Brutal Assault 2011 (11.-13.8.2011, pevnost Josefov - Jaroměř)

Rok se sešel s rokem a na polovinu srpna byl opět připraven další ročník vyhlášeného festivalu Brutal Assault. Letos to byl již ročník šestnáctý a znovu se vše odehrálo v pevnosti Josefov u Jaroměře. Pořadatelé letos vytáhli opět silnou sestavu kapel, které dominovali nesmrtelní Motörhead. Tuto klasiku doplnilo mnoho dalších zvučných jmen, především z death, black a thrash metalových vod. Na celé tři festivalové dny bylo tedy o zábavu postaráno. Pro nedočkavce byl připraven zkrácený program již ve středu, kdy se na jedné ze stage objevily kapely z české a slovenské scény. Nechyběla ani Fire show.

Den první (čtvrtek 11.8.2011)

Středeční párty mě letos minula a tak vyrážím s partou kamarádů z Písku až ve čtvrtek ráno. Počasí jako na objednávku a také cesta probíhá relativně v klidu. Josefov už je dávno na nohou a po odbavení se dostávám konečně do areálu. Zrovna ve chvíli, kdy svůj set rozjíždějí SWORN ENEMY. Jejich energický metal se silným vlivem hardcoru šlape na výbornou a v žádném případě nenudí. Začínám potkávat stále více přátel a i proto se odebírám z areálu. Vracím se na set Američanů SKELETONWITCH. Kapelu vidím potřetí a potřetí se skvěle bavím. Jejich našlapaný a špinavý thrash/black přilákal k „Jägermeister stage“ početné publikum a všichni si SKELETONWITCH užívají. Jsou kapelou, která si na svou stranu získá nejednoho z řad návštěvníků Brutalu. V sedm hodin večer se na „Metalshop stage“ objevuje postava legendárního Martina Van Drunena a s ním celá kapela ASPHYX. Již při prvním hrábnutí do strun kytary Paula Baayense mi naskočí husí kůže. Old school death metal jako prase. Hutné, těžké a valivé riffy, dunivá basa ale především Drunenův charakteristický vokál. Neuvěřitelný cit pro hru, ale také smysl pro humor a radost z celých ASPHYX doslova sálá. Pasáže ve středním tempu střídají sypačky, při kterých si pěkně zakroutím krkem. Během svých čtyřiceti minut ASPHYX srovnali Josefov jako buldozer. Nechyběly samozřejmě skladby „M.S. Bismarck“, „Asphyx (Forgotten War)“, „Last One on Earth“ nebo dva vály z poslední desky – titulní „Death the brutal way“ a „Scorbutics“. ASPHYX jsem měl možnost vidět podruhé a podruhé mě odrovnali. Rozhodně jeden z nejlepších setů festivalu. Na oddech není příliš mnoho času, protože hned po ASPHYX vtrhla na pódium další z mých srdečních záležitostí – KREATOR. Německá legenda thrash metalu je sice v našich končinách velice často k vidění, ale Brutal Assault jí hostil poprvé. V úvodu není zvuk ideální a proto mě první dvě skladby „Hordes of Chaos“ a „Warcurse“ tolik nenadchnou. Vše se mění s příchodem starých válů. Zlepšený zvuk a skvělý výkon kapely jsou sázkou na jistotu. Mille Petrozza to s lidmi umí a ani tentokrát tomu není jinak. Divoký mosh pit, zdvižený les rukou a precizně odvedená práce těchto harcovníků – to byli KREATOR. Kromě dvou zmíněných skladeb KREATOR zařadili do play listu například „Coma of Souls“, „Pleasure to Kill“, „Enemy Of God“ nebo závěrečné „Violent Revolution“, „Flag of Hate“ a “Tormentor“. Po chvíli odpočinku po thrashové řezanici se přemisťuji na následující SUICIDAL TENDENCIES. Jsem fanouškem starých desek této party a byl jsem docela zvědav, co kapela předvede. Přišlo však první zklamání. Ačkoliv byl koncert SUICIDAL TENDENCIES plný energie, příliš mě nebavil. Kapela je dnes už trochu jinde než v osmdesátých letech a trochu jinak znějí i ony kultovní vály. Po chvilce mi také přišlo, že zpěvák Mike Muir toho více odkecal než odzpíval. Pochvala naopak míří k bicmanovi Ericu Mooreovi. Radost se dívat, když do toho tento řezník bušil. Na „Jägermeister stage“ se už pomalu chystalo vystoupení headlinera celého Brutal Assaultu – MOTÖRHEAD. Prodral jsem se dopředu a po chvilce čekání se na stage objevili tři notoricky známé postavy. MOTÖRHEAD se rozhodli ničit totálně zaplněnou plochu hned od začátku. Lemmy vše tradičně zahájil slovy „We are Motörhead and we play rock´n roll“ a otvírák „Iron Fist“ působí na publikum stejně jako elektrický výboj. Výborné melodie, punková „skočnost“ a neskutečný a pekelně hlasitý sound. MOTÖRHEAD sází jednu skladbu za druhou. Bez zbytečných průtahů. Jasný tah na bránu. Je až neuvěřitelné, že to Lemmy táhne tolik let a pořád je to zatraceně výborné. Skladby z novějších alb skvěle zapadnou mezi legendární a roky prověřené hity. Nechybí ani vkusná a citlivě zařazená sóla kytaristy Phil Campbella a bicmana Mikkey Dee. Postava sama o sobě je samozřejmě Lemmy. Klasický postoj s baskytarou u mikrofonu, klobouk, kníry, boty „koně“, k tomu sem tam nějaká bradavice, ale především charakteristický chraptivý vokál. Celý set Motoráčů jsem si maximálně užil a byli pro mě bezpochyby nejlepší kapelou festivalu. Smekám. V play listu se kromě zmíněné „Iron Fist“ objevili například skladby „Stay Clean“, „Metropolis“, „Over the top“, „Rock Out“, „In the Name of Tragedy“, „Going to Brazil“ nebo „Killed by Death“. Na závěr nemohly samozřejmě chybět dvě hymny „Ace Of Spades“ a „Overkill“, při kterých se rozpoutalo doslova peklo. MOTÖRHEAD svým prvotřídním rock´n rollem předvedli svou jedinečnou kvalitu a silnou pozici v rockové a metalové hudbě vůbec. A dali jasnou odpověď velkohubým rádoby metalistům, kteří před festivalem prohlašovali cosi o tom, že MOTÖRHEAD na tento festival nepatří. A těm, kteří MOTÖRHEAD na truc vynechali, vzkazuji, ať si jdou do obchodu koupit některou z desek MOTÖRHEAD, dají volume doprava a sáhnou si do svědomí, co že to vůbec plácali za nesmysly. Tohle byl kurva rock´n roll! Čtvrteční program festivalu nedává vydechnout, protože hned po MOTÖRHEAD jdou na scénu MORBID ANGEL. Legendární ikona death metalu letos vydala hodně kontroverzní album „Illud Divinum Insanus“, které mě osobně nemile překvapilo. A podobně je to i s celým koncertem MORBID ANGEL. A to i přes to, že drtivou většinu setu tvořili skladby ze staré tvorby. Právě z nich je cítit výborný a silný materiál, ale všechny tyto skladby mají poněkud jiné aranžmá. Tak trochu mi všechny skladby splývají a po chvíli mě MORBID ANGEL přestanou bavit úplně. Vokál Davida Vincenta mi v určitých pasážích přijde přinejmenším úsměvný a po několika jeho gestech mezi skladbami raději odcházím. Zazněly například skladby „Immortal Rites“, „Fall From Grace“, „Maze of Torment“ nebo z novinky „I Am Morbid“. Je však zajímavé, že kapela i přes všechna svoje prohlášení, ve kterých si stojí za svými kontroverzními „techno“ skladbami, nezahrála naživo ani jednu a raději vsadila na osvědčené skladby. Že by se báli toho, co to udělá s lidmi? No nechme to být. Z dálky pozoruji část setu řeckých SEPTIC FLESH. Nejsem fanouškem jejich hudby, ale kapela mě přesvědčila, že ve své škatulce jsou špičkoví. Po instrumentální stránce je kapela opravdu kvalitní. Poslední kapelou prvního dne pro mě byli EXHUMED. Death/grindová bruska letos vyjela podpořit svou novou desku „All Guts, No Glory“ a také z ní EXHUMED zahráli. Opět výborný zvuk a dobře fungující chemie celé kapely jsou dalším perfektním zážitkem. Nechyběly samozřejmě skladby z raného období téhle party z Kalifornie. Matt Harvey je za mikrofonem s kytarou jako zběsilý a další z mých hudebních zážitků je na světě. Padne ještě nějaké to pivko, po chvíli však vítězí únava.

Den druhý (pátek 12.8. 2011)

Druhý den pro mě začíná mírným bolehlavem, ale především dopoledním setem Američanů CANNABIS CORPSE. Druhá kapela Landphila z Municipal Waste. Tito vyhulenci předvedli odzbrojující death metal, který musel bavit. Do své necelé půlhodinky zařadili také skladby ze své aktuální desky „Beneath Grow Lights Thou Shalt Rise“. Stoupající oblibu této party potvrzoval fakt, že i přes tak brzkou hodinu byla plocha více než slušně zaplněna. Po nezbytném obědě a doplnění tekutin se vracím v obrovském vedru až na DEBUSTROL. Před „Metalshop stage“ je narváno a kapela stejně jako na Obscene Extreme přehrála celé své kultovní demo „Vyznání smrti“. Mosh pit a thrashing jak se patří. I když se mi na OEF líbili o něco více, i toto bylo perfektní vystoupení. Potvrzuje to fakt, že právě ono legendární demo je tím nejlepším, co kapela kdy nahrála. Na pódium se s mikrofonem znovu vrací Martin Van Drunen a to znamená, že přišel čas na HAIL OF BULLETS. Tento death metalový „all stars band“ je hudebně velmi blízký ASPHYX a tak na všechny opět čekala pořádná dávka poctivé staré školy. Když Martin otevřel tlamu, bořil svým chorobným vokálem i silné zdi pevnosti. Opět výborné kytary, hutné riffy, změny temp a parádní zvuk. Tématika druhé světové války a HAIL OF BULLETS opravdu působili jako rozjetá jednotka útočících tanků či jako formace sebevražedných stíhaček kamikadze. Ed Warby (ex-Gorefest) za bicí soupravou byl k neudržení. Zazněly například skladby „Operation Z“, „General Winter“, „Advancing Once More“ nebo závěrečná „Ordered Eastward“. Old school až do morku kostí! Následují polští DECAPITATED. Ti byli po tragické události nuceni řádně obměnit sestavu a na nové album se čekalo několik let. Vyšlo letos a nese název „Carnival is Forever“. Povedený zvuk, spousty energie. Přesto mě po chvilce DECAPITATED začínají nudit a znějí jednotvárně. Na můj vkus příliš mnoho „moderny“. Bubeník Krimh je však ten správný motor celé kapely. Těsně před festivalem odpadli moji oblíbenci ATHEIST. Náhradou byli francouzští technici GOROD, jejichž set jsem však nakonec oželel. Další kapelou, která se výrazně vyjímala v line-upu letošního Brutal Assaultu byli staří punkeři THE EXPLOITED. Padesát minut starého hardcore punku působilo po všech těch metalových kapelách naprosto osvěžujícím dojmem. Výborný set list, klasické pecky a spousty energie. Tohle mám rád. Vrcholem byla závěrečná hitovka „Sex and Violence“ ve které na pódium vtrhli Rob Dukes a Gary Holt z EXODUS. Energické a uvolněné vystoupení se stalo ozdobou pátečního programu. Určitě bych i v příštích ročnících uvítal vždy alespoň jednu kapelu ze starých punk rockových kolbišť. Krátce před půl devátou hodinou večerní se na pódiu objevili představitelé legendární Bay Area EXODUS. Jedna z nejlepších thrash metalových kapel naživo ani tentokrát nezklamala. Totálně zničující old school thrash rozproudil šílený mosh pit. Ze stage se valila obrovská vlna energie. EXODUS jsou zkrátka srdcaři. Je úžasné pozorovat na kapele to nadšení a zápal pro hru a fanoušky. Gary Holt drhnul struny své kytarové lásky s neobyčejným nasazením. Stejně tak Rob za mikrofonem tradičně působil jako rozzuřený buldok, který se právě utrhl ze řetězu a štěká na svého nepřítele. EXODUS předvedli, že jsou ve skvělé formě a pro mě se stali jedním z vrcholů festivalu. Skladby jako „The Ballad of Leonard and Charles“, „War Is My Shepherd“, „Bonded By Blood“ nebo „The Toxic Waltz“ musejí rozhýbat snad každého, kdo alespoň jednou okusil chuť kalifornského thrashe. Při závěrečné „Strike Of The Beast“ nemohla samozřejmě chybět „Wall of death“. Chvíli pozoruji následující THE DILLINGER ESCAPE PLAN, ale jejich mathcore mi pod vousy neleze a i když zpěvák je pořádný „zvíře“ co umí udělat show, po dvou skladbách odcházím. Přichází řada na SATYRICON. Norští velikáni black metalu mají opravdu velký počet svých fans a na ploše je to znát. Stojím u zvukaře, přesto mi SATYRICON znějí poměrně potichu. Úvodní skladba „Walk the Path of Sorrow“ mě až nezdravě uspává. Klidné pasáže navíc postrádají patřičnou atmosféru. Naopak „Now, Diabolical“ a „The Pentagram Burns“ jsou někde úplně jinde. Nejsem kdovíjak velký fanda SATYRICON, ale tento koncert mě nezaujal, ale také ani neurazil. Nevím, možná jsem na ně jen po skvělém výplachu od EXODUS neměl náladu. Následující SOILWORK nemusím, ale umějí pořádně rozparádit kotel. Energie na rozdávání. Naopak od CATHEDRAL jsem čekal o trochu více. Na můj vkus to bylo místy až příliš utahané. Po instrumentální stránce to kapele však šlape. Jejich doom metal by byl vhodnější spíše do klubu a pro vyhraněné publikum. Pokud se však doopravdy jednalo o poslední koncert, už je v klubu asi nezastihneme. MAYHEM jsem nikdy rád neměl a proto s radostí odcházím. Prošvihl jsem však i koncert následujích death/thrasherů DEW-SCENTED z Německa. Škoda, protože dle ohlasů šlo o nářez, který však trochu doplatil na přetažení setu MAYHEM.

Den třetí (sobota 13.8. 2011)

Poslední den festivalu pro mě začal až ve chvíli, kdy už program jel v plném tempu. Jakožto fanoušek thrash metalu jsem si nemohl nechat ujít koncert FORBIDDEN. Další parta co se dala po letech dohromady, aby znovu bavili tisícovky svých fans. Starý a nekompromisní dřevní thrash metal jak se sluší a patří. V některých pasážích sice vokál Russe Andersona již nebyl tolik naštvaný a jistý jako dříve, ale ani to nezabránilo tomu, že FORBIDDEN odehráli parádní koncert. Taktéž i dvě skladby z poslední desky „Omega Wave“ zněly pro mě překvapivě dobře. Nemohly chybět ani nejslavnější skladby kapely „March Into Fire“, „Step By Step“, „Twisted Into Form“ a především „Chalice Of Blood“. Hned po FORBIDDEN se přesunuji na druhou stage, kde začínají HAEMORRHAGE. Goregrind ze Španělska musel bavit. Skočné pasáže, dávka poctivého grindu a především porce nadsázky. V rukou zpěváka Lugubriouse nemohly kromě mikrofonu chybět ani „utržená“ noha nebo naložený mozek. Skvělý patologický zážitek v sobotním odpoledni. Letmo sleduji kapelu BLOOD FOR BLOOD, která sype hardcore americké školy. Chytlavé a kvalitní. Pomalu se přesunuji na VADER. Polská legenda death metalu patří k hlavním pilířům evropské scény. A to potvrdili i tentokrát na Brutal Assaultu. Kapele vychází nové album „Welcome to the Morbid Reich“, ze které VADER zařadili do play listu dvě skladby – otvírák „Return to the Morbid Reich“ a „Come and See My Sacrifice“. Kvalita a sázka na jistotu. To jsou karty, které má v rukávu frontman Peter a funguje to. I když – zařadit do zkráceného festivalového setu dva covery (Black Sabbath, Slayer) mi přijde u kapely formátu VADER poněkud zbytečné. Chvíli se podívám i na TURISAS. Nikdy jsem si jejich viking metal doma nepustil, ale před lety právě na Brutal Assaultu nebyli nejhorší. Tentokrát však raději odcházím. Jednoduchá hopsačka však v současné době táhne hodně lidí. Takže proč ne? Hodně mě zajímal koncert kanadských CRYPTOPSY. Jejich poslední deska se minula se žánrem, který tato kapela razila od svých počátků. Naštěstí pro mě play list tvořily především staré skladby a já si CRYPTOPSY dobře užil. Technický death metal okořeněný o další hudební odnože jednoduše skvěle fungoval. Nový vokalista Matt McGachy se mi taktéž zamlouval a rozhodně hudbě CRYPTOSY má co nabídnout. Skvělé byly hlavně skladby „Slit Your Guts“ a „Benedictine Convulsions“ z alba „None So Vile“. Metalcore od AS I LAY DYING jde mimo mě a proto jsem si dal dostaveníčko až na ANATHEMU. Kapela, která již dávno nehraje doom metal, ale svým experimentálním rockem si získala řadu fanoušků. Velmi zajímavá hudba, výborná atmosféra a celkové zklidnění všech přítomných. Škoda, že při jejich setu se dostavila únava a chuť na pivko, protože jinak bych jistě vydržel až do konce. ANATHEMA je však podle mě kapelou spíše do klubu, kde mnohem lépe vyzní jejich jedinečná hudba. Plocha se výrazně zaplňuje a na řadu přichází v Česku tolik oblíbená SEPULTURA. Mám rád staré desky, nová tvorba mě nikdy neoslovila. Nikdy mě příliš nebavily ani koncerty SEPULTURY, které jsem měl možnost vidět. Tentokrát však bylo vše jinak. Výtečný zvuk (možná nejlepší ze všech kapel), parádní kotel, povedený play list a především obrovské nasazení kapely mě doslova pohltilo. Kromě některých nových věcí nemohly chybět staré kousky jako „Arise“, „Refuse/Resist“, „Troops of Doom“, „Territory“ a závěrečný dvojblok „Ratamahatta“ a „Roots Bloody Roots“. Povedený koncert a pro mě osobně velmi příjemné překvapení. Poslední kapelou, na kterou jsem se vyloženě těšil byli TRIPTYKON. Vše předčilo mé očekávání. Josefovskou pevnost pohltila neopakovatelná a temná atmosféra a pročísl jí naprosto zabijácký, dunivý a správně špinavý zvuk. Tom Warrior je génius a na jeho hru jsem zíral s otevřenou hubou. Vážně dokonalé. Pohledná baskytaristka Vanja byla ozdobou celé sestavy. TRIPTYKON nemohli zapomenout ani na skladby z dob, kdy Tom válel v Celtic Frost. „Procreation (of the Wicked)“ a „Circle of the Tyrants“ měly neskutečný nádech old school black metalu. Výtečný koncert s jedinečnou atmosférou. Následující KATAKLYSM sleduji již z velké vzdálenosti. Kanaďané jsou na českých pódiích pečení vaření a také oni mi připadají jako kolovrátek.

Letošní ročník Brutal Assaultu se rozhodně vydařil. Velký dík patří pořadatelům za skvělé obsazení, ale také za služby, které nám fanouškům poskytli. Velmi kladně bych hodnotil hlavně zvuk, se kterým za celý festival oproti minulým ročníkům nebyly problémy. Jako další velký plus bylo zavedení plastových zálohovaných kelímků. Nebyl tak v areálu takový nepořádek a především prakticky nelétalo pivo vzduchem od některých „jednodušších“ návštěvníků festivalu. Naopak jako mínus bych uvedl kvalitu piva v areálu. Někdy jsem si připadal, jako když piji vodu. Brutal Assault je tedy za námi a tisíce lidí je bohatší o další skvělé hudební (i nehudební) zážitky. Tak za rok se zase všichni sejdeme v Josefově!