O skupině BATHORY se napsalo už hodně, ale myslím, že udělat takové malé shrnutí za tvorbou jednoho z průkopníků epického viking metalu, Tomase Forsberga alias Quorthona, který by se letos dožil 46 let, stojí za to.
Když Tomas Börje Forsberg zakládal skupinu Bathory bylo mu jen sedmnáct a hledal nějaký nick, pod kterým by schoval svou totožnost. V té době to bylo u některých spolků docela populární, vzpomeňme třeba na Venom nebo Voivod. Jeho první nick byl Black Spade, který změnil na Ace Shoot. No a konečná podoba jeho přezdívky se stala nakonec „Quorthon“ (jeden z démonů) a to mu už zůstalo. Pod tímto nickem ho poznal celý svět.
Přes veškeré dohady, které kolují o skutečném obsazení jeho skupiny, tak faktem zůstává, že na začátku v Bathory byli i jiní muzikanti kromě Qurthona. V období 1983 až 1985 se zde vystřídali: baskytaristé Frederick Melander (Hanoi), Rickard Ribban Bergman a Andreas Johansson. Bubeník Stefan Larsson, který natočil první dvě řadovky, odešel až v roce 1986, kdy ho nahradil Paul Lundberg. Od roku 1988 jsou na albech uváděny jména Kothaar (baskytara) a Vvornth (bicí). Jsou to předívky pro všechny muzikanty, kteří ve studiu Tomasovi pomáhali. Možná proto se začalo šířit, že jsou Bathory od začátku one man band. Když budeme přesní, úplně od začátku ne, ale v následujících letech to byla výhradně Qurthonova skupina, jeho splněný sen. Stal se vládcem, textařem a tvůrcem toho kultovního “ansámblu”.
První stejnojmenné album “Bathory“ vychází u Black Mark
Production v roce 1984 a během pouhých 27 minut se dozvídáme, co je to nekromancie
a obětování. Blíží se armagedon, povstávají mrtví a začíná válka. Syrový zvuk, který
určitě nesplní kriteria dnešní doby. Nicméně je to první počin této “krvavé hraběnky”.
Druhé album “The Return...” (1985) vychází u stejného labelu.
Tímto albem se nesmazatelně zapsali do podvědomí každého metalové fanouška. Ocitli
jsme se znovu v totálním ničení, poháněni zvířecím chtíčem a posedlí obřady vzývajících
temnotu. Je to opravdový návrat temnoty a zla. Na podporu tohoto alba udělali i pár
koncertů. V německém Weinheimu se potkávají na jednom pódiu se Celtic Frost.
Po dvou letech se na pultech objevuje “Under the Sign of the Black Mark” (1987).
Byl to počátek další etapy Bathory. Quorthon zůstává sám a na této desce mu vypomohl
jen Paul Lundberg na bicí, ostatní bylo v režii samotného Quorthona. Mohu upřímně říct,
že při prvním poslechu jsem byl unešen. Byla to neskutečná porce syrového black metalu,
která začala opravdovým masakrem. Ve skladbě „Woman of Dark Desire“ se pak dostáváme
k samotné historické postavě, po které skupina dostal název, a to k Alžbětě Báthory,
která se podle pověstí koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo a duši.
"Čachtická paní" Alžběta Báthory se ve svých 15 letech provdala na zámku Vranov nad
Topľou za hraběte Ference (Františka) Nádasdyho. Na domnělé ukrutnosti páchané hraběnkou
přišel 29.prosince 1610 zástupce krále a správce země Uherské Jiří Thurzó. Hraběnka
byla proto ihned uvězněna v podzemí hradu a její služebníci byli převezeni do sídla
Jiřího Thurza. Později byl ustaven soud bez přítomnosti hraběnky. Služebnící odsouzení
k smrti a "Čachtická paní" zazděna v jedné místnosti čachtického hradu a v osamocení 28.srpna
1614 ve věku 54 let zemřela.
Pak přišlo volání z hrobu a ohnivé vozy se přehnaly přes temnou krajinu. Oheň a plamen
pak zapálil třináct svíček, aby do ulic vyrazila horda s tričky Bathory na sobě a přivítala
naší víru černého znamení...
Albem “Blood Fire Death” (1988) se Quorthon vzdaluje temnému
lyrickému obsahu svých textů. I přes údernou stránku svých skladeb se pomalu vytrácejí
motivy temnoty, satanismu, okultismu a přicházejí nové příběhy zahrnující bitvy,
stíny bezvěrců, nebe v plamenech, hněv boží. Celé album je pak završeno působivou skladbou
“Blood, Fire, Death”.
Páté album “Hammerheart” vychází v roce 1990 u Noise Records.
Po jeho poslechu zazněl z mých rtů jen úžas. Byla to absolutní změna oproti předešlým
deskám. Volnější valivé tempo, mírnější vokály doprovázené výtečnými sbory a skladby
byly delší než tomu bylo doposud. Epické příběhy se týkaly jen vikingské mytologie.
Pro někoho, kdo miluje vikingskou mytologii jako já, je to další bod navíc. Můžeme se
tu potkat S Odinem, Thorem, Síní padlých „Valhallou“, kam za doprovodu valkýr přicházejí
padlí bojovnící - einherjové, kteří se zde připravují na poslední bitvu (Ragnarök).
Myslím, že „Hammerheart“ je zaslouženě uznávané jako nejlepší dílo těchto průkopníků
epického viking metalu.
Pokračování epického konceptu přichází s albem ”Twilight of the Gods“ (1991),
které vychází opět u Black Mark Production. V té době jsem se dozvěděl, že Quorthon
svůj čas kromě své práce tráví také poslechem vážné hudby. Přes velmi zdlouhavý úvod
titulní ”Twilight of the Gods” se mezi krví a železem pod runami objevují příběhy o
bozích, vítězstvích, mečích v rukách a severských pastvinách mezi drsnými horami.
Pochopil jsem, že získané zkušenosti z vážné hudby se promítly na tomto albu.
Impozantní závěr pak patřil skladbě “Hammerheart”, kde byla použita hudba anglického
skladatele Gustava Holsta (The Planets, Op. 32), kterou Quorthon upravil.
Po třech letech se Quorthon rozhodl vytvořit své sólové album, které se bude
lišit od ostatních počinů jeho skupiny. V září skutečně vychází ”Quorthon – Album“
(1994). Je to zajímavá kombinace grunge rocku a punku, kde se údajně inspiroval Black
Sabbath a Sex Pistols.
V tom samém roce však vydávají Bathory své sedmé album “Requiem“ (1994).
Možná, že nebudu sám, kdo řekne, že to je neskutečný průser. Kdo byl zvyklý na pomalé
a tématicky přijatelné skladby, tak ať to ani neposlouchá. Válečné stroje, krev a
zabíjení, to všechno v laciném thrash black metalovém opojení.
Rok na to vychází “Octagon” (1995), které je asi pokračování
desky předešlé. Nevím, jestli to měl být návrat k osmdesátkám. Ale i kdyby byl,
tak je to velmi špatný vtip. Rozhodně patří do krabičky: ´nelíbí´.
Ohlášené album “Blood on Ice“ (1996) jsem už ani nechtěl poslouchat,
ale když jsem uviděl obal, řekl jsem si, že to bude něco jiného. Obal někdy hodně
napoví a zde jsem se přesvědčil, že to je pravda. Byl to návrat Vikingů v celé své kráse.
Muži železa, válečníci na koních s meči nad hlavou. Bohové hromů a vichrů. Bohyně bitev
a válek. Všudypřítomný Odin a jemu zasvěcení havrani Hugin a Munin, létající světem a
nosící svému pánu novinky. Sedávajíc na Ódinových ramenou a šeptajíc mu do uší, co viděli
a slyšeli. Byl to návrat, na který mnozí příznivci viking metalu čekali.
Po tomto skvělém návratu Quorthon vypustil své druhé sólové album “Purity of Essence” (1997). Měl jsem z toho trochu smíšené pocity, kombinace Sex Pistols, Sabatů a Beatles jako v balíčku s grunge rockovým nádechem ve mě důvěru nevyvolala. Při poslechu toho 2 CD jsem však musel smeknout před nápady, jak se vypořádal s kombinací grunge, punku a rock´n´rollu.
V roce 2001 vychází "Destroyer of Worlds". Vrací nás do období
alb "Twilight of the Gods" či "Blood on Ice", ale jen čtvrtina materiálu je
podobného konceptu těchto alb. Zbytek alba je velmi odlišný a pro mě dosti nezáživný.
Lepším pokusem o návrat epického viking metalu jsem spatřoval v albech
“Nordland I“ (2002) a “Nordland II“ (2003), kde se
vrací zpět k tématu jemu nejbližšímu; vikingské mytoligii. Je to Nordland - severská
zem a zima je zde nemilosrdná. Tak jako život vikingského válečníka. Znovu se tu ocitáme
v lesích, v mlhách bitev. Bratrství a cesta za vítězstvím se stala hlavním smyslem
statečných bojovníků. Útesy, břehy a zuřící vlny pod nekonečným nebem. Smrt a znovuzrození
synů severu, kdy nepřátelé země ochutnali chuť krve a oceli. Bohové berou a bohové
dávají. Valhalla...
Na začátku roku 2004 se Quorthon potkává se zpěvačkou Jennie Tebler,
o které švédský magazín Swedenrock napsal, že je jeho mladší sestra. Sám Quorthon k
tomu jen dodává: „Všechny ty řeči kolem Bathory jsou šílené!“.
Spolu nahrávají pár skladeb, jejichž finální podoby se sám už bohužel nedočkal.
3.června 2004 se mu v jeho bytě zastavilo srdce, a to jednou provždy.
Byl to den, kdy se Tomas Forsberg alias Quorthon dostal do posvátné síně padlých.
Welcome to Valhalla.
