Zmiňovaný název vaší kapely vycházel z nějakého důvodu nebo vás to jenom tak napadlo?
Tomáš: Název Act of God vznikl po dlouhém hledání v anglicko-českém slovníku. Vzhledem k tomu, že je název od "A", tak jsme se daleko nedostali. Sám o sobě účel nemá, jenom se nám líbilo toto slovní spojení. Ve volném překladě znamená "vyšší moc".
Třetí cédečko je venku, jaký z toho máte pocit?
Tomáš: Třetí album je pro nás úspěch už jen v tom, že vyšlo po chvilkovém rozpadu kapely a velkých personálních změnách. Dává nám naději, že se sestava konečně ustálila a je pro nás motorem v tvorbě nových věcí a pořádání koncertů.
Stáňa: Rozporuplný, CD je pro mě totiž první, takže se hodně bojím reakcí. Dost i právě proto, že není první celkově. Předemnou již zpívala jiná dívka, takže obava je i z porovnávání, a to přes rozdílnost našich projevů. Já se osobně dost bojím...
Martin: První je vždycky ten euforický. Ten druhý je o nervy, jak se to bude líbít. Osobně se po nahrávání cítím o hodně líp. CD jsme tradičně nahrávali ve zkušebně, ale tentokrát to bylo oproti předchůdci dost dlouhé nahrávání. CD "...časem zapomenutí..." bylo hotové za dva měsíce, novinku "Vzpomínky v zrcadlech" jsme nahrávali přes půl roku. A byla spousta momentů, kdy jsem nevěděl, jak to bude nakonec znít, obvzlášť po tom, co se ani jeden nástroj včetně zpěvů nepodařilo nahrát "napoprvé". Tím nemyslím na první pokus, ale většinou to končilo tak, že na druhý den se akorát řeklo: "No, tak takhle teda né... táák znova". Po čase tohle začne lízt na hlavu. Ale je pravda, že ta euforie z hotového CD je možná o to větší. Takže teď už se jenom nervujeme, jestli se novinka "Vzpomínky v zrcadlech" bude líbit.
Myslíte si, že jiná sestava a lepší komunikace a tím i nové nápady udělali své?
Stáňa: To je otázka spíše pro Martina. Teď už i pro Toma. Uvidíme, jak jim půjde opětovná spolupráce, jinak se kluci (myslím všechny) skvěle doplňují.
Tomáš: Určitě, kapela ožila a chytila druhý dech. Už jen díky dobré atmosféře na zkouškách jde práce lépe od ruky.
Pavel: Personální změny v kapele které proběhly v letních měsících lonskéno roku byly určitě nezbytné k tomu, aby se kapela posunula vpřed. Já osobně jsem nečekal, že změny na postech v kapele proběhnou tak rychle. Naštěstí se toho Petr s Tomašem zhostili na výbornou.
Martin: I tak by se to dalo říct. Nová sestava udělala s náladou v kapele hodně. S nápady zatím tolik né, protože skladby byly připraveny už před ustálením sestavy. Ale věřím, že do budoucna to bude hodně vidět i na dalším materiálu. Ale nejlíp je to vidět na tom, když předtím bylo potřeba na jednu skladbu skoro dva měsíce práce, teď to bylo na stejnou skladbu dvě až tři zkoušky. Je to prostě uplně jiný přístup a je to vidět.
Petr: Řekl bych, že ano. Jsme, myslím, dobrá banda, na zkouškách je veselo a hudebně si sedíme. Konečně, tak to má být - do zkušebny se má člověk chodit odreagovat a problémy si nechat za dveřmi...
Co se týče psaní textů a hudby, jako autor na nové desce je jméno Martin Hrachovec. Opravdu to je všechno jen tvoje práce?
Martin: Ano, tohle album jsem dával dohromady sám. Skládání hudby trvalo tentokrát dlouho, možná skoro tři roky, ono taky nebylo kam spěchat. Je pravda, že kromě skladeb, co jsou na CD, vzniklo i dalších X šuplíkových věcí, některé z nich se i nahrály. Na CD se ale nehodily, nebo nebyly ani hotové. No, třeba se někde a někdy ještě ukážou. Možná by to s tím autorstvím bylo jinak, kdyby se Tomáš Ráček vrátil do kapely aspoň o půl roku dřív, ale teď už je to bohužel jen kdyby. Tomáš má dost dobrých nápadů, takže na další nahrávce se určitě dočkáme i jeho autorství.
Kde bereš inspiraci? Z čeho čerpáš?
Martin: To je vlastně dost složitá otázka. Inspiraci má člověk téměř každý den před sebou, jenom to všechno dokázat vstřebat. Můžeš samozřejmě psát texty o tom, jak ti týden před výplatou nevychází na pivo, nebo jak ti policie obula auto, ale myslím, že to je pro každého každodenní realita. Zkrátka, že je zbytečný to lidem ještě připomínat hudbou. Takže konkrétní inspirace, nevím jak to popsat, všechno jde z pocitů a z toho, co se děje kolem. Výhradně takhle to fungovalo do minulého alba "...časem zapomenutí...". Teď je to trochu jinak. Na novince, je hodně z osobních zkušeností a životních problémů, ale pořád je to o pocitech a v takové hudbě a textech si může člověk najít skutečně leccos...
Velmi zajímavý obal CD, trochu smutný a temný. Dá se to pochopit jako výraz alba? Nebo je to něco hlubšího?
Martin: To je přesné, je to výraz alba. Jindrovi Ráčkovi se i tentokrát povedlo obal nasadit přesně podle nálady a podle názvu alba.
Petr: Viděl bych to asi takhle: pro mě je to obraz dnešní doby - temný, načernalý, smutný...
Act of God podle mne tíhne více k melodičtějšímu gothic metalu nebo se v dalších letech bude ubírat do deathových poloh? Narážím na skladbu "Svět pod ledem", která je oproti ostatním skladbám na albu výrazně drsnější.
Tomáš: Do deathových poloh se ubírat nebudeme, vždycky jsme se snažili dělat hudbu více různorodou, takže je možné, že se do budoucna setkáme i s prvky jiných stylů. Ale základ bude ponechán v melodickém metalu.
Stáňa: Jsem proti škatulkování. Díky velké barevnosti a střídání různého pojetí písní, si nemyslím, že by se mělo ubírat jakýmkoli určitým směrem do škatule. Kluci dělají co je baví a díky objevování nových písní a inspirací si nemyslím, že by se to mohlo stočit jen do jednoho směru. Jsou velice "barevní" a právě proto mě baví. Můžu si v této hudbě najít všechno možné, jako zpěvačka se mohu dost vyřádit.
Martin: S tím škatulkováním je dneska asi už trochu potíž. Dneska se metalová scéna tak nějak nenásilně prolíná do sebe, že už to asi není tak jednoznačný, co kdo hraje. Proto jsme si nakonec řekli, že bude ideální to zkrátka zabalit do té původní škatulky a to "heavy metal", i když to není uplně přesné. Skladba "Svět pod ledem" byla pro nás spíš výzva, která na CD původně být ani neměla, ale po poslechu celku nepůsobila uplně mimo, takže zůstala. Navíc je to skladba, která vznikla snad už někdy v roce 2009, ale na koncertech jsme jí moc nehráli. Ale měnit styl (aspoň teda záměrně) určitě nechceme.
Pavel: Act of God prošli určitým vývojem a nemyslím si, že by se kapela měla ubírat death metalovým směrem.
Petr: Za sebe doufám, že ne! [smích] Nechci, aby mi shořely nohy, k čemuž to tímto tempem a skladbami rázně směřuje. Další otázka bude směřovat k tomu, jestli jste přemýšleli o melodičtějším výrazu kapely? Zase tu je jedna asociace na jednu skladbu z vaší novinky a to je "Bez zvláštních slov a frází". Skladba, ve které se i Martin ukázal jako dobrý zpěvák. Podle mě velmi výborná záležitost a škoda, že tento svůj potenciál Martin neuplatňuje ve více skladbách.
Tomáš: Já myslím, že Martin svůj potenciál do budoucna ještě uplatní, aspoň já ho k tomu budu tlačit.
Stáňa: O směřování už se vyjadřovat nebudu, bych se opakovala, ale musím souhlasit, že Martin by MĚL - podle mého soudu - více zpívat. Zní to hodně dobře.
Martin: V případě "Bez zvláštních slov a frází" to bylo trochu jinak. Skladba vznikala hodně dlouho a text jsem napsal až den před nahráváním zpěvů. A to jak zpěvy budou rozděleny, se doladilo až při nahrávání. Původně to měla celé zpívat Stáňa, nakonec jsme zkoušeli měnit výšku zpěvu, ale dopadlo to tak, že nejlepší varianta se nám zdála právě ta, která je nakonec na CD - no, jak logické. Myslím, že zpěvy na CD jsou rozděleny tak akorát. Tedy ten hlavní a ty další.
Jak jste přišli ke Stáně Novotné? Její hlas je ve vysokých polohách opravdu velmi příjemný.
Martin: Se Stáňou se známe už asi osm let. Dokonce v roce 2004 několik koncertů s AoG absolvovala jako host. Tenkrát to bylo sice trochu divoké, ale těch dalších pět let bylo dlouhá doba na zlepšování a evidentně se to vyplatilo. Sice s ní někdy není jednoduché vycházet, ale tak každý jsme hold nějaký. Pravda, co do zpěvu a hlasu, víc mě "to bere" spíš v těch nižších zpěvech, ale je hodně fajn, že to další vnímá úplně jinak.
Co se stalo s Annou Burianovou?
Tomáš: Anna byla v kapele do roku 2007. Poté se AoG na čas rozpadli a při novém formování již Martin spolupracoval se Stáňou. Anna momentálně studuje a můžete ji slyšet v liberecké hard-rockové kapele Černá díra.
Martin: Když kapela v roce 2007 ukončila činnost, nebyl jsem už členem. A když v roce 2009 došlo k obnovení, měl jsem jiné nápady a představy o hudbě, zpěvech, stylu. Anna v nich zkrátka nebyla. Ale zpěvu se věnuje dál. Ono by celé tohle povídání o dění v kapele v letech 2006 - 2009 vydalo na samostatný článek.
Budete určitě koncertovat, abyste představili svou novou desku, kde všude vás mohou diváci vidět?
Tomáš: Koncertů se pokusíme stihnout v tomto roce co nejvíce. Zásadní koncert proběhne 19.3.2011 v libereckém klubu Černý Panter, kde proběhne křest nového alba a zároveň se oslaví 10-ti leté výročí vzniku kapely. Seznam koncertů na tento rok ještě není uzavřen a můžete ho průběžně sledovat na www.actofgod.cz, nebo na www.bandzone.cz/actofgod.
Nějaké další plány do budoucna?
Pavel: Pro kapelu je důležité se dostat na velké festivaly. Zároveň chceme některým skladbám dát anglický text a zahrát si v zahraničí.
Martin: Plánujeme hodně dopředu a snažíme se toho držet. Tím, že se vydání CD "Vzpomínky v zrcadlech" opozdilo téměř o tři měsíce, bude letošní rok asi trochu boj o hraní. Ale příští rok se budeme snažit zahrát všude, kde to bude možné. Plánování o další nahrávce není teď na místě. Nakonec, uvidíme, jak dopadneme s aktuálním CD.
Petr: Hrát, hrát, hrát...
Co třeba nový klip?
Martin: Klip by byl určitě hodně potřeba co nejdřív, ale chtěli bychom, aby když budeme takový klip dělat, aby byl skutečně na úrovni a to jak scénikou, zpracováním a tak dál. To je ovšem o penězích a ty nemáme. Pokud bychom dělali klip "z vlastních zdrojů" bojím se, že by to nedopadlo dobře.
Takže díky moc za rozhovor a držím samozřejmě palečky na vaší pouti metalovým světem.
