NAZGUL RISING - Cycles Of Primal Chaos (2022)

Po dlouhé době se mi dostává do rukou symphonic black metalové album, které mě skutečně zaujalo. Většinou mi podobná alba připomínají rozvětvenou barevnou maškarádu blaženosti, křičící nazdařbůh uměleckým sebeukájením. To ovšem není případ alba "Cycles Of Primal Chaos", italské krutohordy NAZGUL RISING. Ono by se možná dalo přemítat, jestli je toto album skutečně symfonické. Doménou veškerého zla jsou zuřivé kytary a ono symfonično je upozaděno, a téměř vůbec na albu nepřebírá roli prioritního dominanta. To symfonično připomíná popínavou rostlinu, která se kolem těch kytarových erupcí nesnášenlivosti obtáčí a svou jedovatostí umocňuje atmosféru rouhavé krutosti hnusu. V podstatě tvorba NAZGUL RISING vychází ze sveřepé nevraživosti dávných Darkthrone s citem pro orchestrálnost pozdějších Emperor a nedají se popřít i jisté vlivy Rotting Christ. Kdo má rád silně atmosferický a vražedně nebezpečný black metal, tak tady by poslechem nemusel prodělat správně podělané kalhoty a z mého pohledu se fanouškům kapely NAZGUL RISING vyplatilo to osmileté čekání na druhé album. Je totiž opravdu povedené. 31.5.2022 (Rock´N´Roll Hell [8/10])