NEPTUNIAN MAXIMALISM - Solar Drone Ceremony [live] (2021)

Jste připraveni na rituál zasvěcení nejponíženějšího z bohů hudebního hluku a pomatenstva všeobecnosti? Na tohle asi mnoho lidí připraveno opravdu není. Nebo možná je spíše pro mnohé pohodlnější se o nic nesnažit a dostávat dary krásna zadarmo. Jenomže zadarmo dostanete pouze iluzi krásna, kterou vám stejně někdo pořádně spočítá. Já volím radši rituální cestu k pochopení nepochopitelného u alba „Solar Drone Ceremony“, belgického záludného drone psychedelic avantgardního tělesa NEPTUNIAN MAXIMALISM, jež trvá padesát dva minut bez přestávky. Cesta začíná klávesovým ambientním hlukem minimalismu s trochou industriálu a to spíše potichu, aby hned zkraje nebylo posluchačstvo zděšeno, a v závěru bylo kde své emoce nemohoucnosti vygradovat. Až po sedmi minutách slyším první hudební nástroj a tím je saxofon, který se ovšem nepokouší o žádnou melodii. Totéž se následně dá říci o psychicky narušených trumpetách. Asi po čtvrt hodině se dostaví první náznaky rytmu, které teprve postupně budou formovat nahrávku i atmosféru, i když hodně dlouhou dobu jim vystačí jediný nudný motiv. Asi od dvacáté minuty se objeví první lidské hlasy, ovšem v podobě nemelodické beztextové psycho analytické meditace. Jakési texty netexty se zjeví až v polovině alba a to v jakýchsi meditačních melodiích a deklamacích. Jenomže to již cvíli předtím se v náznacích do muziky nemuziky začlenily i kytary. Nejprve nesměle v akustické podobě, aby začaly v erupcích kosmopolitosti dráždit elektrické jsoucno na bázi primitivního neumětelského doom metalu, který je ovšem narušován divnohlukem kláves. Ale to se již sound nahrávky patřičně zesílil tak, aby relativní neumětelství ve svém nudném opakování započalo otevírat brány poznání nebo strachu. Tady záleží na úhlu pohledu a mnozí nepřipravení již nejspíše další poslech vzdali. A to tak nějak čtvrt hodiny před velkým finále začnou být hudební erupce naléhavější. Bicí začnou přecházet v arytmické megalomanství, které se začne měnit v decentní šílenství, jež vlekoucí se atmosféru zrychlí a té zhoustne nepřejícnost chápavosti. Závěrečná pětiminutovka se potom náhle změní v jakousi pekelnou exhibici, která nedává smysl. Jenomže pro jednodušeji smýšlející posluchače nebude dávat smysl ani prvních pět minut, natož potom odporných padesát dva minut. Tohle prostě není pozvánka na mejdan, i když by mnohý mohl podlehnout této iluzi při pohledu na povedený front cover, plný nahých žen jako v ráji. Jenomže je nutné si povšimnout toho vynořujícího se organismu z vody a té stvůry nad trůnem rozkoší, připomínající kosmického vetřelce. Peklo prostě může mít mnoho podob a není šance se mu vyhnout. Album „Solar Drone Ceremony“ bude asi pěkně tvrdej oříšek i pro odvážlivce, navyklé na záludnosti fantastmagórií drone metalu. Přesto si myslím, že NEPTUNIAN MAXIMALISM nabízí nepěkně pěkný pohled do světa nesvěta. 13.5.2021 (Rock´N´Roll Hell [8/10])