INFERNAL BIZARRE - Mroczne dziedzictwo (2022)

No, tak teda polští masakrátoři INFERNAL BIZARRE udělali s novinkovým albem "Mroczne dziedzictwo", oproti čtyři roky mladšímu debutovému bratříčkovy "Medium", dobrej krok vpřed. I když někomu by se mohlo zdát, že udělali i krok vzad. Mohli by se totiž objevit názory, že se kapela vzdala jakési osobytosti a pouze se k někomu připodobnili, čímž se stali jednou z mnoha. Jenomže oni byli jednou z mnoha již při vydání debutového alba a to ještě kapelou trochu tuctovou. Tak proč stavět na osobytosti bez nápadů a rochnit se v bažinách tuctovosti, když lze dělat dobrou muziku i za cenu obviňování z plagiátu. A já bych to neviděl kolikrát s tím kopírováním tak zle. Oni se prostě učí od velmistrů žánru a to, co se naučí, mohou dále rozvíjet svým směrem. INFERNAL BIZARRE sice tedy zatím nic moc nerozvíjejí, což by v jistých ohledech mohlo být bráno jako negativum nového alba. No a jestli bude někdo brát toto album jako kopírku něčeho, tak já jej spíše beru jako náhražku, případně záskok za něco. Kdypak se asi poštěstí, že Morbid Angel a jim podobní zase vydají něco úctyhodného. Pokud někomu nějaké ty náhražky nevadí, tak právě toto album je velmi vhodné na vyplnění čekací doby na infernální déšť celebrit. Ano, INFERNAL BIZARRE krutě sešlápli plynovej pedál. Ne že by kapela neuměla hrát rychle již dříve, ale tentokrát se kapela mocně napila z kalichu hořkosti vysokooktanového paliva a po pekelných serpentýnách směle driftují do hlubin zkázy, až se za nimi taví asfalt a mění se v elementární zubožení duchovního aktu tvořivé prozřetelnosti. Hbytá melodika jako zubatá láska piraní obcuje s infernální herezí meluzíny v blasfémickém riffování tak mocně, až nečisté komíny vydávají svá čistá okultní svědectví o alegorii marnosti trvalého uspokojení. Bestiálně kruté ataky rytmiky požírají pomalost časoprostoru v ubohé slepé prozřetelnosti. Totálně zapomenuty jsou sžíravé pohnutky smutku, které vedly INFERNAL BIZARRE na debutovém albu koketovat s pomalými, až epickými pasážemi, jejich nemocný efekt se projevil pouze v natahování skladeb do neúměrných délek. I thrashingová ozvěna z dob minulých byla téměř zaváta sopečným prachem věčnosti a nebojím se kapelu INFERNAL BIZARRE již označit jako kapelu čistě death metalovou. Kapelu, která dokáže drtivě ničit a zapalovat nebezpečné ohně, ale dokáže nabídnou i požitkářství nekromantického rauše nebo osvícení temně duchovní. A jestli jsou INFERNAL BIZARRE kapelou jedné z mnoha? Ano jsou, ale posunuli se z ne až tak zajímavého thrash death metalového tělesa na pozici krutě zajímavé death metalové kapely, která jde proti všeobecnému trendu a využívá v textech svůj rodný jazyk. No a taky jdou INFERNAL BIZARRE proti trendu počítačově vyumělkovaných front coverů a sázejí na zajímavé a především poutavé temné obrazy a to se částečně týká i zajímavě vyhlížejících bookletů. Snad jen je škoda, že na rozdíl od debutového alba "Medium", které vyšlo v digipackové podobě, dali INFERNAL BIZARRE v případě novinky "Mroczne dziedzictwo" přednost jednodušší podobě klasického plast boxu. INFERNAL BIZARRE svou novinkou přžekvapili a já tedy nemám důvod házet dobré album do kopru a marně čekat, až se nějaká metalová modla opět rozhodne něco vydat. 10.11.2022 (Rock´N´Roll Hell [8/10])