IGORRR s další nahrávkou naštěstí nenechal čekat posluchače knoflíkových studiových
kejklů dalších pět let a vcelku si pospíšil s hlukovou bonboniérou "Spirituality And Distortion".
Nečekaně temný, zatěžkaný, depresivní úvod alba, plný zla a zmaru, nabízí mnoho otázek,
kam by se mohl vrtnout a co by mohlo být doménou tohoto alba. Blízkovýchodní brnkání mě
nenechává klidným, natož chladným. Struktura skladby a její melodika často vychází ze
stejného východního směru. Na ni se nabaluje lidová vokální dámská linka a klasický
Serre bordel. Slast, lidovka a kovový ničivý break core v jednom balení, s tíží industriálních
bezvýchodných kusů, si nechám kdykoliv líbit, zvláště tak kvalitně svařený, s pevnými
výztužnými nosníky, už dá se říct klasického charakteru páně Serrea. Nikdy však nevíte,
čím vás osvěží a co na vás jukne za dalším vypečeným taktem.
Dekadentní vážná hudba uvádí marast a core brejky do jiných náhledových rovin a směrů,
které jsou drtivou elektronikou smeteny a za pomocí brutálních kovů vyztuženy. Některé
skladby neúnavně povstávají z lůna folklóru a čistých vokálů, i s injekcí world music. Tyto
krásné prvky jsou zality do neproniknutelně tvrdé pryskyřice drtivých rytmů a smyčcových
neoklasicistních rámů. Vše pokrouceno optikou křivolakých zrcadel v tvůrcově hlavě a protočeno
knoflíky na mix pultech. Skladby umí být i klidné a až netypicky smyčcově zasněné, dokud
se neuklidníte, aby vás Gautier mohl nemilosrdně nakopat, až z vašeho análu a hlavy vzniknou
jen dvě velké díry s čistými hranami, do nichž vám může bezbariérově zasouvat vlastní
pohledy na hudbu.
Neposedná elektronika ve stylu Prodigy se zde také opravdu vydovádí. Vše krásně prolíná do
jednoho řítícího se hlukového vlaku s milióny nápadů a hrátek. Cembalové preludování naruší
hlomozící rytmika a až nu-metalově laděný kov. Všechno drtivé přelévá krásné a čistá
vokalistka, aby se pak jednotlivé rozdílné prvky vryly do sebe, a krása se následně přeměnila
na oscilátor obrazů mezi čistým přednesem a až vyšinutými, eskalovanými melodiemi čirého
šílenství a pomatení mysli. Jak typické pro IGORRRa. Taneční rytmy blízkovýchodní rytmiky jsou,
zdá se, pro tvůrce neodolatelné a plně jimi infikuje vlastní skladby více než kdy jindy.
Diskotéka pro bývalé členy francouzské legie ze severní Afriky. Hravá, drsná a nepředvídatelná
jako poušť a kamenivo samotné. Můžete tancovat, ale je možné, že budete jen bránit tvář proti
štiplavým hudebním úlomkům, letícím vzduchem. Gautier není humanistická sralbotka a umí v dnešní
době vypálit soupeři drtivý deathcore políček, plný řevu a nekompromisního ataku. Tak to mám
rád. Bez řečí k jádru věci, prosto zbytečných hračiček. Přímočarý přístup bez kudrlin je
kupodivu odpočinková zóna v bohatosti alba. Pořád čekáte zlom, nápad a on nikde. U drtivé
většiny metalových spolků to je opakem. Smutné.
Na tradiční sranda hrátky páně tvůrce je rezervována dostatečná plocha alba. Harmonika spolu
s totálním náklepem, jako někde ze zapadlého turistů prostého městěčka v zákoutí Pyrenejí,
rozjíždí za kostelíkem ve stínu velikánů neskutečné orgie chutí do života. Z lidového místopisu
se kdykoliv mohou výhybky přehodit na death blackový klasičtější štych, kořeněný elektronickými
mezihrami a brejky. Orient či Nepál se zjevuje v úvodních myšlenkách, aby byl nesmlouvavými,
dobře cílenými, rozmanitými dávkami kovu rozmetán a zohýbán do šílené skulptury kovů a nekovů.
Prvky to pro středo Evropana velmi přitažlivě netypické. Umí i srdceryvný, tragický recitál,
hodný temného Portugalska, a volně navázat pomocí neurvalého grindcoru, elektroniky či klasické
hudby v efektivním organickém mixu života. Trysk nápadů nelze uchopit letmým poslechem, ale potopením
se do mocného proudu autorovy fantazie.
IGORRR svojí další nahrávkou "Spirituality And Distortion" rozhodně nenudí. Více se už pro jeho
tvorby znalého posluchače opakuje, ale v jeho případě vysoká kvalita zabíjí možné dojmy z decentního
vyčerpání se. Za ta léta už mi nepřijde tak šokantní a novátorský, spíše nyní lehce přešlapuje a
kuje dobře rozpálené železo. Přes jistou učesanost a jasnou koncepci skladeb jde stále o krásný bordel
a hudební orgie, byť už tak trochu předvídatelné. Od cikánského čardáše, přes nevím co, až po black metal.
Místy hudba zní jako pořad romale nebo Tomaszovi Thy Catafalque. Naprostý mešuge, fúze všeho, shrnutí
bláznovství a hudební svobodomyslnosti. Takových nahrávek jen houšť. 20.2.2021 (LedTherion [8/10])
