SIMULACRE / ARCHVILE KING - Simulacre / Archvile King [split] (2022)

Když dva dělají totéž, tak to ještě neznamená, že z toho vzejde totéž. Proto se třeba dělají festivaly vaření kotlíkových gulášů, nebo se vydávají black metalová splitka. Pro někoho, kdo má zparchantělý chuťový buňky, může každý guláš chutnat stejně a prominenti, jenž mají svůj sluchový radar nasměrovaný jiným směrem, budou tvrdit, že slyší totéž běsnění, jako třeba na splitku dvou neznámých francouzských black metalových kapel SIMULACRE a ARCHVILE KING, které nám předkládá tradiční podporovatel temného francouzského undergroundu Les Actures de L´Ombre Productions, jež již tradičně ono vydání opatřil povedeným digipackovým balením. V tomto směru je tento label absolutně nedostižný. Ovšem je pravdou, že tímto vydáním trochu toto vydavatelství uhnulo stranou, protože ani jedna z těchto dvou kapel nepatří do typicky atypického francouzského black metalového undergroundu. Obě kapely totiž spíše více čerpají z tradic severských hrůzy větrů devadesátkových. Ovšem nutno dodat, navzdory všem škarohlídům, že každá trochu jinak. SIMULACRE, kapela, která již nějaký ten pátek existuje, ale díky personálním veletočům nebyla příliš akční při vydávání studiových počinů, čerpá z jakýchsi norských tradic rouhavého mrazu krve. Jejich čtyřskladbová nálož ovšem nemá nijak zvláštní bestiální podtext, ale spíše mysteriózně podřezává krky. Proč vraždit jako barbar, když to jde intelektuálsky, třeba po Faustovsku. Hodně tomu napomáhá perfektní řezavý zvuk kytar, ve kterém si nádherně ujíždím na absolutně špičkové souhře obou kytaristů. Ta je prostě naprosto brilantní, takže si o kapele SIMULACRE nemůže nikdo myslet, že je to nějaké opožděně narozené nedochůdče, a skladba „Tribus“ je naprosto impozantní masakr. Oproti tomu čtveřice skladeb kapely ARCHVILE KING má zvuk trochu kousavější a lehce nížeji položený, což má za následek destruktivnější aktivity kytarové nevraživosti. Tahle kapela je vlastně pouze one man band, který vznikl relativně nedávno, ale ve vydávání zrůdností se má vcelku čile k životu. No a tvorba tohoto bastarda má díky melodice trochu blíže ke švédskému pojetí black metalu, i když i ten norský vliv je nepopiratelný. No, ale třeba skladba „The Bastards Of The Sea“ v sobě nezapře kořeny osmdesátkového německého thrash black metalu, který se trochu prolíná i do následující „Pax Inferum (Dogs Of War)“. Možná, že mi jsou svou tvorbou SIMULACRE trochu bližší, ale ani ARCHVILE KING mě rozhodně nezklamali. Ta osmička, kterou dávám, se v symbol nekonečna nejspíš nikdy nezmění, přesto si ji v tuto chvíli oba protagonisté zaslouží. 18.5.2022 (Rock´N´Roll Hell [8/10])