Vidět naživo legendární OBITUARY a to navíc v klubové scéně je
rozhodně událost, kterou jsem si nemohl nechat ujít a 28. listopadu proto vyrazil
do uhlím a ocelí načichlé Ostravy, přesněji do tamního klubu Barrák, kde se celá akce
uskutečnila. Obituary momentálně brázdí starým kontinentem v rámci svého turné
„ROTTING SLOW IN EUROPE 2012“ společně s krajany MACABRE
a dvěma mladšími bandami PSYCROPTIC a THE AMENTA
a já jsem moc rád, že zavítali i k nám na sever Moravy.
Bez komplikací, obvykle provázejících takovéto výjezdy, se mi podařilo na místo
konání dorazit s nulovým zpožděním a do prostor klubu jsem tak vstoupil těsně před
začátkem hudební produkce.
Jako první v pořadí vystoupila australská formace THE AMENTA, která ve své tvorbě kombinuje black/death metal s prvky industrialu. Pomalovaná pětice muzikantů začala hned pěkně zostra, nicméně v prvních skladbách byla značně dominantní hlavně bicí souprava, doprovázená ostrým bzučením obou kytar, připomínajících splašený včelí roj. Během vystoupení se zvuk relativně vyrovnal a nezřídka bylo slyšet i elektronické pasáže zpestřující a obohacující hlavní hudební linku. Muzika této pětky mé osobě sice moc blízká není, nicméně musím uznat, že jejich instrumentální um i pódiový projev je velice kvalitní a sehraný. Démonické vzezření zpěváka i ostatních členů vytvořilo v klubu temnější atmosféru a svým vystoupením dokázali, i jako první v pořadí, upoutat pozornost velké části publika.
Následovala pauza, během které se na scéně nachystala další smečka od našich protinožců jménem PSYCROPTIC. Tuto kapelu jsem do té chvíle vůbec neznal, takže toto vystoupení bylo pro mě po všech stránkách premiérovým zážitkem. Tito techničtí death metalisté měli podstatně lepší zvuk, než jejich předchůdci, zvláště pak skvěle čitelnou a konkrétní kytaru. Celkově se dá říct, že mi jejich muzika byla podstatně bližší. Mnohé skladby, které zde zazněly, byly opravdu pekelně našlapané skvělými rify a nenechaly v klidu nikoho, kdo má uši na svém místě. Jiné pak naopak trochu splývaly, nezanechávajíce výraznějších dojmů, nicméně těch povedenějších bylo, řekl bych, přece jen víc. V jednu chvíli se na pódiu objevil i Zdeněk Šimeček, který s kapelou jezdí jako zastupující vokalista a střihl si společně s Jasonem Peppiattem jeden song. Vystoupení těchto Australanů hodnotím jako velmi povedené a své mezery ve vzdělání si jejich studiovou tvorbou jistě rád doplním.
Po jejich setu byl už celý klub opravdu slušně zaplněn, což vzhledem k vyprodaným vstupenkám nebylo až tak překvapující. Kapacita klubu však stačila pojmout všechny, a tak nebyl problém se volně pohybovat a díky rychlé obsluze ani svlažit vyprahlé hrdlo chladivým půllitrem. Prostory před pódiem se solidně zahustily a vystoupení amerických vrahounů MACABRE bylo na spadnutí. Zvučení sice trvalo poněkud déle, nicméně člověk alespoň stačil prohodit pár slov se známými a hodit do sebe nějaký ten další škopek, aby ve zdraví přečkal následnou smršť. Hned ze startu se k moci opět dostala výrazná bicí mašinérie, přehlušující tak trochu ostatní nástroje, nicméně Corporate Death stačil rozžhavit svůj Engel na dostatečně vysokou úroveň, aby pak odpovídajícím způsobem bubnům sekundoval a také provětral naše ušní bubínky. Během pár skladeb se zvuk ještě více usadil, a tak jsem si poté mohl začít lehce vychutnávat i dunění šesti hrubých strun na Nefariousově baskytaře, jehož prsty kmitaly po hrubém hmatníku s neochvějnou jistotou a zkušeností. Bubeník Dennis The Menace předvedl naprosto výtečný a ďábelský výkon a vůbec jsem se nedivil, když po každé skladbě ve stoje protáhl své zdatné a rychlé končetiny. Ve svém setu se MACABRE prohnali jak svou starší tvorbou, tak i novými věcmi a myslím, že svým vystoupením nezklamali vůbec nikoho.
I přes pokročilou večerní hodinu se ve všech zračilo napjaté očekávání hlavní kapely, nicméně v následné pauze opět zbyla i trocha času na oddych. Díky tomu jsem tak mohl krátce pohovořit s jedním bývalým a jedním současným kolegou z Hard Music Base a sice s Přemkem „Prepilem“ Pilařem a Michalem „Myvalem“. Lze tedy prohlásit, že HMB byl na této akci zastoupen docela slušně. Přema narychlo doplnil mé vědomostní mezery, ohledně některých účinkujících, za což jsem mu velice vděčný a poté už naše zraky ulpěly na ztemnělém pódiu.
OBITUARY rozjeli svůj set silou horské bouře a člověk se zcela dobrovolně nechal drtit jejich parádními, ultra tvrdými rify a těžkotonážní rytmikou. John Tardy nastoupil jako poslední a svým jedinečným a specifickým hrdelním vokálem všem ukázal, kdo nyní tomuto klubu vládne. Jeho bratr s fousem spleteným do copu nekompromisně tloukl do své bicí soupravy a v klasické sestavě samozřejmě nechyběl ani Trevor Peres, jenž skvěle servíroval všechny ty známé a nezaměnitelné rify této kultovní smrťácké družiny. Na postu baskytaristy už nějakou dobu sídlí Terry Butler a nejinak tomu bylo i zde a jedinou neznámou se tak stal post druhého kytaristy. Jak se později ukázalo, záhadou nebyl jen pro mě, a tak jsem se ještě pár dní po akci nemohl dopátrat k tomu, kdo že to vlastně byl. Trn z paty mi opět vytáhl Přemek a to sdělením, že se jedná o dlouholetého přítele celé kapely, jistého Kena Andrewse (daná informace je už na oficiálních stránkách kapely). Své úlohy se tento černovlasý kytarista zhostil na výbornou a žádné slabší místo jsem tak na celém vystoupení nenašel! Naopak mohu říci, že Obituary předvedli perfektní výkon a měli nejlepší a nejvyváženější zvuk celého večera. Celý další den mi jejich burácení hučelo v hlavě. Perfektní setlist složený z prvních tří legendárních alb „Slowly We Rot“, „Cause Of Death“ a „ The End Complete“, ve kterém nechybělo ani bubenické sólo, zákonitě potěšil všechny vyznavače smrtícího kovu, a když k tomu připočtu i výkony všech přítomných muzikantů, dá mi to dohromady jedinečné vystoupení, na které jen tak nezapomenu!
4.12.2012 (sekersson)
