V titulní písni nám kapela dává jasně najevo, o čem jejich album bude. Tedy o folklorních
nástrojích, hutných kytarách a řevu, a taky typickém zpěvu Hanky Hajdové. Song uvede cimbál
s violoncellem a rovnou nás vtáhne do moravských elegií, konkrétně do potemnělé kovářské dílny,
kde v očích štípe dým a horko je nesnesitelné, neb v pravidelném rytmu tam kdosi kuje Slunce.
Smutný masopustní průvod mi připomíná úvodní vícehlasý motiv z písně "Kdo z nás je víc". Stesk,
samotu a touhu po jaru. Ale nenechte se zmýlit, nejde o žádnou utahanou věc. Exkluzivní kytarové
arpeggio, které mě nahnalo husí kůži, na sebe nenechá dlouho čekat. Bicí rozjedou blast beat a jsme
tam, kde jsme chtěli být. Hutný podklad ve spojení s oním sborovým zpěvem neskutečně funguje.
Písnička je postavená na growlových slokách a čistém zpěvu v refrénu. Užijeme si i smyčcové sólo.
Jak osvěžující proti těm klasickým, mnohokrát samoúčelným kytarovým, kterých je všude plno.
I "Synečku" začíná pochmurnou melodí, v doprovodu s procítěným cimbálem. Kdybyste nevěděli, že
posloucháte SSOGE, klidě byste si je mohli splést s nějakou moravskou cimbálovkou. Přidají se i
bicí, velice netradičním, řekl bych technicky náročným, ale hodně působivým rytmem, který postupně
graduje, aby se pak přidala i metalová kytara a ostatní nástroje. Bicí se mi v tomhle songu hodně
líbí. Na gradaci celkově je tahle písnička postavená a je moc podařená. Tahle písnička bude můj
kandidát na top z alba. Už proto, že se zvukem a použitými prvky hodně podobá mojí písničce "O lásce,
o válce a o krvi". Už samotný název následující písničky slibuje něco nevšedního. Hrátky se slovy
a novotvary se mi líbí a tak se s chutí zaposlouchávám do skladby se jménem "Ptakoprav". Na úctyhodných
sedmi minutách nás kapela provází prazvláštní lesní říší a nechá nás nahlédnout do jejich tajemných
zákoutí. Nejen v textu ale i v hudbě, která se různě mění a přelévá. Jednotlivé nástroje se střídají
ve vedení melodií a o zajímavé riffy není nouze. Řekl bych, že je celkem moderní a fér dát trochu místa
i basákovi. Aby celou dobu jen nezanikal v ostatních nástrojích. A tak tomu činí SSOGE v písničce "Malověrná",
kde je basa téměř třetinu písničky dominantním nástrojem. A moc jí to sluší. Nicméně musím uznat,
že na "Smutnici" je basa čitelná v jiných písničkách, když hraje s kytarou. Že by opravdu tak dobrá
produkce? Celkově se jedná o pomalejší písničku, ovšem s mocným refrénem. Víte co je to dračka peří?
Když se dřív sešly ženský z vesnice, aby oškubaly peří z hus. A u toho si zpívaly. A přesně tenhle
obraz mi navodí úvodní sbor z písničky "Za nevěstou". Přestože pak nastoupí těžké kytary a bicí,
písnička si rozvážný, až utahaný, lidový nádech udrží až téměř do konce. Ovšem na konci si poslechneme
opravdu vydařený metalový nářez. Riff je to pěkně ostrý. Bicí na konci řádně řádí. V písničce "Tichý zpěv"
je použit na akustiku ten nejjednodušší rytmus, co existuje. Vlastně to ani není rytmus, je to neustálé
brnkání. Sám bych takhle kytaru nikdy nehrál, protože bych se bál, že mi to všichni omlátí o hlavu. A ejhle,
Silenti to použili a dost to funguje, přidává to songu na naléhavosti. A vůbec, dokonce i ve zpěvu
jsou verše o ptácích dost podobné veršům, jenž kdysi použila naše zpěvačka, a pak za ty verše dostala
od recenzenta pěkně po prstech. Nikde jsem ale nečetl, že by Silenti použili kýčovité verše o ptácích,
hmm... možná to nebude o tom, co je použito, ale jak je to použito. A nebo prostě, co člověk, to jiná
chuť. No a nejspíš vše dohromady. A hlavně je to důkaz toho, že v hudbě zákony neexistují a každému se
líbí něco jiného. Každopádně bych nechtěl, aby to vyznělo nějak negativně pro písničku, jen se tak sešly
různé mé postřehy. Naopak bych řekl, že melodie zpěvu je jedna z nejvíce zapamatovatelných na albu.
"Bezbřeží" je melancholickým finálem celého alba. Nejdelší kompozice, kde rytmus cimbálu připomíná neúprosné
bití zvonu na staré oprýskané zvonici. Prim má v tomto songu procítěný zpěv, který přednáší příběh
o Moraně, o touze a bolesti.
Celkově je hudba na "Smutnici" opravdu čarobarevná, plná smutných obrazů, sychravých polí a osušených
slz na tvářích zraněných dívek. Či snad jinochů? Texty jsou spíše lyrické a více než obsah o ději často
vypoví samotný název písničky. Každopádně při poslechu "Smutnice" mám pocit, jako bych poslouchal zhudebněnou
Kytici. Je to zřejmě volbou slov a celkovou stavbou textů. Samozřejmě jsou ale texty původní.
Co se grafiky alba týče, tak mě uchvátila od samého začátku. Časem zašlý kolovrat, vyzdobený červenou
pentlí, se k obsahu alba více než hodí. Bylo trochu zklamání, že booklet je černobílý. Lačnil jsem po
více obrázcích ve stylu coveru. Nicméně i tak je velmi propracovaný s mnoha zdařilými malbami.
Font v bookletu je hooodně pěkný, ale trochu tím trpí čitelnost. K českým textům jsou přidány i anglické,
řekněme volné překlady. Dle bookletu English lyrics samples. Tenhle nápad se mi fakt hodně líbí. 11.4.2021 (icanjan [10/10])
