BEKOR QILISH - Throes Of Death From The Dreamed Nihilism (2022)

Tak tady máme někoho nového a prý nesmírně talentovaného po stránce multiinstrumentální i po... Vlastně po všech stránkách, jak nám kolikrát nalhávají promo žvásty. Tím někým je Andrea Bruzzone a uvidíme, kolik pravdy z promo listu se točí kolem jeho projektu BEKOR QILISH. Ano, máme tady další one man záležitost pod vydavatelstvím I, Voidhanger Records, ale při nahrávání debutového alba „Throes Of Death From The Dreamed Nihilism“ bylo využito i služeb hostujících muzikantů a to muzikantů ne ledajakých. Ze skladeb tedy můžete slyšet hudební umění Colina Marstona (Krallice, Gorguts), Gabriele Gramaglii (Cosmic Putrefaction, Vertebra Atlantis), Romaina Goulona (Sadist, Necrophagist) a Eugena Ryabchenka (Flashgod Apocalypse). No a znalý těchto jmen by již mohli být v případě hudebního směřování projektu BEKOR QILISH trochu v obraze, neboť všichni hosté jsou uznávaní mistři nejtechničtějšího, nejprogresivnějšího a nejexperimentálnějšího extrémního metalu. Tak a teď jsou doma i posluchači neznalí a je ještě nutné podotknout, že se jedná o album hodně avantgardní, které rozhodně nejde zařadit do jednoho žánru v přímém pruhu. Nic jiného bych od labelu I, Voidhanger Records snad ani nečekal. No a mně, i když front cover alba i jakási hudební alegorická kosmičnost to hází někam jinam, připomínají písničky na albu uličky rudolfínské Prahy po setmění, kdy se z nich vytrácí lesk a sláva romantismu i osvíceného bezpečí. Kdy chůze po křivolaké, kamenité dlažbě začíná být zákeřně bolestivá. Kdy temná zákoutí uliček začínají nahánět děs. Kdy v tom děsu začíná ožívat tajemno okultismu, zneužitého ku prospěchu jedince. Již jen Bruzzonův vrčivý vokální projev dodává albu konzistentní black metalovou atmosféru. I když ne pouze onen hrdelní řev, ale i zvláštní black metalové kytarové motivy, které se mění ve smrtící salvy neurčita v death metalovém podání s plasticky vesmírnými zvuky kláves i free jazz astrálnem, jako z přízračné krajiny, o které možná sníte, ale navštívit byste ji nechtěli. Vynalézavost smrští pokřivených riffů ve složitých rytmech je totálně na hlavu postavená a mnohým nemusí absolutně dávat smysl. Logická povznesenost zde dostává pěkně na frak a každá ze skladeb by svou nápaditostí vystačila na celé album. Jenomže by mnohé nápady asi jen těžko byl schopen někdo využít plnou měrou, pokud by se jich dotyční interpreti nebáli, protože kolikrát působí jako splašené ozubené kolo z orloje, který chce za jednu temnou hodinu stihnout to, co by jiným orlojům trvalo celý světelný rok. BEKOR QILISH ukazují, kolik se toho dá stihnout i za pouhých šedesát sekund a potom kolikrát písničky působí jako zašifrovaný těsnopis v hlučné podobě. Zvláštností alba je, že se po zvukové stránce vyhnulo moderní hutnosti a jako by bylo vsazeno na povrchní hluk bez jakýchkoliv příkras. Na jednu stranu je to plus, protože album tím nezapadá do řady všech jakoby progresivních smotků současné doby, ale jakási vrzavá skřípavost kytar by mohla v někom vzbuzovat negativní odpor k dlouhodobému poslechu. No, ale prostě svět undergroundu porodil další šílenost, odporující běžným hudebním pravidlům a to šílenost hodně dobrou. 3.7.2022 (Rock´N´Roll Hell [8/10])