by bylo na místě vyzdvihnout baskytaristu, který hraje opravdu famózně. Následovala přestávka, kdy technici a ostatní crew v mžiku rozebrali bicí a připravili pódium pro hlavní hvězdu večera, pro legendu, která nosí jméno ANTHRAX.
Téměř přesně v devět hodin se klubem rozeznělo, myslím, už docela známé intro "Worship" z poslední, a rovněž výborné, desky "Worship Music", když tu se chlapci z Anthrax v sestavě Joye Belladonna – zpěv, Scott Ian – kytara, Frank Bello – baskytara a Rob Caggiano – sólová kytara, jeden po druhém vynořili zpoza kouřové clony v předehře pecky "Caught In A Mosh" jak bludičky z jezera, doplněni ještě bubeníkem Jonem Dettem (ex-Testament, ex-Slayer) zaskakujícího za Charlieho Benanteho. Fanoušci nezaháleli a hned vytvořili parádní mosh, který Anthrax v 80.letech vlastně vymysleli. Po zabijácké věci z nejnovějšího alba, nazvané "Fight 'em Til You Can't", s anthraxácky-humorným textem pojednávajícím o útočících zombií, přišla na řadu skladba "Antisocial", kde se publikum svým zpěvem hned ochotně připojilo v refrénech. Ať si každý říká a myslí co chce, kapela v čele s navrátivším Joyem Belladonnou podle mě po několika letech chytila druhý dech. Skvělá forma navíc jen potvrdila velký comeback této dnes již kultovní kapely. Zvuk se celkem vydařil, a vzhledem k mé lásce k thrash metalu, mi sedl i výběr skladeb, který byl opravdu parádní. Následující "Indians" z alba "Among The Living" byla dalším hřebem večera, ostatně jako celý set. Po zaznění dvou skladeb z posledního alba "The Devil You Know" a parádní "In The End", které předcházelo intro pojmenované "Hymn 1", se kapela vrátila ke svému debutu "Fistful of Metal", ze kterého zazněla titulní skladba "Deathrider", kterou původně zpíval ještě zpěvák Neil Turbin, známý ze svojí pozdější kapely DeathRiders. K mému potěšení se Anthrax vrátili i k albu "Persistence of Time" z roku 1990, které jsem si v poslední době dost oblíbil a zahráli z něj klipovku "In My World". Celá kapela doposud hrála velmi v pohodě, a myslím, že si koncert taktéž velmi užívala. Došlo i k podepsání několika vinylů, které Joye následně hodil doprostřed pařících fanoušků. Po zaznění violoncellové předehry každý jistě poznal právě začínající "Be All, End All", po níž se kapela rozloučila, a rychle odešla, aby se ještě rychleji po krátkém a povinném skandování magického slova Anthrax vrátila se skvělým pěti-skladbovým přídavkem zpět.
Takže celá show opět pokračovala ve stejném tempu a všichni si náramně zaskákali během
titulní skladby z pro Anthrax asi vrcholného alba - "Among The Living", a kdo chtěl, mohl
své končetiny klidně potrápit v parádním mosh pitu, který se jako neúnavný vír točil před
pódiem po celou dobu koncertu. Následující skladbou "Madhouse", věnovanou všem fanouškům,
mě kapela opět a znovu potěšila. Další, myslím, všeobecně známý punkový hit od Joe Jacksona
"Got The Time" zazněl taktéž a po něm "Medusa", kterou Anthrax v Praze prý ještě nikdy
nehráli. Poslední skladbou večera, se potom stala, jak jsem si dlouho předtím myslel, věc
pojmenovaná "I Am The Law", která je jakousi poctou komiksové figurce pojmenované Judge Dredd.
Po celou dobu koncertu jsem se parádně bavil a v mém přesvědčení mě navíc utužovali i ostatní
fanoušci, kteří si koncert zcela jistě také náramně užili. Závěrečné podání si ruky se
samotným Belladonnou, který na fanoušky neustále něco ukazoval a gestikuloval, a také s
kytaristou Robem, který se rovněž tvářil velmi přátelsky, bylo jen třešničkou na tomto
metalovém dortu. Bylo vidět, že kapela nehraje jen kvůli penězům, protože to by jinak nepřijela
zahrát sem, do Music baru Lucerny zhruba pro tisícovku lidí, a rozhodně se to vyplatilo,
publikum bylo úžasné. Za sebe jsem rozhodně prožil jeden z nejlepších koncertních zážitků roku
2012. Kdo nebyl, rozhodně prohloupil.
