Dodnes si pamatuji rok 1992, kdy jsem si po echu z jednoho nejmenovaného časopisu donesl
z půjčovny CD album „Cuatro“ od FLOTSAM AND JETSAM. Byla to srážka s neznámým, za kterou
jsem dodnes šťastný a album stále chovám v oblibě a respektuji jeho novátorství. Za ta léta
se souborem zametlo kdeco. Vydali různá alba. Pánové jsou však stále zde a v konečném součtu
jsem za tyto veterány rád. Až později jsem se dostal i k jejich čistším thrashovým začátkům,
kdy vyloženě brousili vyhraněná stylová alba. A dnes? Zatíženi věkem, zkušenostmi a obohaceni
o nespočet událostí jsou znovu zde a ve fantastické formě. FLOTSAM AND JETSAM pro mě vždy měli
velký význam a nijak tomu není ani po letošním albu. Novic Ken Mary do skládanky zapadá naprosto
dokonale. Jeho hbitá, vzdušná a přesto komplikovaně variabilní důrazná hra je přesně to,
co tato nahrávka potřebovala a pomáhá jí neskončit pouze polovičním dojmem.
Strhující úvod alba dává čichnout ke klasickému i technicky zahranému thrash metalu zároveň.
Naprosto průzračný sound nahrávky slibuje možnost kochat se každým instrumentem. Tah na branku
je naprosto neskutečný, jako by se jednalo o hladové debutující muzikanty. Škodolibě předpovídat,
že po energii z úvodu přijde úpadek, je v případě tohoto alba chyba. Hudebníci tlak i rychlost
postupně navyšují a umí na úkor cvalu slevit na kvalitě a vlastní progresi. Umí ukovat i v dnešní
době přímočarou vypalovačku jako v době svých počátků. Tlačí jako Overkill, ale ne tak strnule či
vlažně, jak se to jejich krajanům v poslední době (ne)daří. Loupou obálky atomů a vyskakující
energie putuje přímo do nahrávky. Vskutku úchvatné, energetické, budící k maximální pozornosti
posluchače.
Neskutečný entuziasmus a jiskry zápalu pro věc neustále poletují kolem souboru z každého zářezu.
Vkusně ždímají své vlastní poznávací nosné melodie minulosti a vsází je zkušeně do současného moderního
soundu, který ve své době samotní pomáhali utvářet. Dařilo se jim to skvěle už tehdy a nyní mám stejně
dobré pocity jako před 25 lety. Ericovi to samozřejmě už nepěje tak jako za mlada, ale jeho charisma
je uchováno. Kytary se předhání, která toho řekne více a zajímavěji, o kypící rozmanité rytmice nemluvě.
Díky svému přínosu thrash metalu jsou naprosto sví a osobití.
Některé řvané fráze metají energetické vlny, které každý thrasher musí vyhledávat i po 40 letech
v záběru. Soubor nechce ani na moment zastavit a nemá potřebu vlnu energie tlumit a slevovat ze svého
nasazení. Album umí typicky "flotsamovsky" hopsat, pulzovat, nechybí zvonivá drnčivá baskytara a neúprosné
bicí! Neskutečné, jak se umí Mary rozvášnit a hrnout ostatní k cíli. Je to právě on, kdo většinou
přijde na úvod směny a fortelně rozjede celou mohutnou válcovnu a tažírnu v jednom. Thrash metalu sláva,
v tomto případě je mohutný jako letitá kráva a hbitý jako svobodný delfín.
Občas hrubnou více a dostávají se k rozvášněnému resortu Kreator. Naštěstí pánové vědí, kde je jejich místo
a po exkurzích se vrací ke svému pracovišti. FLOTSAM AND JETSAM ukovali klasickou nahrávku, která však bez
vad pulzuje čerstvostí a entuziasmem. Chlapíkům jako by prostě intenzity stále nebylo dosti. Stále chtějí
více uchvátit a nemohou se nabažit výsledné chytré, svěží intenzity. Navíc mají onen dar neznít jednotvárně
a blbě. Každá skladba je svým přístupem mírně odlišná, ale celek přesto zní neuvěřitelně kompaktně. Palba,
jízda, neskutečná hudební a skladatelská jistota. I po desetiletích na scéně umí nahrát např. "Good or Bad",
další vlastní hymnu a pomník. Sláva mistrovskému provedení thrash metalu. Klaním se.
19.11.2019 (LedTherion [9/10])
