CIRCLE OF CHAOS - Forlorn Reign (2022)

Čímpak to asi bude, že mi švédská death metalová kapela CIRCLE OF CHAOS nezní na svém aktuálním albu "Forlorn Reign" tak úplně jako švédská death metalová kapela? Ne že by v nich něco málo švédského nebylo, jako třeba něco z Entombed či Dissection, ale kapela z těchto prohnilých vod příliš nečerpá. Kapela taktéž před ono death metal dává slovíčko melodic, ale to bych bral tak trochu s rezervou, neboť takhle melodiky znějí i tradiční death metalová alba, a na nějakej Gothenburg úplně zapomeňte, i když i tady by se jistá ovlivnění našla. Ale ne jen ona death metalová alba se melodickou zpovědí nad hrobem honosí, ale i alba thrash metalová vyrývají melodiemi neslušné ornamenty do slušnosti ďábelské obrody, zejména od amerických interpretů jako Slayer nebo Testament, jejichž odkaz jako kdyby byl zakódován v death metalové neposlušnosti CIRCLE OF CHAOS nejvíce. No a na vrub nepokořené smrti připočtěte jakýsi sirně hnilobný zápach Marduk. A proč mi tedy i jinak CIRCLE OF CHAOS nesmrdí po Švédsku? Z alba "Forlorn Reign" necítím tu švédskou zkaženost mrtvolného hnusu. Takovou tu morbidní nemocnost. Z části jako kdyby za to mohl zvuk, který je tak trochu hnán do americké pošetilosti. Neřekl bych přímo, že by albu slušel špinavější sound. To ono se vcelku dobře poslouchá ta kytarová souhra, ať již v melodiích jedou kytary unisono nebo proti sobě. Tady by ta špinavost jisté nuance smrti spíše skryla, ale mohutnější zvuk by skladbám vcelku prospěl. Pomohl by navýšit trochu onu death metalovou naléhavost zhoubné ošklivosti, kterou by mohlo podpořit i mocnější nasazení muzikantů a zejména vokalistův projev. Ovšem ten mě vcelku dokázal zaujmout jistým druhem urputné monotónnosti, na kterém si zpravidla neujíždím. I bicí by mohly znít trochu dynamičtěji, aby si ta smrt chrochtala blahem i za rohem. Ono totiž vše nelze řešit maximálním volume. Ovšem oproti takovým hezounky uhlazeným Amon Amarth, plujících na splaškách placených reklam a hrajících si na něco, čím nikdy nebudou, zní tvorba CIRCLE OF CHAOS pořád správně zkaženě. Jistá démonická nakažlivost mi dokáže rozcuchat háro a sirnatá smrti krása se v podobě roztřepených konečků vlasů stává hrůzou pro mé kadeřníky, takže kapela tím rozhodně neztrácí mou náklonost. CIRCLE OF CHAOS se sice nepouštějí do nějakých zběsilostních smrti serenád, ale velmi obratně si umí pohrávat s temnými motivy a to dost oceňuji. Pokud budu mluvit o front coveru, tak ten je taková klasická death metalová lidová tradice, kterou by někdo mohl nazvat kýčem, ale mě nijak neuráží. Ovšem booklet s texty a fotografiemi jako by mlžném oparu je vcelku hodně povedený. To jen tak na okraj, aby bylo známo, že death metal se nemusí nutně vnímat pouze ušními vjemy. I když o ně zde jde především a z nich nejsem zklamán ani omylem. 10.5.2022 (Rock´N´Roll Hell [7/10])