HEARTLAY - Attack & Agony (2019)

Tady jako kdyby se mi někdo pokoušel nabízet vzduchoprázdno vymydleně vybydlené továrny i s umaštěnou meluzínou z koutů jiskřících, špatně odpojených kabelů arytmického klábosení strojů o svačinových přestávkách. To jsem si fakt zkoušel netradičně namlouvat při poslechu alba „Attack & Agony“, francouzské industriálně rockové kapely HEARTLAY. Možná jsem si trochu naběhl kolenem na vypnutý soustruh a přivodil si nepracovní ušní úraz. Ale tady je fakt nutno zdůraznit slůvko rocková. Intenzivní bouřlivost v tomto albu najdete pouze ve skladbě „To The Floor“. Jinak se jedná o jakousi dogmatičnost nějakého zakázaného vzrušení ze zakázané procházky rozpadající se továrnou, která kdysi efektivně vydělávala peníze dnes již mrtvým živnostníkům. Opravdu se vyplatí si přebrat slovo mezi metal a rock. Intenzita tohoto alba je prostě podstatně poslabší a kolikrát má jisté spojitosti s elektronickým popem a new wave, který třeba produkovali Depeche Mode, a ne zrovna dobře situovaným love metalem H.I.M. Jo, tohle byla kdysi nová módní vlna, ale dnes je to vlna zhýralé pozůstalosti a když se s ní neumí patřičně naložit, tak fakt chcípá na úbytě. Ta syntetičnost vlasatě plastických zvuků budí dojem nově postavené fabriky na umělá vlákna, která nikdy nebyla zprovozněna a dočasně byla využívána jako útulek pro nechtěné mazlíčky, čekající na své utracení. Jakási plastičnost se snoubí s depresivní plačtivostí zvířátek, která jsou chycená do pastiček kuchyňských linek. Tady odsud se odvíjí divná atmosféra alba. Je to jakoby industriální nemazec, takže jakoby nějakej hnus, co prožívá jistý pár laboratorních myší, tančící v igelitové tašce, i tučnák, bruslící na umělém ledě někde v tropech. Chladno a nepřirozeno je cítit z tohoto alba, ale zároveň jakési otravné, neutuchající dusno. Empatie, apatičnost by mohly být těmi správnými slovy k vyjádření pocitů z poslechu tohoto alba plného přízemních myšlenek na krásu chladného betonu pod elektrickým topením. Řekněme, že toto industriální album lehce nadhodnotím, neboť z něj cítím jakýsi potenciál hravé strašnosti. Je však nutné, aby jej kapela podpořila silnější atmosférou a možná se i pokusila o nějakou vstřícně decentní hitovost. Jinak bych mohl být u jejich třetího alba mnohem nemilosrdnější. Industriální prázdno totiž nabízí kdekdo a kolikrát trapně zadarmo. 21.1.2020 (Rock´N´Roll Hell [6/10])