AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD - Through Doors Of Moonlight (2020)

No, tak teda španělští debutanti s předlouhým názvem AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD vcelku překvapili, i když se musím přiznat, že mi jejich prvotina „Through Doors of Moonlight“ při prvním poslechu udělala v mojí hlavě pěknej galimatyáš. Album totiž otvírá čtyřminutová „A Ka Dua“, kde jsem marně čekal, kdy se spustí nějakej ten black metalovej rachot. Jenomže tohle je skrz naskrz ambient s arabskými folklórními motivy. Druhá, skoro sedmiminutovka „Before the Flames of Undefiled Knowledge“ je klávesová gothic minimalistická mysterióznost a já vzdávám ten metal. I když musím podotknout, že obě věci jsou hodně povedné. Jenomže potom přichází severská smršť černého kovu v podobě „Prayer I“. Svým způsobem taktéž minimalistická, ovšem parádní. Na tohle by se dali ulovit jak fanoušci Burzum tak Emperor. Výborná atmosferická záležitost. Ale „Prayer II (Oh Glorious Pan)“ je spíše folk pagan metalová náruživost. Kombinaci vražednosti a mysterióznost v sobě skrývá „Perdition in the Oneness “, a to díky kloubení čistých vokálů, skoro zádušních a zabijáckým řvaním. Zádušní mše akusticko pagan metalová „Malediction“ se zvrácenými choutkami ambientu nastavuje zrcadlo našim zapomenutým kořenům, a využití nadpozemsky znějícího ženského vokálu je naprosto strhující. Závěrečná „A Circle of Swaying Leaves“ opět začíná jako zádušní mše, která se zvrhne v atmosférickou black metalovou masáž. Možná je tohle album žánrově roztříštěné, ale přitom všechno funguje jedním směrem a to výborně. Osobně bych pro příště uvítal více toho black metalu, ale i tak jsou pro mě španělští debutanti AT THE ALTAR OF THE HORNED GOD hodně milým překvapením. A jen tak mimochodem, ten front cover je fakt nádherný. 22.5.2020 (Rock´N´Roll Hell [8/10])