Kapitola desátá: Stárnem.
Rok se s rokem sejde a najednou jich je deset. A než si třikrát vymkneme kotník, tak
těch let je třicet. Pro člověka je to nejproduktivnější věk jak na práci, tak na plození i
zabíjení. Ve psím životě je to věk o ničem. Tam již je pouze jistota hřbitova domácích mazlíčků
či vycpaného exponátu. Teda pokud se pes již v mládí nedočkal role hlavního hrdiny guláše v
kastrólu. V případě metalových kapel je to věk úctyhodný. Ano, existují kapely, které jsou i
služebně starší, až krutě starší, ale přeci jenom v drtivé většině umírají kapely z různých
důvodů v mnohem mladším věku. Pro mnohé kapely jsou všelijaké kulatiny důvodem k bilancim. Ne
že by na tom bylo něco špatného, protože člověk neví kolikrát dne ani hodiny. Jenomže kolikrát
veškeré bilancování může být podvědomou předzvěstí ztráty plodnosti, následného přežívání než
žití a nevyhnutelného konce. Death metaloví TORTHARRY se tedy taky dostali k třicetileté
existenci, ale na veškeré bilancování kálí jako dítě po třešních s mlíkem. Na důkaz své stále
mladické plodnosti radši vydávají novou řadovku „Altars Of Ignorace“ a to v pořadí již desátou.
Kapitola dvacátá: Stárnem a mládnem.
TORTHARRY nikdy nebyli trendařskou kapelou. I když ono jak se to vezme. I death metal byl svým
způsobem trend, než jej publicisté pohřbyli. Ale TORTHARRY si jeli ve smrtícím kovu dál. Samozřejmě
i v případě naší death metalové stálice probíhaly jisté vývojové stupně, ale novinkovým albem
„Altars Of Ignorace“ jako kdyby TORTHARRY opsali kružnici a vrátili se zpět tam, kde tu kružnici
započali malovat. Je to jako když se říká, že to, jak stárnem, tak se vracíme do mládí. Asi nikdo z
nás se netěší na klesající rozumové stupně a nošení plín, ale to se prozatím kapely TORTHARRY netýká.
Kapela sice opsala kružnici, ale pouze z pohledu půdorysného. Když si vezmeme náhled, tak zjistíme,
že to, co se jeví jako kružnice, je v podstatě spirála. TORTHARRY jako by se vrátili na svůj počátek,
či dokonce k prapoctatě smrtícího kovu, ale že jsou v naprosto jiném levlu. Z téhle kapely by si
měli vzít příklad i jiní, kteří zjistili, že na počátku bylo vše lepší, protože oni se sice vrátili
zpět na začátek, ale plnou měrou dokázali využít všech zkušeností, nabytých za ta léta cesty zpět.
Dokázali znásobit veškerou tu dřinu death metalového dělníka. Nové album je tedy našlapanou, precizní
porcí smrtící brutality, která nedaruje nic zadarmo. Prostě starý dobrý smrtmazec pro roztřískání
palice, i když se TORTHARRY nepouští do nějakých zběsiloidních závodů. I starej pes umí rozžvýkat
tuhý maso a nemusí se za ním honit, když si na něj může s fikanou mazlivostí počkat. Samozřejmě, že za
to, že kapela opsala kružnici ke svým počátků a přesto skončila o level výše, mohou i vyvíjející
se technické možnosti nejen hudebních nástrojů a jejich příslušenství, ale i studiových vymožeností.
Album má tedy velmi povedený vražedný sound, takže není divu, že ty povedené smrtící songy znějí fakt
smrtelně a ne jinak.
Kapitola třicátá: Přiznání.
Takže TORTHARRY se přes všechny útrapy světa doplácali ke třicítce smrtelné masakrálnosti a nikdy za
ty tři dekády mrtvolného hnoje nevydali album, které by bylo trapná marnost death metalového obludária,
přesto se musím přiznat, že přeci jenom jejich alba zase tak často ve svém přehrávači nerotuji. Ona ta
konkurence kvalitních kapel, nejen na death metalovém kolbišti, je obrovská. Kolikrát se mi stalo, že
jsem se k některým albům TORTHARRY zpětně vrátil, když vydali nějakou novinku. Ovšem novinku „Altars Of
Ignorace“ budu mít v domácím playlistu asi vcelku často, protože, i když se tihle smrtonoši vrátili ke kořenům,
tak je to skvělé současné death metalové album.
Kapitola čtyřicátá: Doufání a víra.
Tuto kapitolu TORTHARRY teprve začínají psát a já věřím, že i v této kapitole bude co číst a doufám,
že se toho čtení dožijeme co nejvíce. Taky věřím, že se TORTHARRY při svém mládnutí ve stárnutí nezmění
v žánrové promiskuitní puberťáky, kteří by chtěli zapůsobit jako šlapka na horňáky i dolňáky. Taky doufám,
že se nebude nic měnit na spolupráci TORTHARRY s MetalGate, která podle mě již delší dobu vcelku pohodově
funguje. To, jestli i v budoucnu bude fungovat spolupráce TORTHARRY a mistr Deather, tak to si budou muset
tito dva zúčastnění spolu vyřešit sami. Deather opět odvedl nadstandartní práci při grafické podobě digipacku,
ale řekněme, že jsem od něho již viděl i lepší záležitosti.
Závěr patří poděkování od postarších spoluobčanů, kteří se učili jiný světový jazyk než angličtinu a čínština
to nebyla. Český překlad textů může podle někoho zbytečně zabírat místo bookletu, ale podle mě to zase není
až takový nerozum. 9.8.2021 (Rock´N´Roll Hell [9/10])
