Francouzští AODON jako by měli dvě tváře na jednom obličeji. Jedna je myticky vážná až
zamyšlená, s prozíravýma očima do atmosférických dálek i sebe samotných. Druhá tvář má
plamenné oči nepokory a ústy do zlověstného šklebu, vysmívající se všemu dobru. Ovšem pozor.
Ony se ty tváře nestřídají dle potřeby, ale obě jsou opravdu součástí jednoho obličeje.
AODON předvádí na svém albu „11069“ neskutečně zuřivou náturu black metalu, která v sobě
nese jistý druh mystéria. To není zapříčiněno strádáním rychlých a pomalých pasáží, ale tím,
že jedna kytara do veškerenstva neznabožského permanentně hrubě řeže, zatím co druhá v
tom mrzačení duchaplně čaruje melodie, které si s atmosférami písniček doslova pohrávají.
Není to tak úplně dle mého gusta, ale AODON rozhodně vydali dobré album. 17.5.2020 (Rock´N´Roll Hell [7/10])