Oprávněnost či neoprávněnost tohoto tributního alba se dá rozdělit do dvou kategorií a každá bude mít svou pravdu. Pseudo metalisté, jež domácí scénu nesledují a berou ji spíše jako něco podřadného a méněcenného, mohou v celosvětovém měřítku tento tribut brát jako neoprávněný až zbytečný. Žel i tací se mezi námi nachází a my je necháme, ať si svou pásku na očích klidně nosí dál. Nás ostatní (doufám, že je nás většina) nemusím snad nijak zvlášť přesvědčovat o oprávněnosti této pocty. Vždyť co by byla naše metalová scéna koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let bez Debustrolu a jeho demáče „Vyznání smrti“ a alba „Neuropatolog“. Byla by ošizena o svébytný thrash nářez s chytlavými texty. Vždyť kdo z nás postarších (tehdy v pubertálním věku) si neujížděl na památné větě „Tak se všichni...“. Kdo z nás si při prvních ilegálních alko dýcháncích nevyřvával „Tak jsem Antikrist a se...“. Snad jen ty, pro něž byl Debustrol za hranicí kraválu, nedonutilo „Údolí Hádu“ vyklepávat si lupy z nuceně na krátko střižených vlasů. Nijak zvlášť se neřešilo, že by mohlo jít o protikomunistickou rebélii, když náš pubertální světonázor sahal jen tam, kam se věšel metal, pivo a holky. Tohle za nás řešili jiní a nevyřešili, protože Debustrol tu byl i po revoluci a mnohým z nás zahřívá sbírku s vinyly škodolibý Fredy. Nebudu tady řešit, do jak velkého hnoje vedou některé úkroky v dějinách Debustrolu, protože se to mohlo i někomu líbit, ale je pravdou, že tento tribut se většině z nich zdárně vyhnul. Důležitější je, že nás až dodnes neustále zásobují svojí verzí vkusného nevkusu. Mají stále své věrné a rozhodně nežijí pouze jen ze své minulosti.
DISFIGURED CORPSE okořenili skladbu „Antikrist“ o vkusné lehce
industriální intro a pak už to vysmažili dle vzorce - masakr jak zákon káže. Někdo by
mohl namítnou, že je to trochu rutinní práce, ale totálně vraždící a mě se tahle
verze rozhodně zamlouvá.
„Protest“ v podání RADIOLOKÁTOR mě na celé kompilaci baví asi nejvíc.
Ne proto, že se možná až moc přiblížili svým pojetím k originálu, ale díky té crustové
energii, která má právě s originálem hodně společného a o tom Debustrol prostě byli.
Blackosh, CALES a jeho totálně masakrující verze „Údolí Hádu“. Při
té zběsilosti se můžou zdát ultra rychlé pasáže až chaotické a škarohlídi by mohli
tvrdit, že zde byl zadupán (třeba i z důvodu použití bicího automatu) původní duch.
Ale mě to přijde jako vcelku hodně originální peklo.
Ještě temnější udělali AVENGER už takhle dost temnou skladbu „Příchod
zla“. Možná se na úkor tý temnoty trochu vytratila původní agresivita, ale až takovej
problém bych v tom neviděl. Jinak naprosto parádní záležitost i s těmi tympány.
MASTURBACE si vzala do prádla skladbu „Vyznání smrti“, kterou vtipně
nazvali „Vysrání smrdí“. Ovšem měla-li být jejich verze k pobavení, tak u mě se minula
účinkem. Ještě ten úvod vypadal hodně zajímavě, ale dál už mi to přijde hodně nucený.
Bez tohoto příspěvku bych se určitě obešel, ale třeba se někomu podobný druh humoru
zamlouvá.
INGROWING se snad nikdy s žádnou předělávkou extra nemazlili a vždy
to prostě namlátili tak nějak podle sebe a to nemyslím ve zlým. Kdo nemá rád grind,
toho asi nejspíš jejich verze skladby „Neuropatolog“ extra nezaujme a marast
pogo si tím neužije.
Řezničina „Krvavá práce“ v podání TORTHARRY je prostě parádní thrash
jízda v death kolejišti. Prostě zachování staré dobré thrash podstaty v death
metalovém podání. Tady není snad žádných výhrad.
FEEBLE MINDED osobně beru jako hodně dobrou kapelu, ale jejich
verze „Právo chcípnout“ mi tak nějak ne a ne zalízt pod kůži. Ne, že by ta skladba
byla špatná, ale jako by se v ní Debustrol při vší tý brutalitě tak trochu ztratil.
Možná až moc pohodově může vyznít už tak vcelku pohodová „Svět co zatočí s tebou“
v podání veteránů V.A.R.. To ovšem záleží na úhlu pohledu. Osobně
bych možná preferoval ostřejší zvuk kytar, aby to zatočilo se mnou, ale jinak
prostě pohoda.
Nejoriginálnější a zároveň nejrozporuplnější je „Sarkofág smrti“ v podání
SUN.HAS.CANCER. Pro mnohé těžko polknutelné sousto a nejspíš se
dočkalo hodně odsouzení za vraždu ducha Debustrol. Je pravdou, že jsem byl touto
verzí hodně zaskočen, ale přišla mi taková poctivá a uvěřitelnější než ta od
Masturbace. Když ne výborná, tak rozhodně zajímavá.
Jestli bych měl mluvit o trochu rutinním přehrání, tak je to tak troch případ
EDAIN a jejich verze „Vyhlazení“. Což o to, nahraný a zahraný
to je pěkně, ale tak nějak bez šťávy, bez energie. Chtělo by se do toho trošičku
opřít, a zejména zpěvák.
To MORTIFILIA se toho těžce nebála a „Stanoxofobii“ nařezala pod
tlakem. Takovýhle covery se poslouchaj jedna báseň. Tady by se nabídla otázka,
jestli by Mortifilii přeci jenom neslušel jiný song.
LOCOMOTIVE nepatří zrovna mezi mnou vyhledávané skupiny, ale
„Yugoslavia“ jim sedla jak prdel na hrnec. Výborná energetická nálož.
Tady není absolutně co dodat.
To samé v bledě skákavém se dá říci i o BETHRAYER a jejich
předělávce „Umučená“. Snad jen oproti Locomotive to není tak energický, přesto
velmi dobrý.
ELYSIUM si poradili se skladbou „Masoterian“ taky velmi dobře.
Prostě předělávky, kde se nad tím moc nepřemýšlí a jednoduše se to tam namlátí
po svém, ale se zachováním původna, jsou prostě asi ty nejlepší.
Je–li, nebo není tato pocta povedenou či nepovedenou si musí každý přebrat sám. Z mého pohledu je hodně povedená a rozhodně je co poslouchat. Nad sestavou kapel se nebudu pozastavovat, i když je mi jasný, že spousta lidí bude tvrdit, proč zrovna oni a ne proč tamty. Tady by to vedlo opravdu k mnoha diskuzím, jako proč ne více mladých kapel, a proč jsou tam veteráni (i souputníci), kteří jsou spíš taky zralý na nějakej ten tribut. Já bych se spíš pozastavil nad chronologickým seřazením skladeb. Na jednu stranu je to fajn. Člověk to má tak nějak seřazený podle vzniku jednotlivých skladeb. Na stranu druhou je znát ten vývoj Debustrolu a tak první část alba je spíš masakroidní a druhá část spíše volnější a houpavější. Někomu to možná vyhovuje, ale já bych spíš uvítal to tak nějak prostřídat. Co se týká obalu, tak ten je hodně vyvedenej. Samozřejmě by se mohli najít šťouralové, kteří by mohli tvrdit, že booklet je spíše o efektivní kráse než o informatice, ale, vezme-li se v potaz, že kompilace vyšla s magazínem Pařát a připočte se ona dvoustrana z časopisu s komentáři zúčastněných kapel, tak není opravdu co řešit. Pro ty, co mají ve zvyku pořád něco srovnávat se zahraničím a nedokáží pořádně ohodnotit domácí práci, ať už se stavíte k tomuto tributu jakkoliv, tak věřte, že i v relativně vyspělejších metalových scénách vycházejí mnohem hůře pojaté pocty.
4.6.2012 (Rock´N´Roll Hell)
