Proč si trochu nezhustit pocit utrpení a omezování i příznačnou hudbou, pro kterou je zmar, smutek a nářek
synonymem? Proč si také ještě více neposunout hranice možností, ty stejně nekonečněkrát překonáme, až nás
potká opravdové ryzí neštěstí a o tom smyšleném se nám poté nebude ani zdát. Když už nedobré pocity, tak si
je zostřit a zesílit i správně volenou hudbou. MY DYING BRIDE je ta pravá holka na toto rande, či jen obyčejnou
nezávaznou, plně počestnou procházku lesem mezi místy vhodnými k hříchu. Chcete, ona taky, ale pro budoucí
výčitky a pocity naplnění skutkového přečinu, nic nezakusíte a nevykročíte z kruhu vlastní opovážlivosti. Hodinka
nikoho z hudebních příznivců venku jistě nezabije. Zvláště prožitá o samotě na tomto výšlapu odlehlými nepěknými
místy. Myšlenka hodně výživná a přitažlivá pro doom fajnšmekry.
Silný, majestátní rozjezd nahrávky jasně dává na srozuměnou že páni a dáma jsou si jisti svojí velikostí. Vyhrávky
kytar chytají až maidenovské trylky a Aaron se svým překvapivě civilním čistým vokálem pouští do nádherných melodií.
Aby z nich sklouznul dolů do marasmu a smutku, sklíčenosti a zmaru. Tak jak to umí jen MDB. V okamžiku, kdy se plně
zapojí i houslista Shaun Macgowan je vymalováno a podstata souboru připomenuta zapomětlivým náramně. Drtivé, nesmlouvavé
kytarové dvojspřežení často působí recyklačním dojmem, kdy vše smutné stírá z povrchu patrnosti, aby mohlo začít nové
ještě hlubší svinstvo. MDB jsou již kovaní harcovníci a v mega opusech umí měnit nesčetněkrát přístupy a roztodivně
kombinovat materiály, že jim jejich nevysychající kreativitu musím jen závidět a klanět se.
Album posluchače nešetří a klade dlouhé klenoty smutku jeden za druhým až půlhodina chmuru uteče jakoby nic. Aaron se pustí
i do deathového murmuru a spolu s čarokrásnými melodiemi se krátkou oklikou dostává do údolí smutku a vybíhá z něj do drtivých,
nedostupných končin. Z palby dokáží doslova zastavit a meditovat o niternostech v strnulém výrazu a mačkat ze sebe emoce
nebývale intenzivně. Krása a dotaženost kompozic je velkým kladem nahrávky, z nicotného klidného brnkání umí explodovat emočně
i hudebně do tvrdé reality utrpení. Trochu si hrají na systém kráska a zvíře, kdy se jednotlivé vlivy střídají nebo dokonale
proplétají ve vzájemných soubojích, jako když ty nehodné myšlenky ve vaší hlavě požírají a dusí stylem škrtiče ty ušlechtilé
a krásné.
Nádherný pomník vlastnímu doomu přináší třeba titulní skladba alba a nejen ona. Mísí se v ní pod povrchem folklórní kořeny a
na povrchu to soubor překládá do vlastní řeči, kde citují metalové kořeny a osobitý přístup těchto Britů. Zvládají i klid a
rozvážnou skladbu plnou soucitu a souznění. Všeobecně druhou polovinu alba většinou záměrně střídají klidnější skladby s těmi
divočejšími, kdy emoce více crčí na povrch. Soubor sype náramné tvrdé skladby, které vnitřním vyhníváním agrese ztrácí na tempu,
ale získávají na závažnosti, kdy hrubozrnnost dokonává dílo smutku. Závěrečný rozhlehlý mega opus jen dodefinuje, co album
chtělo říci. Odrecituje se vše ze slabikáře MDB, od velkých čistých melodií vláčně se vinoucích, až po hrubozrnně dštící,
které vykreslují běsy zmaru. Velikost tvorby MY DYING BRIDE je nevídaná a působí jako žijící monument. Přečkali nejednoho
stylového souputníka a stále jsou zde, byť to nejtěžší je má teprve potkat. 8.4.2021 (LedTherion [8/10])
