ANNIKEN - Climb Out Of Hell (2022)

Blonďatá zpěvačka Anniken je již léta nedílnou součástí norské heavy metalové scény a to především ve spojitosti s kapelou Darkest Sins i studiovým projektem Ana – Metal For Charity. Jak sama protagonistka říká, tak ženský element v metalové muzice je hodně podceňovaný a to i co se týká skladatelského potencionálu. Ve své domovské kapele má dost prostoru pro své hudební i textové uplatnění. Baví ji s ostatními muzikanty skládat a přitom pozorovat, jak písničky rostou a ožívají. Ale přeci jenom skládat s někým společně je založeno na částečném kompromisu. A tak se rozhodla zrealizovat pod svým jménem ANNIKEN, za přispění vydavatelství Rockshots Records, debutové sólové album „Climb Out Of Hell“, které bude obsahovat čistě její skladatelský rukopis. No, čistě. Na několika skladbách se autorsky podílel i její manžel Marius Danielsen, s nímž působí v jejich domovské kapele Darkest Sins, a Anniken je vlastně i součástí jeho fantasy power metalové trilogie Marius Danielsen's Legend of Valley Doom. Ovšem v tomto případě nejde o to, že si Anniken postavila hlavu a řekla, teď udělám sólové album. Některé záležitosti jsou již staršího data a na některé nápady se ani nedostalo. No a v případě ANNIKEN by měli zbystřit fanoušci woman metalu, kapel jako Epica, Within Temptation a podobných. Hlavně by měli zbystřit ti, jímž se tvorba zmiňovaných kapel zdá poslední dobou unyle ospalá a na nebetyčně vyumělkované umění si hrající. Ne že by si Anniken nezvedala sebevědomí při uměleckém vyjadřování svých pocitů, ale přeci jenom sází na skutečnou dynamiku žánru, i sílu živelného vyjadřování a to i v písničkách, které mají blíže více k rocku než k heavy power metalu. Nejprve se pozastavím u vokálu Anniken samotné, na kterém je vlastně vše postaveno. Anniken je dobrá zpěvačka, ale svým projevem spadá přesně do škatulky vokalistek zmiňovaných kapel. Připadá mi to, jako kdyby byla uvězněná ve zlaté kleci, která v mainstreamu sice funguje, ale na osobitosti zrovna moc nepřidá. Ovšem je znát, že Anniken si dělala texty tak, aby ji v ústech seděly a v melodiích nezněly křečovitě. No a že si s těmi melodiemi umí pohrát a dát jim i emocionální podtext. Hned v úvodní „Spotlight“ jsou sloky jako by potemnělé, aby poté přešly do vznešeného refrénu. Ony ty vznešené, trochu pompézní refrény jsou dominantou alba a dá se o nich mluvit jako o prvoplánovitých. Ale tady jde o to, jestli je sežerete na první dobrou a nebo vámi neprojdou. Na rozdíl od spousty podobných alb mi to tady nepřijde až tak vyumělkovaný a ty refrény umí zaujmout. Ovšem při takové baladě „Back Then“ se mi otevírá nová možnost připodobnění, která se mi vkrádala na mysl i v jiných písních, a to k našim Anacreon. Ovšem když to vezmu jako pomyslný souboj těchto kapel, tak i když Anacreon jedou ve vyšších rychlostních otáčkách, tak jsou oproti ANNIKEN více pop než rock. Ale i ANNIKEN umí správně svižně metalově zabouřit do spádu vodopádů a to především ve skladbách „Climb Out of Hell“ či „No Name“. Ovšem ANNIKEN se neomezuje žánrově čistě na heavy power metal, ale jisté pasáže mají nádech i alternativního rock metalu. A potom je tady taky závěrečná „Amplified“, která ukazuje ANNIKEN s choutkami ke směrování k modernějšímu rytmickému metalu i s Rammsteinovským nádechem. Na závěr se ještě pozastavím u velmi pěkné balady „Save Us“, která má nádhernou atmosféru. Atmosféru, o jakou se marně pokouší naši populární umělci i se svými hitmejkry v předvánočních časech a přitom tahle písnička nemá s Vánocema nic společného. Tak nějak v souhrnu musím říci, že se mi po dlouhé době dostalo do rukou velmi povedené album melodického metalu, který skutečně šlape. No a kdyby Anniken samotná ještě předvedla více ze svého hlasového rejstříku a povolila uzdu osobitosti, tak by to mohl být konec hvězdných primadon v metalovém světě. 12.5.2022 (Rock´N´Roll Hell [8/10])