Každej to holt slyšíme jinak aneb jak se říká, sto lidí, sto chutí. Koníček ze
Support Underground, věčný podporovatel tuzemské scény, vydává vesměs kvalitní počiny,
ale již se stalo, že se mi do vkusu netrefil. Mohl bych jako nějaký chytrolín prohlásit,
že vydáním debutového EP „Social Failure“, neznámé thrash metalové kapele REFORE, poněkud
přestřelil, ale nemohu. Jestli jim Koníček věří, tak je záslužná věc ono vydání a
představení kapely širšímu metalovému publiku. Mě ale tahle kapela nijak moc nezaujala.
Po celou dobu jednadvaceti minut jsem neslyšel skutečně silný motiv, se kterým bych
sympatizoval a mohl se nechat vést. Kapela svůj thrash metal sice staví do temnější
opozice proti alko rozvernějším agresivním kapelám, a opírá se jak o death metalovou
zručnost, tak o hardcore naštvanost, což je mi sympatické, ale celé EP je jako by v jedné
rovině. Když si vybírám místo k výletu, tak musí mít kopcovitý terén s proměnlivou faunou,
tak aby se oči při procházkách nenudily a člověka to nutilo se na ono místo vrátit.
I takováto některá místa se člověku zaryjí do srdce více než jiná. Ne že by rovina u
Kolína neměla své kouzlo, ale mě to zase až tak moc neoslovuje. Kolikrát v podobných případech
stačí jednou a dost. Některá místa si potom člověk ani nezapamatuje. Ovšem i monotónní
architektura může mít své kouzlo, ale atmosféra monotónnosti musí být v nějakém ohledu
opravdu kouzelná a je jedno, jestli se jedná o starověkou uličku či betonové sídliště.
Ne že bych chtěl kapelu obviňovat z nějaké monotónnosti, neboť podle všeho jsou to zruční
muzikanti a snaží se v písničkách protáčet více motivů než jen tři akordy. Přesto mi jejich
tvorba připomíná architekturu ostrých hran sídlišť. Ovšem jestli má někdo rád železo a
betonové peklo v pravidelných tvarech, tak by mohlo toto EP být jako stvořené pro něj a
to včetně úhledného, precizního zvuku. A tady je tak trochu další mé mínus. Ten zvuk je
fakt precizní, ale zvukař možná pozapomněl kapele říci, že tahle kapela je thrash metalová
a udělal jim zvuk podle sebe a ne tak, jaký by ve skutečnosti měl být. I když na vině může
být i kapela samotná, což znám z vlastní zkušenosti. Chtěli jsme nahrát pár svých písniček
a neměli jsme ponětí, jakej chceme mít zvuk. Ale většina z kapely chtěla, aby hlavně jejich
nástroj byl slyšet co nejlíp. Co tím chci říci? Měli jsme perfektní nahrávku, která ovšem
smrděla nudou. A ta největší nuda u mě je, když neslyším metalovou živelnost. Z těch písniček
je slyšet jakési nasazení muzikantů, ale zvuk jej nijak neumocňuje a metalovou živelnost aby
člověk hledal vidlemi na hnoji. Mám dojem, že naživo by mi možná tyhle písničky asi zněly
líp. Tady je pro kapelu fakt štěstí, že vyrukovala pouze se šestiskladbovým EP. Při větším
počtu skladeb bych šel asi s bodováním níž než je průměr.
PS: Neuchvátilo mě ani grafické zpracování EP. Booklet, v rámci klasického vydávání DIY,
psaného na psacím stroji je pohoda. Někdo to v pseudo moderní době neskousne. Ale já neskousnu
to, proč je děkovačka již v klasickém počítačovém provedení. Front cover taky sice nepatří
k nejzajímavějším, ale proč je tak tmavý? Jenomže to se dá přičíst i na účet tiskárny,
což už jsem taky jednou zažil. 2.11.2020 (Rock´N´Roll Hell [5/10])
