REFORE - Built To Nothing (2021)

Když jsem poslouchal EP „Social Failure“, thrash metalový kapely REFORE, tak jsem si říkal, že Koníček ze Support Underground musí kapele hodně věřit, když jim tohle vydal. Takových obyčejností je kolem dokola plno a já bych v ně takovou důvěru neměl. Ten jejich počin mi přišel jako průměrná tuctovina, ve které jsem nacházel více negativního než pozitivního. Ovšem Koníček pravděpodobně věděl víc než já a REFORE se mu za jeho důvěru odvděčují novým, přeci jenom povedenějším, materiálem v podobě dlouhohrajícího alba „Built To Nothing“. Nemohu tvrdit, že by REFORE zase až tak moc vybočili z průměru, ale nové písničky mi neznějí tentokrát až tak fádně. Jsou takové živější a především v rychlejších pasážích je cítit to správné nasazení kapely. REFORE mají v krvi ten správnej odvaz a tak u nich narážím na problém, který jsem míval v osmdesátkách při poslechu alb pozapomenuté kapely Despair. Šikovné sjezdy jsou kolikrát až necitlivě brzděny pomalejšími pasážemi. Kolikrát jsem se jako pasažér v autě divil, proč řidič podřazuje, když nemusí. A tohle kolikrát dělají i REFORE. Jasně, člověk se může občas kochat i krajinkou, ale o tom v mým případě thrash metal není. Kapela je v rychlých pasážích silná, tak proč si těch jízd neužít víc. Je to možná trochu risk, jít do monotónnosti, ale pořád by to bylo bez těch pomalejších pasáží záživnější. Nebudu tvrdit, že nápaditost těch rychlých pasáží je nějak světoborná, a i tady může kapela ještě hodně zapracovat, ale ty střednětempé pasáže jsou ovšem hodně vydřený kafemlýnek. O tom, že nejsou prostě REFORE v pomalejších pasážích doma, napovídá i balada „Something To Say“. Jaksi chápu důvody jejího zařazení na album, ale mohla být zařazena třeba jako bonus na závěr alba, protože tohle již nemá s tvorbou REFORE ani moc společného. Navíc se v ní nejvíce projevuje největší slabina kapely. Tou je zpěv. To, že by mohl František do svého projevu vložit více energie je možná podružné, protože by si určitě měl pohrát s frázováním. Takhle to kolikrát zní jako monotónní chrlení slov, které nutně musí začínat s první dobou a končit s dobou poslední. Možná je Fanda limitován hrou na kytaru, se kterou se musí držet rytmu a podvědomě se rytmu drží i se zpěvem. Přitom by bylo vcelku slušivé ty slabiky trochu rozházet třeba i proti nájezdu kytar, mimo pravidelné údery bicích. REFORE se od poslední nahrávky skutečně posunuli dál. Již zní trochu živěji. Nejsou tak křečovití a z písniček není cítit přebujelá snaživost. Přesto mají pořád na čem pracovat. A to nejenom v hudbě, ale i front coveru či vizuálu bookletu. 14.5.2021 (Rock´N´Roll Hell [6/10])