HRANICE ABYSS - Aphagy (2021)

Když vezmu death metal jako takový, tak mě bavila jeho původní smrtící bezprostřednost. V současnosti mi u většiny alb přijde ta devastační brutalita hraná. Přirozenost byla vytlačena sofistikovaností a to mě začalo nudit. Díky bohu za kapely, které šly ještě více do brutálu, případně do slammingu s nestrojenou brutalitou. No a kolikrát ještě k tomu dávám přednost začínajícím kapelám, jejichž nadšení nebývá falešné. No a nevadí mi ani onen moderní deathcore. Ovšem za předpokladu, že mi to rozmačká mozek. No a rozmačká mi mozek EP „Aphagy“, brazilských debutantů HRANICE ABYSS? Ale jo, vcelku jo. Spíše by se dalo říci, že mi to ten mozek rozkvedlalo, neboť jejich deathcore se mocně opírá o tradiční thrashing a určitě spousta posluchačů uslyší v jejich tvorbě vlivy Slayer. Ovšem zapomeňte na to, že by se jednalo o jihoamerickou mutaci Vader. HRANICE ABYSS se nesnaží jít do vysokootáčkových frekvencí, ale ve své core brutalitě staví svou vražednost na hravosti jednotlivých motivů. Někdy je tam těch motivů možná až moc, ale pro začátek u mě novicové HRANICE ABYSS bodují. Do budoucna bych jenom možná uvítal trochu dynamičtější zvuk. 15.11.2021 (Rock´N´Roll Hell [7/10])