PROJECT RENEGADE - Order Of The Minus (2019)

PROJECT RENEGADE již není pouze nový objev řecké alternativní metalové scény a rozhodně nejsou nevinní. Oni tedy nebyli nevinní ani při svém debutovém EP „Cebebra“ z roku 2017. Řekněme, že v oné době byla kapela nezkušená a poněkud roztržitá. Již v oné době dávala na odiv svou post apokalyptickou vizi alternativního metalu, ale s jakousi nešikovnou rozverností temné stránky lidství. Když vynechám jisté skladatelské oškolobrty s pokusy o hitovost, tak jsem tehdy kapele především vyčítal, že si dávala záležet na detailech písniček a uniklo jim celkové vyznění skladeb. Ovšem historie se neopakuje. Debutové album „Order of the Minus“ je po všech stránkách téměř dokonalé. Vypráskaně výpravné melodie tančí mezi burácejícími riffy, umocněné hutnou dynamikou a hrátkami se zvuky. Teď teprve zní tvorba PROJECT RENEGADE tak, jak má a post apokalyptické vize znějí mnohem naléhavěji. Intenzivní zážitek z poslechu tedy již nekazí ani elektronické samply či klávesové plochy. Spíše naopak. Všechno do sebe zapadá tak, až to pod rouškou tmy hrůzu nahání a budí dojem umaštěného elektro symfonična. Ano, tohle album není pro denní poslech a největší plus vidím v tom, že se kapela přestala snažit o jakousi hitovost, ale vytváří spíše atmosféry. Ty atmosféry jsou spíše nevlídného charakteru, což mnohým fanouškům alternativního rocku může spíše způsobovat nadýmání než ódu na hudební radost. Je to možná také tím, že mají nové písničky, i přes metalovou náturu, ještě blíže ke gotickému tajemnu, než ty z debutového EP, a to si ke snídani dává asi málokdo. Tento specifický hudební žánr je právě metalovými kapelami hodně zprofanován a proto se nejspíše PROJECT RENEGADE označují jako alternativní kapela, která esenci gotického rocku využívá pouze k dotváření atmosfér, což se mi hodně zamlouvá. Všehovšudy se dá mluvit o hodně povedeném albu a to i přesto, že písničkám se dá vytknout hodně velká dávka neosobitosti a to by kapelu mohlo ještě více přiblížit k fanouškům Evanescence, jejíž vliv byl citelný již v úvodu hudební kariéry PROJECT RENEGADE. Decentním mínusem alba je, že se kapela v písničkách dost opakuje a i v pěveckých linkách Marianny, která se jinak stává mojí oblíbenkyní, se po čas celého alba objevují jisté podobnosti, což budí dojem příliš dlouhých písniček i alba samotného. Kdo se dokáže přes toto přenést, nebo se s tím dokonce ztotožnit, tak jistě ocení kvality této řecké kapely. Patrně fanoušci PROJECT RENEGADE budou za vlajkovou loď alba považovat klipovou „Liber8“, což věru není opravdu špatná záležitost, ale mě se nejvíce líbí závěrečná „Black Mountain“, která svým minimalistickým přístupem působí sobecky ležérně, aby v samém závěru gradovala v pompéznost sborových zpěvů. Takovýchto skladeb se mohlo nalézat na albu i povícero, neboť tahle písnička jako by zároveň nejvíce vystihovala minimalisticky černobílý digipack, který jako by sám měl ve své hranatosti touhu někam gradovat. 5.1.2020 (Rock´N´Roll Hell [8/10])