WITCHFUCK - Black Blood Baptism (2021)

To čert na koze jel a nad jiným dopravním prostředkem moc nepřemýšlel. Jenomže koza se bude radši kolikrát kochat bodlákem, než aby se hnala vlkovi do chřtánu. Já myslel, že když je Polsko tak silnou katolickou zemí, že budou debutanti WITCHFUCK pořádně fuckovat to svatouškovské blábolení o nesesmilníš, nesežereš, nepobleješ. Že do toho církevního hnoje pěkně silně dupnou, až budou sračky lítat. No a oni jaksi pouze podupávají okolo a pokouší se pouštět hrůzu. Hrůzu, která možná zabírá na děti. Ovšem pokud děti budou pod ochrannými křídly bohabojných rodičů, tak budou v naprostém bezpečí a nějaká traumata z poslechu alba „Black Blood Baptism“ si do dospělého budoucna asi neodnesou. Od black thrash metalu WITCHFUCK bych očekával především dvě věci. Vražednou agresi a atmosféru zla, a toho se mi přeci jenom moc nedostává. Nelze písničkám upřít notnou dávku zuřivosti, ale je to takové to cenění zubů z dálky. Kdo chce se svatými mloky válčit, tak ten se nesmí po bitvě bát zajít si k zubaři. Se šrámy prostě WITCHFUCK jako kdyby se ohlíželi příliš nad následky svého jednání, namísto toho, aby skutečně jednali. Trocha bezhlavosti by jejich tvorbě rozhodně prospěla. WITCHFUCK berou dobře za svý počátky norského zla black metalu (Dark Throne, Mayhem, Emperor, Gorgoroth) i prapůvodního ďábelského thrashingu (Destruction, Piledriver, Exorcist), ale přijde mi, že až moc přemýšlí nad stavbou skladeb, namísto toho, aby nechali promlouvat svou přirozenost, což působí jaksi kontraproduktivně na cestě k dominantnosti. I kytarová sóla působí spíše jako něco do počtu, než aby plnila nějaký účel. Ani u zvuku alba si nejsem jist, jestli je to to, co by to mělo být, neboť se jaksi u kytar jedná o současnou podobu prapůvodního tradičního bzučení včel s plechovým efektem. To potom hned ta úvodní, z mého pohledu ďábelsky nejkreativnější, „Black Blood Baptism“ ztrácí ten správný decimační účinek. Ostatní skladby připravila o podobný účinek sama kapela jakýmsi přešlapováním na místě ve snaze o členitější nápaditost. Ovšem na albu je skladba, která je skvělá. Tou je závěrečná „Pure Evil And Hate“. Té vládne anarchie punkové jednoduchosti ke vstřícnosti pekelné. Jen škoda, že tahle záležitost není z dílny WITCHFUCK, ale jedná se o předělávku od Behemoth. Jenomže tudy by mohla vést cesta WITCHFUCK. Nad ničím moc nepřemýšlet a prostě to tam nařezat. Potom by to mohlo nařezat i někomu dalšímu. 15.5.2021 (Rock´N´Roll Hell [6/10])