Už po třetí měla severomoravská metropole, neboli též železné srdce republiky – Ostrava, tu čest přivítat na své poddolované půdě americké thrash metalové vládce, kapelu SLAYER! Tentokrát se tak stalo ve středu 6.června a to v porubské sportovní hale Sareza.
Na tento koncert jsem se osobně velmi těšil, neboť ke své hanbě musím přiznat, že Slayer jsem v ten den viděl úplně poprvé. Předchozí možnosti mi vždy nějakým způsobem překazil zlomyslný a nevypočitatelný osud, ale tentokrát jsem mu s chutí ukázal prostředníček a lístek na koncert si pro jistotu schovával doma už od dubna. Ze své zatuchlé krypty to mám po dálnici do Ostravy coby kamenem dohodil, nicméně i přesto dorazila naše čtyřčlenná osádka k Sareze s určitým zpožděním až po půl sedmé večer. Parkovací prostory kolem haly byly už beznadějně plné, ale nakonec se nám, ve fázi gradujícího zoufalství, zaparkovat přece jen podařilo.
Do nitra haly jsme dorazili právě včas, aby nás zde přivítaly první údery ostravské
crust/rock´n´rollové sbíječky MALIGNANT TUMOUR. Tito borci se jako
předskokani Slayeru zřejmě osvědčili, a tak si tuto radost a poctu náležitě vychutnávali
už podruhé.
Jejich energický set jsem sledoval z výšin ochozu, neboť jsem tam poctivě čekal v dlouhé
a jakoby zakleté a nepostupující frontě na zlatavé osvěžení. Nevím, co bylo přesnou
příčinou příšerné čekací doby, ale výsledek byl takový, že první hlt piva jsem do sebe
lil až během poslední malignanťácké skladby. Nicméně, jak jsem již psal, výhled z ochozu
byl dobrý a zvukově to zde rovněž nebylo nejhorší, takže veškeré pecky těchto kníratých a
fousatých ďáblů v rozervaných džískách s nášivkami a jedním kloboukem, jsem si pěkně užil.
Malignanti, jako vždy, zahráli velmi dobře a fanoušky v hale rozehřáli víc, než kvalitně.
Poté následovala nezbytná pauza a prostory za pódiem ozdobila obrovská plachta s logem králů
thrashe! Nenechávaje na sebe příliš dlouho čekat, vrhl se do svého kulometného hnízda nejprve
Dave Lomabardo následován zbytkem kapely. Zdravotně sužovaného Jeffa Hannemana zastupoval i
tentokrát skvělý Gary Holt z kapely Exodus a obsadil, z mého pohledu, levé křídlo pódia.
Vpravo nastoupil jedinečný kytarový válečník Kerry King a prostřední útočná pozice patřila,
jak jinak, Tomu Arayovi!
SLAYER začali hned pěkně zostra a to skladbou „World Painted Blood“
ze stejnojmenné poslední desky. Kulometná palba Lombardových kopáků byla natolik silná, že
rozhýbala všechny mé vnitřnosti, včetně zdárně tuhnoucích jater. Pan zvukař to pravda
pořádně přehnal a člověk měl v této smršti pocit, jako by kolem něj cválalo stádo zdivočelých
koní. Následovaly pecky „Psychopathy Red“ a „War Ensemble“, během nichž se zvuk podařilo
solidně vyladit a usadit v relativně vyvážené poloze. Svou oblíbenou skladbu „Die By The
Sword“, z debutního alba „Show No Mercy“, jsem si tak mohl vychutnat už se vším všudy.
Jakoby kapela vytušila mou radost, naládovala tam ihned další projektil v podobě skladby
„Chemical Warfare“ a dostala tak mou tělesnou teplotu opět o něco blíže varu. Zatím
poslední studiová nahrávka zde byla prezentována ještě i skladbou „Hate Worldwide“ a po ní
už následovaly jen klenoty staršího data z alb nejkultovnějších. Každopádně posuďte sami.
„Mandatory Suicide“, „Altar Of Sacrifice“, „Jesus Saves“, úžasná „Seasons In The Abyss“,
„Postmortem“, „Spirit In Black“, „Dead Skin Mask“ a konečně i „Angel Of Death“! Zkrátka parádní
jízda zásadními milníky těchto metalových veteránů. Kerry King se v sólech zdatně střídal s
Gery Holtem a jelikož jsem stál na straně Kinga, přišla mi jeho kytara o poznání výraznější.
Po koncertě mi však ti, stojící na křídle Geryho tvrdili zase opak, což zákonitě vedlo k
potvrzení faktu, že zlatá je vždy ta střední pozice. Arayovu basu jsem občas také zaslechl,
ale jak už to v takovýchto velkých prostorách bývá, pod celkem se přece jen značně ztrácela.
Co se ale neztrácelo vůbec, byl jedinečný a nezaměnitelný vokál, který neúnavně chrlil všechna
ta zlověstná a známá slova. Až během vystoupení jsem se dozvěděl, že zrovna v den koncertu
slavil Tom Araya své padesáté první narozeniny a mnozí fanoušci se proto v pauzách snažili o
klasický popěvek Happy Birthday To You. Tyto pokusy sice nedosáhly výraznější podoby, ale i tak
je naprosto jasné, že fandové nezapomněli. Za sebe můžu tedy alespoň dodatečně popřát vše
nejlepší, pane Araya a ať Vám to bezchybně šlape i nadále.
Po krátké pauze nakonec kapela přidala k dobru ještě další dvě legendární pecky a sice
nesmrtelnou „South Of Heaven“ a „Raining Blood“!
I přes skandování fanoušků už sice k žádnému dalšímu přídavku nedošlo a rozsvícení světel ohlásilo konec, ale i tak jsem z haly odcházel s naprosto uspokojujícím pocitem a výrazným hučením v hlavě (no snad mi ten sluch ještě nějakých pár let vydrží). Srovnávat s předchozími koncerty této legendy sice nemohu, ale za sebe můžu říct, že jsem byl tímto vystoupením nadmíru potěšen a myslím si, že Slayer podali velmi dobrý výkon.
11.6.2012 (sekersson)
