SONGS FROM BLACK SPIRIT - I Am Who I Am (2020)

V novém miléniu vyšlo nemálo kvalitních rockových i metalových alb. Nová rocková generace má z čeho vybírat. Vlastně i my postarší si máme co poslechnout. Jenom by nám to občas chtělo připomenout, z čeho rock vychází, co vlastně vyjadřuje a jak ve skutečnosti působil na jeho přívržence i moralistické odpůrce. A to bez toho, abychom se museli uchylovat k poslechu pravěkých alb. Současný rock je možná až příliš velkou součástí běžného života a i veteráni rocku, hard rocku i metalu se podřizují moderní době, aby byli in a ne jenom pouhé retro. Jenomže potom se vám dostane do rukou debutové album „I Am Who I Am“, nějakých SONGS FROM BLACK SPIRIT, odkudsi z Litvy, které nezní jako nějaké přihlouplé retro, přesto skvělým způsobem vystihuje živelně živočišnou propoctatu rocku a metalu s trochou provokativnosti. A perfektně to vystihuje i front cover s na půl lidskou tváří a půlkou s vizáží bestie. Podobné obaly již nejsou zrovna moc provokativními, ale kolárek na krku by přeci jenom mohl popudit ty, jenž si nechtějí připustit, že by ovečkám mohla kázat šelma. A rocková šelma jménem Vitalis „Don Vito“ Kairiūkštis skutečně káže. Tohle jméno si bude potřeba zapamatovat, neboť je to on, kdo stojí za veškerenstvem bezbřehého skladatelství SONGS FROM BLACK SPIRIT. Po krátkém instrumentálním intru „Saecula Obscura“ se z reprobeden vyvalí heavy power metalová ostrost „Love Is Blind“ s odkazem na hard rockovou hymničnost vzoru Rainbow. Jo „Avalon“. Nemá to něco společného s obdobím, kdy stoly byly kulaté a chlapi tvrdí. Tomuhle tématu se věnuje spousta power metalových kapel, ale kolikrát mám dojem, že v jejich podání jsou chlapi měchuřiny a nosí brnění z papíru, aby nedostali kýlu. Tohle ovšem není případ této power speed vypalovačky, kterou Vitalis perfektně vygradoval. Ono celkově si umí Vitalis pohrávat s atmosférami skladeb a ví, kdy zvolnit a kdy naopak přitlačit na pilu. Stejně jako v „Memories“, která je spíše hard rockovou záležitostí s podobností na Uriah Heep v trochu progresivnějším podání. Podobně zní i následující „Time“, která je ovšem vržena do temnoty Black Sabbath s fantasy náturou Dio. Dál již nebudu rozebírat jednotlivé songy. Stejně bych jenom chrlil superlativy, ale hlavně by ta recenze byla hodně dlouhá. Tohle není pouze obyčejné album, ale rovnou dvojalbum. Trochu jsem se toho děsil, protože kolikrát mi i u těch povedenějších alb stačí půlhodina poslechu, neboť se interpreti kolikrát zamotávají do stále stejných rockových zámotků, které neudrží můj soustředěný poslech. Jenomže tady si poslechnout dvakrát tři čtvrtě hodiny nebyl problém, natož pruda a ani do budoucna určitě nebude. Vitalis hýří nápaditostí a jednotlivé povedenosti sype s lehkostí z rukávu jako kouzelník sladkosti pro děti. Nebojí se zajímavé pestrosti ani střídmé rozmáchlosti. No a i když se vyhýbá prvoplánovité hitovosti, tak dokáže složit dechberoucí skladby, které jsou řízné, energické a až zvířecky živočišné. A rozhodně nic nekazí ani baladami, kterých se na albu nachází hned pět. Jsou to skutečné rockové balady, při kterých dítě asi nepočnete, ale jejich emocionálnost je velmi silná. Za nejpovedenější považuji asi „My Devotion“. Za baladu by se dala považovat i do temného blues oděná „Only Ashes“ s naprosto skvělým doprovodným ženským vokálem, což dělá z téhle písničky skutečný majstrštyk. Jenomže všechny skladby jsou skvělý a vážně nenacházím jedinou slabou písničku, zvláště když je zdobí nádherná kytarová sóla. Potom kapitolou samou pro sebe je zpěv, který svou pestrostí prolíná Kaie Hansena, Andyho Derise, Davida Coverdala i Axla Rosea. Vitalis zpěv podává energicky se skutečnou duší rockového zvířete a tak si občas i jenom tak zaječí, ale umí být i decentně podmanivý tak, jak si to žádají atmosféry jednotlivých skladeb. Ovšem v dost progresivní temnotě „Attack!!!“ využil i gothic blackového způsobu zpěvu po vzoru Tilla Wolfa z Lacrimosy. I proto se dá tohle dvojalbum poslechnout v pohodě na jeden zátah bez přestávky. Lovci talentů u Sliptrick Records, labelu, který má snad úchylku na vydávání debutových alb, občas vydají i nějaký ten ultra blábol, ale vydání alba „I Am Who I Am“, litevských rock metalových spiritistů SONGS FROM BLACK SPIRIT, je skutečná trefa do černobílého. 13.1.2022 (Rock´N´Roll Hell [9/10])