DEVILSBRIDGE - Endless Restless [EP] (2020)

Když slyším první písničku s názvem „555“ z debutového EP „Endless Restless“, švýcarské kapely DEVILSBRIDGE, tak mi v paměti okamžitě naskočila vzpomínka na jeden hodně starý rozhovor s Guns n´ Roses před jejich rozkladem, kde Slash odpovídal na otázku, jak to vypadá s písněmi na nové album a asi nějak jako, že Axl má pár písniček hotových, ale že znějí jako Pearl Jam. Ne že by DEVILSBRIDGE měli nějakou spojitost s hair metalem, ale zpěvačka Dani Nell disponuje občas obdobným mečivým efektem jako Axl, což je nejvíce cítit právě z té úvodní skladby, ale objevuje se i v některých pasážích ostatních písniček. No a když jsme u té zpěvačky, tak ta disponuje sympatickým, dobře sytým hlasem, který se nebojí občas přibrousit. I přes narážku na Guns n´ Roses je ale tahle švýcarská sebranka veskrze drzým souborem a ten grunge je v tom jejich alternativním metalu hodně znát. Tahle kapela je, na rozdíl od jiných alternativně metalových kapel, skutečně dravá. Nepokouší se svou metalovou tvrdost zjemňovat odlehčenějšími rockovými žánry, ale jdou opačným směrem, než je směr podbízivosti a jejich alternativní metal jde přes divnost nu metalu k hulvátství hardcoru. Takže se dá říci, že tohle skutečně vítám a kapela si získává mé sympatie na první dobrou při prvním poslechu. Ovšem ne bezbřehé sympatie. Jsou tady totiž nějaká ale. Plusem tohoto debutu je, že se jedná pouze o šestiskladbové EP, plné údernosti, ale být tohle o dalších šest skladeb delší, tak si nejsem jist, jestli bych se od poloviny alba nenudil. DEVILSBRIDGE nedisponují dostatečnou nápaditostí, tak aby udrželi posluchače po celou dobu v pozornosti, a písničky samotné se vzájemně až moc podobají. Nechybí jim plamenná jiskrnost, ale chybí jim jistá dávka chytré uhrančivosti a i zpěvačka přes svůj velice sympatický hlas nepřichází s něčím skutečně zajímavým. Ona se jaksi ve svých melodicko dynamických variacích pouze podobá všem ostatním. Tady mají DEVILSBRIDGE ještě hodně na čem pracovat. Přesto si dovolím tvrdit, že se jedná o talentovaný soubor. Jinak by neskončili pod křídly německých Fastball Music, kteří mají na talenty vcelku čuch. Takže vcelku opět zase chválím, i přes jejich kolikrát kruté přešlapy se zavedenými kapelami, tento label, že opět chtějí představit světu něco zajímavého. Co ovšem nechválím, je odfláknutý digipack. Front cover řekněme ještě jakž takž. Ale booklet žádný a na tom zbylém místě chybí docela základní informace. Třeba pod tou fotkou by se našlo místečko na sestavu kapely. Nebo ne? 25.8.2020 (Rock´N´Roll Hell [7/10])