BODY COUNT v posledním desetiletí velmi vyrušují moji pozornost a hlasitě se hlásí o
slovo s kvalitním materiálem k poslechu. Vypadá to, že veterán Ice-T není na konci svých
sil a stále má co říct. Tentokrát nám páni předkládají konglomerát rapu, dřevního hardcoru
a thrash metalu s rychlou hubou páně zpěváka. Hoši prostě nahrnuli od srdce další fošnu,
tak jak to mají v sobě a neohlíželi se na nikoho a na nic. Komentář současných sraček je
pro znalé v angličtině, hurá do deklamací a hudebního příboje. Na posledních dvou fošnách
jsem byl mile překvapen různorodostí a barevností jednotlivých skladeb. „Carnivore“ v tomto
nastoleném etalonu pokračuje bez kompromisů. Ice-T pozval nejedno zvučné jméno, aby mu pomohly
s touto rozmanitostí: Dave Lombardo v "Colours", vokalistka Amy Lee v "When I´m Gone", další si
vyčenichejte sami. Stalo se zvykem mít i nějaký ten cover na albu a tentokrát dostala prostor
skladba "Ace Of Spades". Krásná vzpomínka na Lemmyho, adoptivního otce mnoha metalistů,
jejichž skuteční otcové dodnes nestojí ani za vzpomínku či útlé jízlivé slovo.
Ulice ožívají po tichém zločinu sirénami. BODY COUNT rozpoutají thrashmetalovou houpavou
střílečku jako za mlada pěkně od plic bez nějakých náhražek a polovičního dojmu. Nasranost a
útočnost v podání „Carnivore“ nachází další vrcholy a možnosti vyjádření souboru. Nasazení
a hardcore drsnost s nesmlouvavým thrash metalem dohromady otevírá truhlici možných východisek
do mnoha skladeb v budoucnu. Čím starší, tím se z pánů stávají zákeřnější a drsnější gangsteři,
činící nutnou špínu s nadhledem a grácií. Jejich street metal je cool a i po téměř 30-ti letech
jim ho zobu z misky. Nejednu rychlou rapovačku injektuje drive, který by mohli závidět i RATM.
Toto není hudba pro jemného intelektuála, ale pro chytrého uživatele, který má z historie něco
naposloucháno a zdejší paralely si tak může spojit. Pro začátečníka jde o zajímavou čítanku,
otevírající vrátka do rozličných zákoutí. Uctivá poklona Motörhead již byla zmíněna, ale na můj
apetit až příliš řiťolezecká, ale chápu to, že Lemmy může být i pro Ice-Tho nedotknutelná předloha.
Škoda, čekal jsem, že tomu dá trochu větší koule a groove drive a opře se do toho více po svém
nebo odfrézuje nejednu kovovou šponu.
„Colors“ je starší skladba Ice-Tho, kde si pěkně zarapuje, baskytara krásně vrní a do toho mu
tluče host Lombardo. Škoda, že ho nevyužil do opravdové palby, ale spíše do odpočinkového kousku.
Popravdě velké zklamání. Po klidném představení Lombarda naštěstí toho relaxu není mnoho, aby se to
nezvrhlo do libých sraček. Atmosféra se razantně a důrazně zahustí a už se tvrdě dupe po ulicích.
Nekompromisní thrashcore odsekávačka, jako v mnohých skladbách se v ní nad důrazem vznáší nemocné
sólo nebo zajímavá melodie, jak rádi činí i Slayer nebo Kreator. Pro bohatost barev přichází Amy
Lee. Proč ne, působí jako slunce na mýtině v lese, na kterou narazíte po hodinách pochodu ukrajinským
opravdovým lesem. Někdy by ji chtělo více organicky zapracovat do celku, ale i tak prodává Amy své
nejlepší zbraně. Co se týče aspektu hostů, cítím trochu nedotaženost jejich příspěvků, a ne úplnou
vhodnost svěřených skladeb. Chtělo to více klasického přístupu, nebo více odvahy postavit je
do neznámé metropole hudby.
V „The Hate Is Real“ od prvního tónu a riffu cítím totální Slayer, sem měl dát Lombarda za sestavu,
aby to odklepal svojí razancí. Hardcore kolečko a thrashové zábaly mám velmi rád a citace mých
metalových ikon mi nevadí, vždyť oni a jim podobní učili bandu kolem Ice-Tho hrát metal. Rozlučková
houpačka dává sbohem a mně na mysli vytanul jediný výsledek z poslechu. BODY COUNT a jejich kvalita
na posledních třech albech drží vysokou konzistentní kvalitu, byť je každé mírně odlišné od předchůdce,
laťku kvality neshazují a baví mě. Co jiného nám může hudba dávat, hlavně se nermoutit, že letos a ani
v roce 2021 jen tak brzy nevyrazíme pod pódium. Snad to silní přežijí a doba profiltruje scénu od
tun zbytečných souborů. Kdo je na hraně a potřebuje alespoň živý záznam, jděte do deluxe 2CD verze,
kde je páreček živých záznamů z roku 2017 k vyslechnutí mezi čtyřmi stěnami. 3.10.2020 (LedTherion [8/10])
